André Frossard | |
---|---|
Narození | 14. ledna 1915 Saint-Maurice-Colombier |
Úmrtí | 2. února 1995 (ve věku 80 let) Versailles |
Místo pohřbení | Hřbitov v Caluire-et-Cuire |
Pseudonym | Rayon C |
Povolání | novinář, spisovatel a filozof |
Významná díla | Bůh je, já jsem ho potkal |
Ocenění | Cena Bernarda Lecacheho (1988) Cena paměti na šoa (1990) důstojník Řádu čestné legie medaile Za odboj Válečný kříž 1939–1945 … více na Wikidatech |
Rodiče | Ludovic-Oscar Frossard |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
citáty na Wikicitátech | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
André Frossard (14. ledna 1915 – 2. února 1995) byl přední francouzský katolický spisovatel, publicista a filosof, od roku 1987 člen Francouzské akademie. Za války působil v protinacistickém odboji a byl vězněn v pevnosti Fort Montluc v Lyonu. Svědčil v procesu proti Kllausovi Barbiemu.[1] Byl důstojníkem francouzské armády.[2] Byl blízkým přítelem papeže Jana Pavla II.; rozhovor s papežem zaznamenal v knize N’ayez pas peur. Jeho knihy byly přeloženy do řady jazyků, včetně češtiny.
Patrně nejslavnějším a nejpřekládanějším Frossardovým dílem je autobiografická kniha Bůh je, já jsem ho potkal (orig. Dieu existe, je l’ai rencontré), v níž popisuje svou konverzi ke katolicismu, k níž došlo v roce 1935 (v mládí byl radikálním ateistou a socialistou). Jeho otcem byl Ludovic-Oscar Frossard, jeden ze zakladatelů Francouzské komunistické strany.
2. křeslo Francouzské akademie | ||
---|---|---|
Předchůdce: René de La Croix de Castries |
1987–1995 André Frossard |
Nástupce: Hector Bianciotti |