Thomas Moore | |
---|---|
Narození | 28. května 1779 Dublin |
Úmrtí | 25. února 1852 (ve věku 72 let) Sloperton Cottage |
Místo pohřbení | Bromham |
Povolání | básník, právník, zpěvák, autor písní, hudební skladatel, romanopisec, spisovatel, básník-právník, hudebník a textař |
Alma mater | Dublinská univerzita |
Ocenění | Řád za zásluhy v oblasti umění a věd |
Manžel(ka) | Elizabeth Dyke |
Rodiče | John Moore[1] a Anastasia Codd[1] |
multimediální obsah na Commons | |
galerie na Commons | |
původní texty na Wikizdrojích | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Thomas Moore (28. května 1779, Dublin, Irsko – 25. února 1852, Sloperton Cottage, Bromham, Wiltshire, Anglie) byl anglický romantický básník irského původu.
Thomas Moore se narodil v irském Dublinu roku 1779 v rodině ne právě bohatého kupce a vinárníka. Přesto se mu dostalo skvělého vzdělání na dublinské univerzitě Trinity College. Roku 1799 odešel jako advokát do Londýna a zde také pod pseudonymem Thomas Lyttle začal roku 1800 svou literární dráhu volným překladem Anakreóntových básní. Roku 1801 pak vydal své první sebrané verše pod názvem Poetické práce Thomase Littleho (The Poetical Works of Thomas Little).
Roku 1803 se Moore stal úředníkem na Bermudách, kde působil déle než rok a pak se přes USA a Kanadu vrátil zpět do Londýna, kde se již věnoval zcela literatuře. Brzy se jako příjemný zpěvák a duchaplný a jemný společník stal miláčkem londýnských salonů a spřátelil se například s lordem Byronem. Roku 1807 vydal své nejznámější dílo, první řadu Irských melodií (Irish Melodies), vyznačujících se melodičností, vroucností a formální elegancí. Z tohoto desetisvazkového díla je dnes nejznámější irská národní píseň The Minstrel Boy a lyrická Poslední růže léta (1805, The Last Rose of Summer), kterou proslavil především německý skladatel Friedrich von Flotow (1812–1883), když jí zařadil do své opery Marta z roku 1847.
Stejně výborný jako lyrik byl Moore i jako satirik, když ve svých tzv. hanopisech (lampoons) s krutou ironií kritizoval různé společenské nešvary, ale také například útisk Irů.
Po svém sňatku s mladou herečkou Bessií Dyleovou roku 1811 žil Moore ponejvíce na venkově, kde i roku 1852 zemřel.