Václav Dobiáš

Václav Dobiáš
poslanec Národního shromáždění ČSSR
Ve funkci:
1960 – 1964
Ve funkci:
1964 – 1968
poslanec Federálního shromáždění (SL)
Ve funkci:
1969 – 1971
Stranická příslušnost
ČlenstvíKSČ
Narození22. září 1909
Radčice, Čechy
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí18. května 1978 (ve věku 68 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníVyšehradský hřbitov
Alma materPražská konzervatoř
Profesehudební skladatel, politik, dirigent, sbormistr, pedagog, vysokoškolský učitel, učitel a funkcionář
Oceněnínárodní umělec (1976)
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Václav Dobiáš (22. září 1909 Radčice – 22. května 1978 Praha) byl český hudební skladatel, pedagog, organizátor, politik Komunistické strany Československa a poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSSR a Sněmovny lidu Federálního shromáždění.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Mládí a raná umělecká tvorba

[editovat | editovat zdroj]

Byl synem rolníka a lidového hudebníka. Vyrůstal v prostředí vesnické kapely. Jeho otec byl basista, strýc Jáchym klarinetista a další strýc Jaroslav houslista a skladatel. Od šesti let se učil na housle, v deseti letech již hrál v radčické kapele a skládal pro ni taneční skladby. Ve dvanácti letech se stal jeho učitelem houslový virtuos Josef Muzika, žák Otakara Ševčíka.

Do školy chodil v Železném Brodě a pokračoval na učitelském ústavu v Jičíně. Tady komponoval své první vážné skladby. Mezi jinými Cigánské melodie na slova Adolfa Heyduka a melodram Máj na text čtvrtého zpěvu básně Karla Hynka Máchy. Po absolvování ústavu v roce 1928 odešel učit do Mukačeva na Podkarpatské Rusi. Vojenskou službu vykonal v pevnosti Josefov u Jaroměře. Byl zde sbormistrem vojenského pěveckého sboru.

Po skončení vojenské služby se usadil v Praze. Učil na měšťanské škole na Vyšehradě a pokračoval ve studiu hudby. Nejprve soukromě u Josefa Bohuslava Foerstera, pak na mistrovské škole Pražské konzervatoře u Vítězslava Nováka. Absolvoval rovněž kurz čtvrttónové a šestinotónové hudby u Aloise Háby.

Jeho kompozice té doby jsou plně v souladu s trendy západoevropské hudby 20. století. Reprezentativními skladbami tohoto období Dobiášovy tvorby jsou např. 3. smyčcový kvartet (1938) či Komorní symfonie (1939). Složil i několik skladeb mikrotonální technikou ve stylu Aloise Háby.

Zásadní zlom v autorově životě i tvorbě představovala světová válka, německá okupace, osvobození sovětskou armádou a získání moci ve státě komunistickou stranou. Nejprve to byla snad snaha po vzoru Bedřicha Smetany povzbudit český národ v době německé okupace. Vznikly tak velké mužské sbory Gospodine, pomiluj ny, Pozdrav zemi a Slovanská lípa. Melodika a harmonie Václava Dobiáše se výrazně zjednodušily. Využíval tradičních postupů české dechovky i intonace ruských lidových a sovětských písní. Za vše mluví tituly jeho budovatelských písní, sborů, znělek, zdravic a kantát: Budujeme, Pojďte s námi na brigádu, Píseň o Stalinovi, Píseň komunistické straně, Zítřek je náš, Rozkaz č. 368 na text Stalinova rozkazu k osvobození Prahy, Slavnostní průvod – Únor 1948, Buduj vlast, posílíš mír, Znělka k VIII. sjezdu KSČ, Znělka k XI. sjezdu KSČ, Zdravice k XV. sjezdu KSČ...[1] Sotva byly v roce 1948 vyhlášeny Ždanovovy these devalvující umění na propagační nástroj Komunistické strany, stal se jejich nadšeným propagátorem. Paradoxní je, že ani on se nevyhnul obvinění z formalismu za Sonátu pro klavír, smyčce, dechové kvinteto a tympány, přestože tato skladba reprezentovala Československo na 35. festivalu Mezinárodní společnosti pro soudobou hudbu (ISCM) ve Vídni (1961), a za kantátu Stalingrad (byť měla tak vhodný název).

Od roku 1950 do konce života vyučoval Václav Dobiáš skladbu na Akademii múzických umění v Praze. Byl vynikajícím pedagogem. K jeho žákům patřili např. Josef Ceremuga, Václav Felix, Jiří Dvořáček, Ivan Řezáč, Miroslav Raichl, Zdeněk Zahradník, Eduard Dřízga, Jaroslav Rybář nebo Václav Riedlbauch.

Politická kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Dobiáš byl členem Syndikátu českých skladatelů. V roce 1948 podepsal výzvu prokomunistické inteligence Kupředu, zpátky ni krok!,[2] jež byla vydána dne 25. února 1948 na podporu komunistického převratu. V letech1948–1949 byl předsedou akčního výboru Syndikátu českých skladatelů, který „kádroval“ jednotlivé skladatele, prováděl v jejich řadách čistky a byl příčinou mnoha osobních tragédií.[3] V roce 1963 se stal předsedou Svazu československých skladatelů, předsedal výboru hudebního festivalu Pražské jaro, vedl hudební odbor na ministerstvu informací a kultury a byl poradcem ministra.

Ve volbách roku 1960 byl zvolen za KSČ do Národního shromáždění ČSSR za Severočeský kraj. Podílel se na projednání ústavy ČSSR v roce 1960 Mandát obhájil ve volbách v roce 1964. V Národním shromáždění zasedal až do konce jeho funkčního období v roce 1968.[4][5][6]

11. sjezd KSČ ho zvolil za člena Ústředního výboru Komunistické strany Československa. 12. sjezd KSČ a 13. sjezd KSČ ho ve funkci potvrdil.[7]

Po federalizaci Československa usedl roku 1969 do Sněmovny lidu Federálního shromáždění (volební obvod Teplice-město), kde setrval do konce volebního období, tedy do voleb roku 1971.[8] Působil jako člen prezidia Výboru socialistické kultury. Obdržel také řadu státních a stranických vyznamenání. V roce 1972 byl jmenován zasloužilým umělcem a v roce 1976 národním umělcem.

V sedmdesátých letech již jeho tvorba stagnovala. Zemřel 22. května 1978 a je pochován na Vyšehradě[9].

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

Orchestrální skladby

[editovat | editovat zdroj]
  • Komorní symfonie (1939);
  • Symfonie pro velký orchestr (1943);
  • Symfonietta pro velký orchestr (1946);
  • Sonáta pro klavír, smyčce, dechové kvinteto a tympány (1947);
  • Malí symfonikové (1948);
  • Symfonie pro velký orchestr č. 2 (1957); on YouTube
  • Předehra "Jubilejní", též Slavnostní předehra (1965);
  • Poetická polka č. 2 v úpravě pro orchestr (1972).
  • jeho nejslavnější skladba, "Slavnostní uvítací pochod", tzv. "generálský". Příznivci vojenských skladeb se shodují, že se jedná o nejvydařenější pochod, jenž dalece překonává vše, co bylo na toto téma vytvořeno jak u nás, tak ve světě.

Komorní skladby

[editovat | editovat zdroj]
  • Impromptu pro klavír (1931);
  • Rondo pro klavír (1931);
  • Sonáta pro klavír (1931);
  • Smyčcový kvartet č. 1 (1931);
  • Preludium pro klavír (1933?);
  • Sonáta pro housle a klavír (1936);
  • Smyčcový kvartet č. 2 (1936);
  • Malá klavírní suita (1937);
  • Klavírní suita ve starých formách (1937);
  • Klavírní variace „Týden“ (1937);
  • Klavírní kvartet (1938);
  • Říkadla pro nonet (1938);
  • Smyčcový kvartet č. 3 (1938);
  • Sonáta pro violoncello a klavír (1939);
  • Sonáta pro klavír (1940);
  • Tři toccaty pro klavír (1941);
  • Suita pro violoncello a klavír (1942);
  • Balada pro violu a klavír (1944);
  • Smyčcový kvartet č. 4 (1942);
  • Pastorální dechový kvintet (1943);
  • Dobrou noc, pro violoncello a klavír (1944);
  • Čtyři nokturna pro violoncello a klavír (1944);
  • Malá suita pro violoncello a klavír (1944);
  • Sonatina pro klavír č. 1 (1945);
  • Kvartetino pro 2 housle, violu a violoncello (1944);
  • Sonatina pro klavír č. 2 (1945);
  • Mistru Vítězslavu Novákovi (1945);
  • Sonatina pro klavír č. 3 (1946);
  • Tanec pro violoncello a klavír (1947);
  • Taneční fantazie pro noneto (1948);
  • Tři poetické polky pro klavír (1950);
  • Nonet O rodné zemi (1952);
  • Fantazie Des-dur pro klavír (1968).
  • Malířům na Malé skále, pro smyčcové kvarteto s flétnou (1974).
  • Vzpomínka pro housle a klavír (1978).

Sbory

[editovat | editovat zdroj]
  • Země jarem zrozená. Mužský sbor (1929);
  • Oj, nechody hrycju. Mužský sbor (1929);
  • Z jara. Šest říkadel pro dětský sbor s flétnou na slova Karla Jaromíra Erbena (1941);
  • Do kola. Šest říkadel pro dětský sbor s malým bubínkem na slova Karla Jaromíra Erbena (1941);
  • Šeroká zem. Mužský sbor na slova Josefa Vaci (1942);
  • Gospodine, pomiluj ny. Mužský sbor (1944);
  • Pozdrav zemi. Mužský sbor na slova 3. zpěvu básně Karla Hynka Máchy Máj (1944);
  • Slovanská lípa. Mužský sbor na slova Josefa Václava Sládka (1945);
  • Výzva / Poselství. Dětský sbor na slova Antonína Krause (1947);
  • Mužský dvojsbor na Stalinovu smrt (1953);
  • Vyznání lásky. Smíšený sbor na slova Renaty Pandulové (1961);
  • Jarní. Smíšený sbor s doprovodem 2 klavírů na slova Josefa Choury (1961);
  • Vyznání. Dětský sbor na slova Jana Čarka (1976).

Písně

[editovat | editovat zdroj]
  • Cigánské melodie pro zpěv a klavír na slova Adolfa Heyduka (1926);
  • Máj. Melodram pro recitaci a klavír na slova Karla Hynka Máchy (1926);
  • Meditace pro baryton a klavír na vlastní text (1929);
  • Kde je máma? Balada pro alt a klavír na slova Josefa Václava Sládka (1932);
  • Noci. Píseň pro alt a klavír na slova Františka Halase (1933);
  • Tři písně pro zpěv a klavír na slova Karla Tomana (1935
  • Veselé písničky pro zpěv a klavír na slova lidové poezie (1940);
  • Lidické písně. Úpravy pro zpěv a klavír (1948);
  • Sny. Pět písní pro soprán a klavír na slova „Zpěvů staré Číny“ v překladu Bohumila Mathesia (1948)
  • Písně o lásce, pro zpěv a klavír, na slova českých básníků a staré čínské poezie (1959).

Vokální skladby s orchestrem

[editovat | editovat zdroj]
  • Zuzanka Hraškovie. Balada pro alt a orchestr na slova Pavla Országa Hviezdoslava (1932);
  • Stalingrad. Kantáta na slova Jiřího Miloslava Nováka (1945);
  • Rozkaz č. 368. Kantáta na text Stalinova rozkazu č. 368 ze dne 9. 5. 1945 (1946);
  • Milá milému. Sedm národních písní pro soprán a orchestr (1947);
  • Slavnostní průvod – Únor 1948 (1948);
  • Buduj vlast – posílíš mír. Kantáta na slova Františka Halase (1951);
  • Kdož jste boží bojovníci. Úprava husitského chorálu pro sólo, sbor a symfonický orchestr (1952);
  • Praho jediná. Cyklus písní pro nižší hlas a orchestr na slova Marie Pujmanové (1961).

Skladby ve čtvrttónovém systému

[editovat | editovat zdroj]
  • Klavírní suita pro čtvrttónový klavír (1939);
  • Koncert pro housle ve čtvrttónovém systému s doprovodem violy, violoncella, kontrabasu a klavíru (1941).

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Český hudební slovník. web.archive.org [online]. 2021-09-17 [cit. 2024-09-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-09-17. 
  2. ↑ Kupředu, zpátky ni krok!. S. 150. Tvorba [online]. Ústřední výbor Komunistické strany Československa, 1948 [cit. 2024-09-27]. Roč. 17, čís. 8, s. 150. Dostupné online. 
  3. ↑ KNAPÍK, Jiří. Únor a kultura: sovětizace české kultury 1948–1950. Praha: Libri, 2004. 359 s. (Otazníky našich dějin). ISBN 978-80-7277-212-4. Kapitola Skladatelé a hudebníci, s. 26–28. 
  4. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-02-07]. Dostupné online. 
  5. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-02-07]. Dostupné online. 
  6. ↑ BOX-FOLDER-REPORT: 17-1-99 TITLE:On the Eve of Elections [online]. osaarchivum.org [cit. 2012-02-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-08. (anglicky) 
  7. ↑ Přehled funkcionářů ústředních orgánů KSČ 1945 - 1989 [online]. www.cibulka.net [cit. 2012-02-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-01-29. 
  8. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-02-07]. Dostupné online. 
  9. ↑ hrob hudebního skladatele Václava Dobiáše na vyšehradském hřbitově v Praze. 212.47.2.130 [online]. [cit. 2019-03-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-03-24. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Matějček, Jan: Tschechische Komponisten von Heute (Praha 1957, s. 71–73).
  • Československý hudební slovník I (A–L), 1963, SHV, Praha.
  • Gardavský, Čeněk a kol.: Skladatelé dneška (Praha 1961, s. 54–56), též anglická a francouzská verze (Praha 1964).
  • Honegger, Marc, Massenkeil, Günther: Das grosse Lexikon der Musik, svazek 2. (Freiburg 1976, s. 329–330).
  • Dizionario enciclopedico universale della musica e dei musicisti diretto de Alberto Basso. Le biografie, díl 2. (Torino, 1988, s. 507–508).
  • Hudba v českých dějinách (Praha 1989).
  • Slonimsky, Nicolas: Baker's Biographical Dictionary of Musicians (Schirmer, 8. edice 1992, s. 439).
  • Ladmanová, Milada: Seznam skladeb a článků Václava Dobiáše (Musikologie 4, Praha 1955, s. 200–229).
  • Koubková, Marta – Příhoda, Mirko: Dobiáš Václav. Soupis vydaných skladeb a článků (Praha, b. r. [1961]).
  • Kurz, Ivan: Soupis skladeb Václava Dobiáše (Hudební rozhledy 34, 1981, č. 5., s. 222–224).
  • Ladmanová, Milada: Václav Dobiáš (Disertace na filozofické fakultě Univerzity Karlovy, 1953).
  • Jegorovová Valerie: Václav Dobiáš (Moskva 1966).
  • Smolka, Jaroslav: Česká kantáta a oratorium (Praha 1970, s. 328–336).
  • Hejzlar, Tomáš (ed.): Václav Dobiáš. Sborník statí a vzpomínek (Praha 1979).
  • Štilec, Jiří [mladší]: Václav Dobiáš (Praha 1985).
  • Havlík, Jaromír: Česká symfonie (Praha 1989, s. 48, 68–69, 152).
  • Smolka, Jaroslav a kolektiv: Dějiny hudby (Praha 2001, s. 616).
  • Holzknecht, Václav: Za Václavem Dobiášem (Hudební rozhledy 31, 1978, č. 6, s. 241–242).
  • Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 123. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 241. 
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 13. sešit : Dig–Doš. Praha: Libri, 2010. 216–338 s. ISBN 978-80-7277-416-6. S. 255–256. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]