Jan Filip (archeolog)

Prof. Jan Filip
Narození25. prosince 1900
Chocnějovice
Úmrtí30. dubna 1981 (ve věku 80 let)
Praha
Alma materUniverzita Karlova
Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Zkušební komise pro učitelství na středních školách Univerzity Karlovy
Povoláníarcheolog, antropolog, prehistorik, vysokoškolský učitel, historik a učitel
ZaměstnavatelUniverzita Karlova
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jan Filip (25. prosince 1900 Chocnějovice – 30. dubna 1981 Praha) byl český archeolog, historik a pedagog. Zabýval se zejména keltským osídlením na území Československa, dobou bronzovou a dobou železnou. Byl profesorem na Univerzitě Karlově. Roku 1955 byl jmenován akademikem, v letech 1963–74 působil jako ředitel Archeologického ústavu ČSAV. Více než 25 let redigoval periodikum Archeologické rozhledy, které sám založil.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v malé vesnici Chocnějovice, kde také prožil dětství. Otec František Filip byl rolník a příležitostný zedník. Z prvního manželství měl pět dětí, po sňatku s Antonií Horáčkovou se narodili ještě dva chlapci, Jan (1900) a Petr (1904).[1] Všech sedm dětí muselo rodičům pomáhat v domácnosti i na poli. Jan Filip navštěvoval základní školu v sousední obci Drahotice, kde se projevil jako chytrý a nadaný žák. Na doporučení místního faráře dostal církevní stipendium, které mu umožnilo studovat na střední škole. Nastoupil nejprve na gymnázium v Mladé Boleslavi, odkud přešel na církevní gymnázium v Příbrami. [2][3]

Ještě před maturitou byl v osmnácti letech povolán do armády a zúčastnil se bojů první světové války na italské frontě.[1] Maturitní zkoušku složil po návratu v nově vzniklé československé republice. Byl přijat na studium dějin a geografie filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Navštěvoval také přednášky profesora Niederleho, který ho doporučil jako pomocníka do nově ustavené archeologické komise pro výzkum Pražského hradu. [2] Po promoci v roce 1924 nastoupil na místo středoškolského profesora, později působil ve funkci zemského školního inspektora. Zároveň se věnoval archeologickým výzkumům v terénu, které mu byly podkladem pro disertační práci Porost a podnebí Čech v pravěku.

V roce 1926 se oženil a narodil se mu syn Jan, ale manželka brzy na to zemřela. Z druhého manželství měl dceru Alenu (1941). Jan Filip se do rodné obce často vracel a v roce 1934 si v Chocnějovicích začal stavět dům.[1]

V roce 1928 byl promován doktorem filosofie a pokračoval ve svých výzkumech. Roku 1937 vydal na vlastní náklady svou první práci Popelnicová pole a počátky doby železné v Čechách, která byla přijata za habilitační spis a Jan Filip se roku 1938 stal docentem Filozofické fakulty Univerzity Karlovy pro pravěk a ranou dobu dějinnou.[3][4] Těsně před vypuknutím druhé světové války napsal knížku Dějinné počátky Českého ráje o historii rodného kraje. Během protektorátu pracoval nejprve jako středoškolský profesor, v roce 1941 se stal zemským školním inspektorem, ale po konfliktu s nadřízenými byl propuštěn. Poté byl přijat do Státního archeologického ústavu jako externí zaměstnanec pro odborné uspořádání a soupisy sbírek mimopražských muzeí (např. Hradec Králové, Jičín, Kolín aj.).[1] Vrátil se do rodných Chocnějovic a spolupracoval s různými regionálními muzei. Na základě těchto zkušeností vytvořil po válce řadu cenných soupisů regionálních hmotných pramenů. [2][4]

Po válce stál spolu s profesorem Eisnerem u zrodu Prehistorického ústavu UK.[2][3] Po otevření vysokých škol působil jako profesor prehistorie a protohistorie na Karlově univerzitě a sám vědecky pracoval. V roce 1948 byla vydána obsáhlá práce Pravěké Československo, publikoval četné studie o pravěku v odborném tisku. V roce 1949 založil významný časopis Archeologické rozhledy, kde pracoval jako redaktor celé čtvrtstoletí. [3] Jako vynikající pedagog vytvořil z katedry centrum vědecké výchovy, ušetřené politických tlaků zejména v 50. letech, přestože on sám nikdy nebyl členem KSČ.[4]

V dalších letech se soustředil na dějiny Keltů v Evropě. Za svou knihu Keltové ve střední Evropě získal v roce 1957 státní cenu. Spolu s knihou Keltská civilizace a její dědictví (1959) byla postupně přeložena do několika světových jazyků. Byl velmi pracovitý a zasloužil se o záchranu mnoha cenných archeologických památek. Organizoval archeologické výzkumy v různých lokalitách, např. na vrchu Závist u Zbraslavi.[2] Jeho zřejmě nejvýznamnějším a rozhodně nejrozsáhlejším dílem se stal lexikon Enzyklopädisches Handbuch zur Ur-und Frühgeschichte Europas (1966) obsahující 30000 hesel. Tuto encyklopedickou příručku o pravěku a raných dějinách Evropy Filip vytvořil na základě dotazníků rozesílaných do různých končin světa odborníkům i institucím. [3]

Krátce po založení Československé akademie věd byl nejprve jmenován členem korespondentem, po třech letech řádným členem. V letech 1963–1974 byl ředitelem Archeologického ústavu ČSAV. V roce 1960 mu byl propůjčen Řád práce za pedagogickou a vědeckou činnost. Měl také řadu mezinárodních ocenění, byl členem mnoha zahraničních vědeckých institucí.[2] V roce 1963 se stal prezidentem Unie věd prehistorických a protohistorických při UNESCO.[3]

Spor o ochranu osobnosti

[editovat | editovat zdroj]

Vdova po Janu Filipovi Alena Filipová od roku 1984 vedla spor s tvůrci populárního seriálu Návštěvníci, neboť byla přesvědčena, že jeho hlavní hrdina „akademik Filip“ (Josef Bláha) je inspirován jejím manželem a vykresluje ho v nelichotivém světle. Přestože autoři seriálu jakoukoli souvislost popírali, nakonec dal soud za pravdu paní Filipové a počátkem 90. let muselo být jméno postavy změněno a seriál předabován.[5][3]

Některé publikace

[editovat | editovat zdroj]
  • Porost a podnebí Čech v pravěku, 1928, disertační práce
  • Popelnicová pole a počátky doby železné v Čechách, 1937, habilitace
  • Umělecké řemeslo v pravěku, 1941
  • Pravěké Československo, 1948
  • Praha pravěká : Praha, stavební a umělecký vývoj města : osmera knih díl první, Praha : Pražské nakladatelství, 1949
  • Keltové ve střední Evropě, 1956
  • Keltská civilizace a její dědictví, 1959, 1963 (3. doplněné vydání), 1996 (4. doplněné vydání)
  • Enzyklopädisches Handbuch zur Ur- und Frühgeschichte Europas, 1966/1969

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c d STANOVSKÁ, Šárka. ARCHEOLOG JAN FILIP DO ROKU 1948. docplayer.cz [online]. Technická univerzita Liberec, 2015 [cit. 2022-11-10]. Diplomová práce. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d e f GLÜCKSELIG, Josef. Přemožitelé času sv. 15. Příprava vydání Milan Codr. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1989. Kapitola Jan Filip, s. 176–180. 
  3. ↑ a b c d e f g MIKEŠOVÁ, Veronika. Jan Filip (1900-1980). Archeologie na dosah [online]. Národní muzeum, 2012-08-01 [cit. 2022-11-10]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c Filip Jan [online]. Praha: Archeologický ústav AV ČR [cit. 2022-11-10]. Dostupné online. 
  5. ↑ Návštěvníci přišli o Filipa. iDNES.cz [online]. 2003-05-07 [cit. 2017-12-19]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]