Cena stříbrného trojúhelníku (1987) Cena Agy Khana za architekturu (1987) Velká národní cena za architekturu (1987) komandér Řádu umění a literatury (1990) Praemium Imperiale (2001) … více na Wikidatech
Ve 25 letech Nouvel dokončil školu a spojil se s Françoisem Seigneurem. Díky Claudovi Parentovi a jeho doporučení se stal členem Pařížského biennale. Svoje architektonické a designérské návrhy aplikoval na výstavách umění a divadla. Brzy ve své kariéře se stal klíčovým účastníkem debat o architektuře ve Francii. V roce 1976 byl spoluzakladatelem francouzského architektonického hnutí Mars 1976, o rok později Syndicat de l'Architecture. V tom roce byl i jedním z organizátorů mezinárodní soutěže Les Halles a v roce 1980 založil první architektonické Pařížské biennale.
Mezi lety 1972 a 1984 Nouvel spolupracoval se třemi různými partnery, kterými byli Gilbert Lezenes, Jean-François Guyot a Pierre Soria. V roce 1985 Nouvel a začínající architekt Jean-Marc Ibos, Mzrto Vitart a Emmanuel Blamont založili ateliér Jean Nouvel et Associés. S Emmanuelem Gattanim vytvořil v roce 1988 architektonickou kancelář JNEC (Jean Nouvel et Emmanuel Cattani).
Dodnes působí ve svém ateliéru Jean Nouvel, který založil v roce 1994 s Michelem Pélissiém. Tato architektonická kancelář je se 140 zaměstnanci největší ve Francii. Má pobočky v Londýně, Kodani, New Yorku, Římě, Madridu a Barceloně.
Jean Nouvel navrhl množství pozoruhodných staveb po celém světě, za něž mu byla udělena Pritzkerova cena. Publikoval ilustrovaný přehled své architektonické práce, který obsahuje i projekty, které nikdy nebyly postaveny, projekty ve výstavbě a návrhy, které se teprve realizovat budou. V roce 2001 režisér Beat Kuert natočil dokument o pěti Nouvelových projektech s názvem Jean Nouvel.
Znakem jeho osobnosti je nepochybně jeho silná psychická přítomnost – vždy oblečen v černém je lehce rozpoznatelný. Jeho smysl pro objemy a materiály, obzvlášť pro sklo, je nepřekonatelný, ačkoli funkce některých prostorů není vždy úplně v souladu s potřebami klienta. S touto schopností jeho díla navzdory svým velkým rozměrům působí lehce a jemně. Využívá svůj intelekt a principy hi-tech na vyjádření reality.[zdroj?]
1987 – Rytíř řádu za zásluhy (l'Ordre national du Mérite)
1987 – Grand prix national de l'architecture, Prix Aga Khan d'architecture a laureát ceny – l'Équerre d'Argent za arabský institut (l'Institut du monde arabe)
1990 – Prix Architectural Record za hotel Saint-James
1993 – čestný člen AIAChicago (American Institute of Architects)
1995 – čestný člen RIBA (Royal Institute of British Architects)
1997 – Komtur řádu umění a literatury (l'Ordre des Arts et des Lettres)
1999 – Zlatá medaile francouzské akademie architektury (l'Académie d'architecture française)
2000 – Zlatý lev na bienále v Benátkách (Biennale de Venise)
2001 – Premio Internazionale di Architettura Francesco Borromini, edizione 2001
2003 – První cena mezinárodní architektury UNESCO za celoživotní dílo a zvláštní ocenění za projekt AN USVACUM (Paříž)