Jaroslav Křička

Jaroslav Křička
Základní informace
Narození27. srpna 1882
Kelč
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí23. ledna 1969 (ve věku 86 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníVyšehradský hřbitov
Žánryopera a klasická hudba
Povoláníhudební skladatel, hudební pedagog, dirigent, vysokoškolský učitel, básník, sbormistr a učitel
Členem skupinČeská akademie věd a umění
Oceněnízasloužilý umělec (1957)
čestné občanství
Příbuzní
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jaroslav Křička (27. srpna 1882, Kelč[1] – 23. ledna 1969, Praha) byl moravský hudební skladatel, dirigent, organizátor, pedagog a publicista.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Jaroslav Křička se narodil v rodině učitele a ředitele školy Františka Křičky (1848–1891) a Františky roz. Minářové (1861–1936), v Kelči jako nejstarší ze tří sourozenců. Jeho bratr Petr Křička se později stal známým básníkem,[2] sestra Pavla Křičková byla spisovatelkou.[3] R. 1918 se oženil s Marií Krbovou (1890–1984) se kterou měli tři syny: Aleše (1919–2009), Ivana (1921–1992) a Michaela (1923–2000).

Studium

[editovat | editovat zdroj]

Otec velmi povzbuzoval své děti k hudebnímu vzdělání a Jaroslav v dětství dostával hodiny houslí, klavíru i zpěvu.[4] Vystudoval piaristické gymnázium v Havlíčkově Brodě a na pražské konzervatoři byl žákem Karla Knittla a Karla Steckera. Zde se přátelil s Vítězslavem Novákem a jeho žáky. Studia hudby dokončil jednoročním pobytem v Berlíně (1905–1906). Poté žil tři roky v Rusku (Dněpropetrovsk), kde se přátelil s Glazunovem a Tanějevem a propagoval českou hudbu. Založil zde symfonický orchestr, který dirigoval a do místních novin psal české hudební aktuality. Po návratu do Prahy v roce 1909 se stal sbormistrem Hlaholu, se kterým prováděl mimo jiné i premiéry sborových děl Janáčka, Nováka a Jeremiáše. V roce 1918 byl jmenován profesorem skladby na pražské konzervatoři a v těžké době okupace (do roku 1942) byl jejím ředitelem. Po roce 1945 se věnoval výhradně kompozici.

Pohřben byl v Praze na Vyšehradském hřbitově.[5]

Vyznamenání

[editovat | editovat zdroj]

Jaroslav Křička byl v roce 1921 zvolen členem České akademie věd a umění a v roce 1957 obdržel čestný titul Zasloužilý umělec. V jeho rodné Kelči se nachází muzeum bratří Křičků.[6]

Jaroslav Křička (vpravo) a dirigent George Szell během uvedení Křičkovy opery Bílý pán v Novém německém divadle, Praha, duben 1932.

Tvorba

[editovat | editovat zdroj]

V raných skladbách je patrný ruský vliv, během pobytu v Rusku na něj zapůsobilo dílo Rimského-Korsakova i Musorgského (1. smyčcový kvartet „Ruský“ (1907), Severní noci (1910), Tři bajky pro soprán a klavír (1917), Elegie na smrt Rimského-Korsakova (1918). Do povědomí širší veřejnosti se dostala díla Modrý pták – orchestrální ouvertura k Maeterlinckově pohádkové hře (1911), Písně rozchodu na slova Otakara Theera (1916) a hlavně opera Hipolyta (1910–1916) provedená v Národním divadle Karlem Kovařovicem a opera Bílý pán aneb Těžko se dnes duchům straší podle Oscara Wilda (přepracovaná 1930 a hojně provozovaná v zahraničí i díky dedikaci paní Rosy Newarch, která propagovala českou hudbu zvláště v Anglii).

Ve svém díle obsáhl všechny hudební druhy a žánry od písní (Naše paní Božena Němcová – 1959), (Symfonietta op. 77 – 1942, Sinfonietta semplice – 1962), oper (Král Lávra – 1940, Psaníčko na cestách – 1944) až po filmovou hudbu (Cech panen kutnohorských). Jeho odkaz je patrný i v jeho tvorbě pro děti. Opery Ogaři (1919, libreto Ozef Kalda) – z ní známý Bábinčin maršovský valčík, Dobře to dopadlo, aneb Tlustý pradědeček, Lupiči a detektivové (1932, námět Josef Čapek), Oživlé loutky (1943) a instruktivní skladby pro mladé klavíristy (Cirkus v pěti tónech – 1934) a houslisty (Malý Kubelík – 1933). Silný vliv měla na skladatele atmosféra domova a rodiny (Klavírní trio Doma 1923–1924).

Na konci éry němého filmu začal pracovat s filmem. V roce 1929 napsal hudbu k historickému filmu Svatý Václav, který byl natočen k tisíciletí smrti českého patrona. Po roce 1945 složil také několik operet.

Při Letních olympijských hrách 1936 ve skladatelské soutěži získal bronzovou medaili za skladbu Horácká suita.[7]

Vydal několik popularizačních a informačních publikací. Napsal mnoho esejů o hudbě a pravidelně publikoval články v hudebních časopisech Hudební revue a Hudební rozhledy.

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

Písňové cykly

[editovat | editovat zdroj]
  • Severní noci, op. 14 (1909/1910) – čtyři písně na básně Konstantina Balmonta. 1. Albatros, 2. Labuť, 3. Ukolébavka, 4. U skandinávských skal
  • O lásce a smrti, op. 15 (1910) – čtyři písně na texty Konstantina Balmonta
  • Písně rozchodu, op. 19 (1916) – čtyři písně na texty Otakara Theera
  • Tři bajky pro soprán a klavír (1917) – na pohádky Boženy Němcové a Afanasjevovy bajky
  • Jaro pacholátko, op. 29 (1919) – tři recitativy pro vysoký hlas a klavír
  • Jiříčkovy písničky, op. 36 (1917, 1922–1923) – sbírka dětských písní
  • Daniny písničky a říkadla, op. 49 (1928) – dětské písničky a říkanky pro malé děti
  • Míšovy písničky (1932) – sbírka dětských písní
  • Naše paní Božena Němcová, op. 112 (1954) – pět písní pro mezzosoprán a orchestr na texty Františka Halase

Kantáty

[editovat | editovat zdroj]
  • Pokušení na poušti, op. 34 (1922) – kantáta pro sóla, sbor, orchestr a varhany podle Matoušova evangelia, text z Bible kralické
  • Studentské vzpomínky – kantáta pro sóla, sbor a orchestr
  • Tyrolské elegie, op. 52 (1930) – kantáta pro sóla, mužský sbor a orchestr na báseň Karla Havlíčka Borovského
  • Moravská kantáta, op. 65 (1935) – kantáta pro malá sóla, smíšený sbor a orchestr
  • Valašská jitřní mše (1941) – pro sóla, smíšený sbor a orchestr, na text Františka Táborského
  • Requiem in memoriam fratris dilectissimi, op. 96 (1949) – jako vzpomínka na jeho bratra Petra

Orchestrální díla

[editovat | editovat zdroj]
  • 1. Symfonie d moll („Jarní“) (1905)
  • 2. Symfonie a moll („Letní“) (1907)
  • Modrý pták, op. 16 (1911) – předehra k pohádkové hře Maurice Maeterlincka.
  • Adventus, op. 33 (1921)
  • Horácká suita, op. 63 (1936) – získala 3. cenu ve skladatelské soutěži na Letních olympijských hrách 1936

Komorní hudba

[editovat | editovat zdroj]
  • 1. Smyčcový kvartet D dur („Ruský“) (1907)
  • Divertimento Novodvorico (1921) – serenáda pro smyčcové kvarteto
  • Sonata e-moll pro violu a klavír, op. 40 (1925) – jako vzpomínka na Jana Štursu
  • Klavírní trio, op. 38 („Malé domácí trio“) (1934)
  • 2. Smyčcový kvartet e moll (1938)
  • 3. Smyčcový kvartet („Valašský“) (1949)

Scénická hudba[8]

[editovat | editovat zdroj]

Filmová hudba

[editovat | editovat zdroj]

Filmová hudba Jaroslava Křičky[9]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jaroslav Křička na německé Wikipedii.

  1. ↑ Digitální archiv ZA v Opavě. digi.archives.cz [online]. [cit. 2024-01-08]. Dostupné online. 
  2. ↑ Petr Křička – Regionální osobnost – databáze Osobnosti Valašska. Osobnosti Valašska [online]. [cit. 2021-11-10]. Dostupné online. 
  3. ↑ Pavla Homolková-Křičková – Regionální osobnost – databáze Osobnosti Valašska. Osobnosti Valašska [online]. [cit. 2021-11-10]. Dostupné online. 
  4. ↑ Český hudební slovník. www.ceskyhudebnislovnik.cz [online]. [cit. 2021-11-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-07-31. 
  5. ↑ hrob hudebního skladatele Jaroslava Křičky na Vyšehradském hřbitově v Praze. 212.47.2.130 [online]. [cit. 2019-03-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-03-28. 
  6. ↑ Kudy z nudy [online]. Dostupné online. 
  7. ↑ Jaroslav Křička. www.olympijskytym.cz [online]. [cit. 2024-01-08]. Dostupné online. 
  8. ↑ Jaroslav Křička. operone.de [online]. [cit. 2021-11-11]. Dostupné online. 
  9. ↑ Jaroslav Křička. Filmový přehled [online]. [cit. 2021-11-11]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • TROJANOVÁ, Jaromíra. Jaroslav Křička: personální bibliografie. Brno: Státní vědecká knihovna, 1984. 81 s. 
  • HRADIL, František Míťa. Jaroslav Křička: Úplná bibliografie skladatelského díla k 100. výročí autorova narození. Praha: Městská knihovna, 1982. 187 s. 
  • DOSTÁL, Jiří. Jaroslav Křička. Praha: Hudební matice Umělecké besedy, 1944. 193 s. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]