Jeho Excelence Mons. František Lobkowicz, OPraem. | |
---|---|
1. biskup ostravsko-opavský | |
Církev | římskokatolická |
Provincie | moravská |
Diecéze | ostravsko-opavská |
Sídlo | Ostrava |
Jmenování | 17. března 1990 |
Uveden do úřadu | 30. května 1996 |
Nástupce | Martin David |
Heslo | „Pro vita mundi“ „Pro život světa“ |
Znak | |
Zasvěcený život | |
Institut | Řád premonstrátských řeholních kanovníků |
Sliby | |
doživotní | 10. srpna 1972 |
Svěcení | |
Kněžské svěcení | 15. srpna 1972 světitel František Tomášek |
Biskupské svěcení | 7. dubna 1990, Praha světitel František Tomášek 1. spolusvětitel Jan Lebeda 2. spolusvětitel Antonín Liška |
Vykonávané úřady a funkce | |
Zastávané úřady |
|
Osobní údaje | |
Datum narození | 5. ledna 1948 |
Místo narození | Plzeň, Československo |
Datum úmrtí | 17. února 2022 (ve věku 74 let) |
Místo úmrtí | Ostrava, Česko |
Rodiče | Jaroslav Claude z Lobkowicz a Gabriela Korff-Schmising-Kerssenbrock |
Příbuzní | bratr: Jaroslav Lobkowicz bratr: Filip Zdeněk Lobkowicz sestra: Polyxena, provd. Czerninová sestra: Marie Leopoldina, provd. Sternbergová |
Povolání | katolický kněz, teolog, katolický biskup, biskup, duchovní a Řád premonstrátských řeholních kanovníků |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
František Václav Lobkowicz (5. ledna 1948 Plzeň – 17. února 2022 Ostrava[1]) byl český římskokatolický duchovní, premonstrát, v letech 1990–1996 pomocný biskup pražský a v letech 1996–2022 biskup ostravsko-opavský. Pocházel z křimické větve českého šlechtického rodu Lobkoviců (Lobkowiczů). Šlo tak o prvního českého biskupa šlechtického původu od zániku habsburské monarchie v roce 1918 s výjimkou arcibiskupů Pavla Huyna a Lva kardinála Skrbenského z Hříště, kteří do úřadu nastoupili ještě před vznikem Československa.
Narodil se 5. ledna 1948 v Plzni. Pokřtěn byl jako František z Assisi Karel Bedřich Klement Jaroslav Alois Leopold Gerhard Telesfor Odilio Jan Bosco Pavel Marie Václav Lobkowicz. Jeho rodiči byli Jaroslav Claude, kníže z Lobkovic (1910–1985) a jeho manželka Gabriela z Korff-Schmising-Kerssenbrocku (1917–2008).
Maturitu složil v roce 1966 na střední škole v Plzni. Po ročním studiu na Filozofické fakultě UK přestoupil v roce 1967 do Litoměřic na teologickou fakultu. V roce 1968 vstoupil do řádu premonstrátů v klášteře Teplá, kde později, 10. 8. 1972, tajně složil slavné řeholní sliby. V letech 1968–1969 studoval na teologické fakultě v Innsbrucku. Na kněze byl vysvěcen 15. srpna 1972 v katedrále sv. Víta Františkem Tomáškem. V letech 1972–1974 vykonával základní vojenskou službu. Od dubna 1975 byl ustanoven mimo pražskou arcidiecézi. Jako kaplan působil v olomoucké arcidiecézi ve farnostech Frýdek, Jablunkov a Český Těšín. Od roku 1984 byl ustanoven farářem v Ostravě-Mariánských Horách. 17. března 1990 jej papež Jan Pavel II. jmenoval titulárním biskupem v Catabum Castra a pomocným biskupem pražským. Biskupské svěcení přijal 7. dubna 1990 z rukou kardinála Františka Tomáška.
Od roku 1990 byl čestným kaplanem Českého velkopřevorství Suverénního řádu Maltézských rytířů.
V letech 1992–2001 byl apoštolským delegátem Řádu křižovníků s červenou hvězdou.
30. května 1996 byl jmenován prvním biskupem nově založené ostravsko-opavské diecéze.
V roce 2000 byl přijat do Vojenského a špitálního řádu sv. Lazara Jeruzalémského. Po rozdělení mezinárodní struktury řádu na dvě samostatné větve v roce 2004 – ekumenickou větev, tzv. sjednocenou maltsko-pařížskou obedienci, a ryze katolickou tzv. orleánskou obedienci – v roce 2004 se přihlásil k orleánské obedienci. 25. listopadu 2004 byl novým velmistrem Karlem Filipem Orleánským jmenován do funkce duchovního převora této obedience.[2] Byl taktéž nositelem církevního velkokříže tohoto řádu a záslužného kříže Pro Fide et Merite I. třídy.
Působil jako hlavní duchovní rádce Junáka pro katolické skauty.
Zemřel 17. února 2022 po dlouhodobé nemoci.[3] Poslední rozloučení proběhlo 26. února 2022 v chrámu svatého Václava a katedrále Božského Spasitele v Ostravě. Pohřben byl v kryptě kostela sv. Václava.
Je potomkem českého šlechtického rodu Lobkowiczů a bratrem bývalého poslance za KDU-ČSL a TOP 09 Jaroslava Lobkowicze. Jeho dědeček Jaroslav Alois z Lobkovic (1877–1953) doprovázel prezidenta T. G. Masaryka při jeho návratu do vlasti 20. prosince 1918.[4] Jeho bratr Filip Zdeněk Lobkowicz je také knězem, premonstrátem, a opatem tepelského kláštera.
6. října 2006 byl v Mladé Frontě Dnes publikován článek[5][6][7] Marie Rút Křížkové informující o tom, že biskup František Lobkowicz byl v 80. letech několik let veden v registru svazků jako agent StB s krycím jménem Plzeňák.[8] Ve svém prohlášení z 11. prosince 2006 Lobkowicz uvedl, že jeho svědomí je „čisté“.[9]
Předchůdce: – úřad vznikl |
1. biskup ostravsko-opavský 30. května 1996 – 17. února 2022 |
Nástupce: Martin David |
Duchovní převor Českého velkopřevorství orleánské obedience Vojenského a špitálního řádu sv. Lazara Jeruzalémského 25. listopadu 2004 – 17. února 2022 |
Nástupce: Jiří Hladík úřadující |