Alexandr Bogdanov | |
---|---|
Narození | 10.jul. / 22. srpna 1873greg. nebo 22. srpna 1873 Sokůlka |
Úmrtí | 7. dubna 1928 (ve věku 54 let) Moskva |
Příčina úmrtí | infekční onemocnění |
Místo pohřbení | Novoděvičí hřbitov |
Povolání | filozof, ekonom, lékař, spisovatel, básník, sociolog, novinář, autor sci-fi, politik a revolucionář |
Alma mater | Lomonosovova univerzita Lékařská fakulta Charkovské univerzity |
Témata | lékařství, ekonomie, filozofie, politická aktivita a literární tvorba |
Politická příslušnost | Bolševici |
multimediální obsah na Commons | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Alexandr Alexandrovič Bogdanov (rusky Александр Александрович Богданов), vlastním jménem Malinovskij (Малиновский); 22. srpna 1873, Sokůlka, Grodno – 7. duben 1928, Moskva)[1] byl ruský filozof, ekonom, spisovatel, žurnalista, lékař a člen frakce bolševiků.[2]
Narodil se do učitelské rodiny. Při dostudování na Lomonosovově univerzitě byl zatčen za vstup do organizace Svoboda lidu a deportován do Tuly. Po propuštění studoval na Charkovské univerzitě.
V roce 1899 byl zatčen a deportován do Vologdy. Po propuštění přijal pseudonym Bogdanov a v roce 1903 vstoupil do Ruské sociálně demokratické dělnické strany. Když se strana rozštěpila, přiklonil se k bolševické frakci.
Začal pracovat v redakci novin Vperjod (česky Vpřed), Proletari (česky Proletáři) a Novaja žizň (česky Nový život). V letech 1904 až 1906 publikoval tři svazky filozofického cyklu „Empiriomonismus“, v nichž se pokoušel propojit marxismus s filozofií Ernsta Macha, Wilhelma Ostwalda a Richarda Avenaria.
Tato práce později ovlivnila mnoho marxistických teoretiků, včetně Nikolaje Bucharina. Jeho dílem se nechal inspirovat i Lenin ve své filozofické práci Materialismus a empiriokriticismus.
Po revoluci roku 1905 došlo mezi ním a Leninem k mnoha rozporům, které roku 1909 vyvrcholily jeho vyhnáním z bolševické frakce a emigrací na Capri. Tam se spojil s Maximem Gorkým a Anatolijem Lunačarským, se kterými založil školu pro tovární dělníky.
Roku 1908 napsal knihu Rudá hvězda[3], v níž pojednává o cestách na Mars, což bylo tehdy považováno za sci-fi.
V roce 1910 přemístil školu do Bologne.
Roku 1914 se vrátil do Ruska, kdy sloužil v první světové válce jako lékař v nemocnici.
Za říjnové revoluce roku 1917 nehrál žádnou roli. Lenin mu několikrát nabídl odpuštění a návrat k bolševikům, on však pokaždé odmítl. Stal se sice editorem ve stranickém deníku Pravda, roku 1922 však odešel i z redakce, údajně pro neshody s kolegy.
Roku 1923 byl zatčen, obviněn ze spolupráce s esery, pro nedostatek důkazů však byl osvobozen.
V roce 1924 se začal zabývat experimenty s transfuzí krve. Chtěl dosáhnout toho, aby lidé dosáhli věčného mládí nebo přinejmenším částečného omlazení. Mezi těmi, kteří byli Bogdanovovými "pokusnými králíky", byla i Leninova sestra Marie Uljanovová nebo diplomat Leonid Krasin.[2]
On sám na sobě zkoušel krevní transfuzi. Po několika pokusech si všiml zlepšení zraku, zastavení plešatění a dalších pozitivních symptomů.
Jeho lékařské pokusy se mu však nakonec staly osudnými. Zemřel 7. dubna 1928, když do sebe aplikoval krev[1][2] od studenta trpícího malárií a tuberkulózou.
Bogdanovova tektologie a teorie rovnováhy ovlivnila názory Nikolaje Bucharina.[4]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Alexander Bogdanov na anglické Wikipedii.