Zrádné srdce | |
---|---|
Ilustrace povídky Zrádné srdce Edgara Allana Poea od Harryho Clarka, kolem roku 1919 | |
Autor | Edgar Allan Poe |
Původní název | The Tell-Tale Heart |
Země | Spojené státy americké |
Jazyk | angličtina |
Žánr | povídka, horor |
Vydavatel | James Russell Lowell |
Datum vydání | 1843 |
Typ média | tištěné (periodikum) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Zrádné srdce nebo též Žalobné srdce (anglicky "The Tell-Tale Heart") je hororová povídka amerického spisovatele Edgara Allana Poea. Poprvé byla publikována roku 1843 v Baltimore. Povídka obsahuje detailně propracované psychologické charaktery hlavních postav.
Vypravěč příběhu, neznámý mladík, slouží starému muži a nenávidí jej pro malichernost - starcovo oko. Mladý muž má pocit, že jej neustále sleduje a s rozvíjející se paranoiou sílí nutkání starce zabít.
Hlavním hrdinou je neznámý mladík, sluha svého pána, se kterým žije v polorozpadlém domě v tmavé londýnské ulici. Jeho pán je stařec, jenž se vyhýbá lidské společnosti, snad ze strachu, snad z lakomství. Mladík jej ukrutně nenávidí. Ne však kvůli jeho zlovůli, ne kvůli jeho zášti, ne kvůli jeho skutkům, nýbrž kvůli jeho oku podobnému oku supa. Toto oko mladíka neustále popouzí a vede jej k záchvatům zuřivosti. Touží starce zabít. Vždy v noci vchází do starcovy ložnice, stařec má však oko zavřené. Jedné noci mladík našlapuje neopatrně a zavadí zakrytou lucernou, jež nevyluzovala ani paprsek čirého světla, o zárubně starcovy ložnice. Stařec se probudí a ze strachu zakřičí: „Kdo je to?“. Mladík však vyčkává a po celou dobu, kdy je stařec vzhůru, nepohne jediným svalem, nevydechne velké sousto vzduchu, aby se neprozradil. Poté stařec znovu ulehne a mladík vklouzne do ložnice. Posvítí starci do tváře. Jeho oko je otevřené. Mladík starce zabije a převalí na něj pohovku, stařec přesto stačí vykřiknout. Dílo je dokonáno. Mladík slyší hřmot z vedlejšího bytu – je to zřejmě soused, který zaslechl výkřik ze starcova hrdla.
Mladík zatluče tělo hluboko do podlahy a přikryje parkety kobercem. Náhle se ozve ťukot na dveře domu. Mladík otvírá a uvidí policejní strážníky. Strážníci vejdou s oznámením, že soused slyšel z mladíkova bytu výkřik. Mladík souhlasí, vždyť to byl výkřik z jeho plic, z jeho srdce, zdál se mu totiž sen, který ihned začíná vyprávět. Policisté ani v nejmenším netuší, co se stalo, a nemají podezření, mladík jim však nevěří. Je upocený a chová se zvláštně, jeho mysl a svědomí pukají. Nemůže vydržet svou vinu, začne jim tedy povídat obsah snu, totožný s vraždou, kterou před chvílí vykonal. Jakmile se však dostane k pasáži, kdy zabíjí starce, uslyší ve své mysli tlukot srdce. Je to však výplod jeho váhání, tím pádem strážníci nic podobného neslyší. On v domnění, že jej chtějí obelstít, se stává nerudným a neklidným. Když tlukot srdce sílí, nemůže již zkrotit své nervy, vrhne se ke koberci, vytrhá ze země parkety a zakřičí: „Zde, zde tluče to jeho ohavné srdce!“.
Dílo je stavěno do ich formy a je velmi důkladně a detailně zpracováno. Autor se snaží navodit pocit zoufalství a úzkosti. Proti nadpřirozenu staví raději složitou lidskou myšlenku pocitu viny.
Česky vyšla povídka v následujících sbírkách nebo antologiích:
Pod názvem Zrádné srdce:
Pod názvem Žalobné srdce: