AIM-9 Sidewinder | |
---|---|
Střela krátkého doletu AIM-9L Sidewinder | |
Typ | řízená střela vzduch-vzduch |
Místo původu | Spojené státy americké |
Základní údaje | |
Hmotnost | 11,3 kg (bojová hlavice) |
Délka | 2,9 m |
AIM-9 Sidewinder je nadzvuková řízená střela krátkého dosahu určená k boji proti vzdušným cílům. Ve výbavě ji mají především stíhací letouny a vrtulníky. Má infračervené navádění. Přestože do služby vstoupila již v 50. letech 20. století, díky neustálým modernizacím dodnes patří k nejrozšířenějším řízeným střelám na světě.
Vývoj střely zadalo americké námořnictvo na počátku 50. let 20. století. Střela tehdy byla určena pro palubní stíhací letouny. Prvního zásahu cvičného cíle dosáhl prototyp AIM-9A v roce 1953. V roce 1955 začala sériová výroba verze AIM–9B, která byla v následujícím roce přijata do výzbroje amerického námořnictva. Prvního sestřelu, letounu typu MiG-15,[1] bylo střelou AIM-9B dosaženo 24. září 1958, během souboje mezi 30 MiG-15 a MiG-17 Letectva Čínské lidové republiky a 14 F-86F Sabre 3. stíhacího křídla Letectva Čínské republiky (Tchaj-wanu) v němž si tchajwanští piloti nárokovali celkem 10 sestřelů, z toho 4 dosažené raketami, zatímco Čínská lidová republika přiznává ztrátu jedné stíhačky a poškození druhé, která se s nevybuchlou raketou Sidewinder v trupu vrátila na základnu.[2] Střely AIM-9 byly široce používány ve vietnamské válce, kde jimi bylo sestřeleno 82 nepřátelských letounů. Naopak varianta AIM-9L byla roku 1982 s velkým úspěchem nasazena Royal Navy ve falklandské válce. Od 80. let dodnes je standardním Sidewinderem verze AIM-9M. V roce 2003 vstoupila do výzbroje zatím nejnovější varianta AIM-9X.
Název Sidewinder byl vybrán v roce 1950 podle obecného anglického jména chřestýše rohatého, jedovatého hada z čeledi zmijovitých, který využívá k detekci teplokrevné kořisti svých tepločivných jamek fungujících na principu infračerveného záření.[3][4]
Armáda ČR v roce 2002 zakoupila 100 kusů střel AIM-9M pro své letouny JAS-39 Gripen a Aero L-159 Alca. Dvacet kusů bylo letectvu dodáno před pražským Summitem NATO a zbytek kontraktu byl splněn v roce 2005.
Zdroj:[5]