Toby Alderweireld | |||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|
Toby Alderweireld (2020) | |||||||
Osobní informace | |||||||
Celé jméno | Tobias Albertine Maurits Alderweireld | ||||||
Datum narození | 2. března 1989 (35 let) [1] | ||||||
Místo narození | Antverpy, Belgie | ||||||
Výška | 187 cm | ||||||
Klubové informace | |||||||
Současný klub | Royal Antwerp | ||||||
Číslo dresu | 23 | ||||||
Pozice | střední obránce | ||||||
Mládežnické kluby* | |||||||
| |||||||
Profesionální kluby* | |||||||
| |||||||
Reprezentace** | |||||||
| |||||||
Úspěchy | |||||||
Další informace | |||||||
Povolání | fotbalista | ||||||
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu. * Starty a góly v domácí lize za klub aktuální k 23. 9. 2022 ** Starty a góly za reprezentaci aktuální k 23. 9. 2022 | |||||||
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Tobias „Toby“ Albertine Maurits Alderweireld (* 2. března 1989 Antverpy) je belgický profesionální fotbalista, který hraje na pozici středního obránce za belgický klub Royal Antwerp FC Účastnil se Mistrovství světa 2014, 2018 a 2022 a EURA 2016 a 2020.[1]
Alderweireld přestoupil do mládežnické akademie Ajaxu v srpnu 2004 z belgického klubu Germinal Beerschot.
22. února 2007 podepsal s klubem svoji první profesionální smlouvu platnou do 30. června 2010.[2] Do A-mužstva povýšil v sezóně 2008/09, kdy odehrál pouze jediný zápas 18. ledna proti NEC Nijmegenu (4:2). 26. února 2009 debutoval v evropských pohárech, když při remíze 1:1 s italskou Fiorentinou v Poháru UEFA z pozice střídajícího hráče odehrál jednu minutu.[3][4]
Od sezóny 2009/10 se, tehdy dvacetiletý, Alderweireld stal stálým členem základní sestavy Ajaxu. Hned ve své první kompletní sezóně v „dospělém“ fotbale získal svoji první trofej, když Ajax zvítězil v holandském poháru.
Na tento úspěch on i klub navázali i v následujících sezónách, kdy Ajax ovládl 4 ročníky Eredivisie v řadě (2010/11, 2011/12, 2012/13 a 2013/14[p. 1]).[5]
Za Ajax Alderweireld odehrál celkem 186 utkání napříč všemi soutěžemi, ve kterých vstřelil 15 branek.
2. září 2013 se Alderweireld přesunul z Nizozemí do Španělska, kde podepsal čtyřletou smlouvu s madridským Atléticem.[6][7]
Za Atlético odehrál jen 22 utkání napříč všemi soutěžemi. Svůj jediný gól v Primera División vstřelil v předposledním kole proti Málaze, čímž Atléticu zajistil setrvání v boji o titul.[8] V posledním kole sezóny 2013/14 Atlético remizovalo s druhou Barcelonou a Alderweireld se tak spolu se svým týmem stal vítězem ligy.
Jeho posledním utkáním za Los Rojiblancos bylo finále Ligy Mistrů 2014, ve kterém Atlético podlehlo městskému rivalovi, Realu Madrid, 1:4 po prodloužení.[9]
1. září 2014 Alderweireld zamířil na hostování do Southamptonu.[10] Za Saints debutoval 13. září, když pomohl udržet čisté konto při vítězství 4:0 proti Newcastlu United.[11] 26. prosince vstřelil svůj první gól za klub, když při venkovní výhře 3:1 proti Crystal Palace skóroval hlavičkou po rohovém kopu Jamese Warda-Prowse.[12]
Southampton podle smlouvy mohl uplatnit opci na přestup ve výši 6,8 milionu liber, tu však Atlético v červenci 2015 zrušilo, aby Alderweirelda prodalo za vyšší finanční obnos.[13]
8. července 2015 přestoupil Alderweireld z Atlética do Tottenhamu, kde podepsal smlouvu do roku 2020[14][15] Ve Spurs se Alderweireld znovu setkal s bývalými spoluhráči z Ajaxu Janem Vertonghenem a Christianem Eriksenem, kteří do severolondýnského klubu z Ajaxu zamířili v letech 2012, respektive 2013.
Alderweireld za Tottenham debutoval 30. července proti výběru hvězd MLS v Denveru v Coloradu.[16] První gól za Spurs vstřelil 26. září proti Manchesteru City.[17]
V sezóně 2015/16 byl označován za jednoho z nejlepších obránců Premier League,[18][19] když spolu s Janem Vertonghenem vytvořil velmi kvalitní stoperskou dvojici.[20] Za svoje výkony v této sezóně si vysloužil místo v Týmu roku Premier League podle PFA.[21]
V sezóně 2016/17 byl stálým členem základní sestavy do chvíle, kdy se v říjnu zranil v utkání proti West Bromwichi.[22] Na hřiště se vrátil 7. prosince 2016 jako střídající v Lize Mistrů proti CSKA Moskva. V tomto ročníku byl členem členem statisticky nejlepší obrany v historii klubu, která obdržela pouze 26 gólu v 38 utkáních Premier League.
Další zranění přišlo 1. listopadu 2017 v utkání Ligy Mistrů proti Realu Madrid, kdy si poranil hamstring. Do sestavy se Alderweireld vrátil až 7. února 2018 v utkání FA Cupu proti Newport County.[23] O dva týdny později ale utrpěl poranění šlachy v hamstringu,[24] po kterém se vrátil až na konci sezóny 2017/18.[25]
Po sezóně plné zranění se v ročníku 2018/19 Alderweireld opět stal stabilním členem základní sestavy.
V průběhu prosince 2019 ukončil spekulace ohledně jeho budoucnosti a podepsal s klubem smlouvu prodlužující spolupráce do roku 2023.[26] Na půdě Aston Villy si 16. února 2020 dal hlavou vlastní gól a pomohl soupeři k vedení 1:0. Do poločasové přestávky svoji minelu napravil vyrovnávacím gólem, jeho prvním od května 2017. Tottenham vývoj utkání nakonec otočil a vyhrál 3:2.[27] Ve 35. kole proti Arsenalu vstřelil svoji historicky 2. branku v North London derby, když si proti severolondýnskému rivalovi připsal vítězný gól.[28]
2. ledna 2021 vstřelil Alderweireld proti Leeds svůj poslední gól za Tottenham.[29] Svoje poslední, dvousté, utkání v Premier League odehrál 23. května 2021 proti Leicesteru. V nejvyšší anglické soutěži zaznamenal celkem 9 branek (8 za Spurs a 1 za Saints).
27. července 2021 přestoupil Alderweireld z Tottenhamu do celku Qatar Stars League Al-Duhail SC.[30] Ve své jediné sezóně v Kataru odehrál 29 zápasů, vstřelil 1 gól a vyhrál Emir of Qatar Cup.[31]
Před sezónou 2022/23 se Alderweireld přesunul do rodných Antverp, kde podepsal smlouvu na 3 roky.[32] 30. dubna 2023 Alderweireld vyhrál Belgický pohár a o měsíc později, 4. června, vstřelil v čase 93:33 posledního utkání sezóny proti Genku branku na 2:2, díky které jeho tým získal první ligový titul po 66 letech.[33] 30. srpna pomohl Antverpám k prvnímu postupu do základní skupiny Ligy Mistrů v historii klubu.[34]
18. listopadu 2024 Alderweireld oznámil, že po sezóně 2024/25 ukončí kariéru profesionálního fotbalisty.[35]
Alderweireld působil téměř ve všech mládežnických reprezentacích Belgie včetně výběru do 21 let.
V A-mužstvu Belgie debutoval 29. května 2009 v utkání na japonském turnaji Kirin Cup proti národnímu týmu Chile. Nastoupil v základní sestavě a odehrál kompletní počet minut, Belgie remizovala 1:1.[36]
6. února 2013 nastoupil v základní sestavě v Bruggách proti hostujícímu Slovensku, Belgie zvítězila 2:1 gólem Driese Mertense z 90. minuty. Alderweireld odehrál kompletní zápas.[37] 22. března 2013 nastoupil v kvalifikačním zápase ve Skopje proti domácí Makedonii, který skončil vítězstvím Belgie 2:0.[38] Absolvoval i domácí kvalifikační utkání na MS 2014 26. března proti stejnému soupeři, Belgie zvítězila 1:0.[39]
První branku v dresu belgického národního týmu vstřelil 19. listopadu 2013 v přátelském utkání v Bruselu proti Japonsku, ale pouze korigoval stav na konečných 2:3 pro asijský celek.[40]
Trenér Marc Wilmots jej vzal na Mistrovství světa 2014 v Brazílii, kam Belgie suverénně postoupila z prvního místa evropské kvalifikační skupiny A.[41] Se šampionátem se Belgie rozloučila čtvrtfinálovou porážkou 0:1 s Argentinou.[42]
Marc Wilmots jej nominoval i na EURO 2016 ve Francii[43], kde byli Belgičané vyřazeni ve čtvrtfinále Walesem po porážce 1:3.[44] Nastoupil ve všech pěti zápasech svého mužstva na šampionátu a v utkání v Toulouse proti Maďarsku (výhra 4:0) vstřelil vítězný gól.
O dva roky později, na mistrovství světa 2018, získal bronzovou medaili, když Belgie v boji o 3. místo zdolala Anglii 2:0. V tomto utkání předvedl Alderweireld vynikající obranný zákrok, když skluzem vykopl Dierovu střelu do prázdné brány.[45]
8. září 2020 odehrál při výhře 5:1 nad Islandem 100. utkání za reprezentaci.
Na EURU 2020 Belgie zvítězila ve skupině, ve čtvrtfinále však nestačila na pozdější vítěze z Itálie.[46] Na turnaji nastoupil ve 4 utkáních, když vynechal pouze zápas ve skupině proti Finsku.
Na mistrovství světa 2022 odehrál všechny 3 utkání ve skupině, ze které se Belgii nepodařilo postoupit do vyřazovacích bojů.[47]
Svoji reprezentační kariéru Alderweireld uzavřel v březnu 2023.[48]
Datum | Stadion | Soupeř | Skóre (min.)[p. 2] | Výsledek[p. 3] | Soutěž | ||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
1 | 19. 11. 2013 | Stadion krále Baudouina, Brusel, Belgie | Japonsko | 2:3 (79.) | 2:3 | přátelský zápas [40] | |||||
2 | 26. 6. 2016 | Stadium municipal de Toulouse, Toulouse, Francie | Maďarsko | 0:1 (10.) | 0:4 | EURO 2016 | |||||
3 | 7. 10. 2016 | Stadion krále Baudouina, Brusel, Belgie | Bosna a Hercegovina | 3:0 (60.) | 4:0 | Kvalifikace na MS 2018 | |||||
4 | 9. 9. 2019 | Hampden Park, Glasgow, Skotsko | Skotsko | 0:3 (32.) | 0:4 | Kvalifikace na EURO 2020 | |||||
5 | 10. 10. 2019 | Stadion krále Baudouina, Brusel, Belgie | San Marino | 5:0 (43.) | 9:0 | Kvalifikace na EURO 2020 | |||||
Platí k 12. 12. 2024 |
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Toby Alderweireld na anglické Wikipedii.