Kobylá nad Vidnavkou

Kobylá nad Vidnavkou
Hřbitovní kaple
Hřbitovní kaple
Znak obce Kobylá nad VidnavkouVlajka obce Kobylá nad Vidnavkou
znakvlajka
Lokalita
Statusobec
Pověřená obecJavorník
Obec s rozšířenou působnostíJeseník
(správní obvod)
OkresJeseník
KrajOlomoucký
Historická zeměSlezsko
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice50°20′31″ s. š., 17°7′25″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel376 (2024)[1]
Rozloha10,82 km²[2]
Katastrální územíKobylá nad Vidnavkou
Nadmořská výška290 m n. m.
PSČ790 65
Počet domů112 (2021)[3]
Počet částí obce1
Počet k. ú.1
Počet ZSJ1
Kontakt
Adresa obecního úřaduKobylá nad Vidnavkou 53
790 65 Žulová
kobyla@rychleby.cz
StarostkaMiroslava Rybáriková
Oficiální web: www.oukobyla.cz
Kobylá nad Vidnavkou
Kobylá nad Vidnavkou
Další údaje
Kód obce557218
Kód části obce67407
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Kostel sv. Jáchyma

Kobylá nad Vidnavkou (dříve jen Kobylá,[4] německy Jungferndorf) je obec, která se nachází v okrese Jeseník v Olomouckém kraji. Žije zde 376[1] obyvatel.

Poloha

[editovat | editovat zdroj]

Obec Kobylá nad Vidnavkou sousedí na severovýchodě s obcí Velká Kraš, na západě s obcí Bernartice a na jihu s městem Žulová a obcí Černá Voda. Od okresního města Jeseník je vzdálena 14,5 km a od krajského města Olomouc 84 km.

Geomorfologicky patří Kobylá nad Vidnavkou k provincii Česká vysočina, subprovincii krkonošsko-jesenické (sudetské), oblasti Krkonošsko-jesenické podhůří (Sudetské podhůří), geomorfologický celek Žulovská pahorkatina. Nejvyšším bodem je Jahodník (379 m n. m.).

Území Kobylé nad Vidnavkou patří do povodí Odry, resp. Kladské Nisy. Protéká jí zhruba severním směrem říčka Vidnávka, do které se zde vlévá zleva Skorošický potok. Na jih od Kobylé je na místní vodoteči menší nádrž Šírava a v nejjižnějším cípu katastru se na Plavném potoce nalézají Plavné rybníky.

Území obce pokrývá ze 60,5 % zemědělská půda (44,5 % orná půda, 14 % louky a pastviny) a z 31,5 % les.

Historie

[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1291 z listiny popisující stav kolem roku 1266. Roku 1284 byla Kobylá součástí otmuchovského obvodu a označuje se jako Cobila, roku 1305 je zmiňována jako Kobula a tehdy zde bylo 24 lánů a zákupní fojtství. Až k roku 1378 je doložen německý název Juncfrowindorf, tedy Panenská ves. Jeho původ není jasný (ves nikdy nepatřila ženskému klášteru). Pověsti o založení vsi ženou nebo o pánu z Koblitz, který měl jen dcery, se opíraly i o zobrazení čtyř dívek nad vchodem do zdejšího renesančního zámku.

Ves patřila vratislavskému biskupství a byla spravována z hradu Kaltenštejna, po jeho zánuku z Otmuchova a později z Vidnavy (s tou byla koncem 15. století i zastavována biskupovým věřitelům). V 15. století částečně zpustla a nový rozvoj začal spolu s provozem sklárny, doložené roku 1509. Její majitel Heinrich Niemitz získal od biskupa rovněž zdejší rytířské fojtství (nejpozději roku 1527). Niklas von Niemitz, biskupský hejtman na Jánském Vrchu, zde zakoupil jakýsi statek roku 1566 a 1573 k němu připojil i statek fojtský. Roku 1571 přestavěl bývalou tvrz na renesanční zámek. Jeho rodina Kobylou držela až do roku 1611, kdy ji Henrich Niemitz von Wilkau prodal významnému státníkovi ve službách vratislavského biskupa a později též císařů Rudolfa II. a Matyáše, a současně pozdně humanistickému učenci a básníkovi, Johannu Mathiasi Wackerovi von Wackenfels (1550-1619).

Po Wackerově smrti získala statek jeho dcera Maria Emilia, provdaná za Simona Hieronyma svobodného pána von Sprinzenstein (†1639). Za třicetileté války Kobylá opět částečně zpustla. Po Simonu Sprinzensteinovi dědil jeho syn Ferdinand Maxmilian (†1679), jehož dcera Kateřina kobylské fojtství ještě za života otce roku 1670 prodala Ferdinandu Andreasi Beerovi von Beerenberg (†1681). Po jeho dceři Johanně (†1692) dědil nejdříve její syn z prvního manželství Franz Erdmann von Zischwitz (Tschischwitz) und Kunitz, ale ještě téhož roku její druhý manžel Carl Heinrich von Winanko und Wertenstein, který od vratislavského biskupa odkoupil roku 1697 i jeho část Kobylé, a celou ves tak sjednotil.

Syn Karla Heinricha Johann Leopold von Winanko prodal panství roku 1740 Johannu Franzi svobodnému pánu von Mondbach, po jehož smrti (1760) jej jeho dědicové prodali roku 1762 Johannu Christofovi von Wimmersperg (Wimmmersberg). Jeho dcera Terezie pak roku 1800 Kobylou přenechala své sestře Marii Anně, provdané od roku 1768 za Johanna Ernsta von Skal und Gross-Ellguth (†1813), v jejichž rodině statek zůstal až do roku 1946. Konkrétně byli jeho majiteli Karel Kletus, od r. 1801 svobodný pán von Skal, který Kobylou odkoupil od své matky roku 1815 a zemřel roku 1837, po něm Ferdinand Carl Wilhelm (1837-1879), Carl (1880-1905), Ferdinand I. (1905-1935) a naposledy v letech 1935-1946 Ferdinand II.[5]

Kobylský statek byl základem hospodářského života vsi. V roce 1722 k němu patřily tři dvory s chovem ovcí a pivovar, pak přibyly tři palírny a dočasně též papírna. Obyvatelé se živili rovněž domáckou výrobou lněné příze. Jako v jiných obcích Jesenicka i zde byly ve druhé polovině 19. století založeny menší doly a kamenické dílny.

Roku 1785 bylo v Kobylé zřízeno římskokatolické lokální kaplanství a o dva roky později zde byl postaven kostel sv. Jáchyma. Kaplanství bylo roku 1885, při příležitosti stoletého jubilea, povýšeno na farnost. U kostela fungovala rovněž od roku 1785 škola. Od roku 1886/1906 až do roku 1950 v obci působily vidnavské boromejky, které zde zřídily charitativní domov. Mezi obyvateli měla největší podporu strana křesťansko-sociální.

Za války byl v obci u zámku menší zajatecký tábor. Internovaní ruští, francouzští a angličtí zajatci pracovali na velkostatku. Těsně před koncem války zajatci zabili stráže a z tábora uprchli.

Po konci II. světové války a odsunu německého obyvatelstva zanikla i většina nezemědělských činností v obci. Velkostatek (a od roku 1960 i ostatní zemědělskou půdu) převzal Státní statek Žulová, roku 1980 pak Jednotné zemědělské družstvo Bernartice.

Kobylá byla samostatnou obcí až do 1. ledna 1976, kdy byla připojena k Žulové. Teprve k 1. lednu 2001 se na základě místního referenda opět osamostatnila. Od té doby je také její název rozšířen o přívlastek "nad Vidnavkou".

Kobylá je členem Mikroregionu Žulovsko, svazku obcí vzniklého v roce 2003.[6] Obec je také členem Sdružení měst a obcí Jesenicka (SMOJ), které tvoří obce okresu Jeseník,[7] a Euroregionu Praděd.[8]

Součástí obce bývala osada Annín (také Annaberk,[9] něm. Annaberg), založená roku 1803 Marií Annou svobodnou paní von Wimmersberg, provdanou von Skal und Groß-Ellguth, tehdejší majitelkou Kobylé, a pojmenovaná po ní. Osada ležela 1,75 km na západ od Kobylé a zanikla v 50. letech 20. století. Mezi zříceninami obytných a hospodářských budov stojí zpustošený kostelík sv. Josefa.

Správní vývoj

[editovat | editovat zdroj]

Správní příslušnost Kobylé nad Vidnavkou od roku 1848[10]

Vývoj počtu obyvatel

[editovat | editovat zdroj]

Počet obyvatel Černé Vody podle sčítání nebo jiných úředních záznamů:[11]

Celá obec (včetně Annína)

Rok 1836 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1939 1947 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021
Počet obyvatel 837 938 959 967 937 894 891 984[p 1] 971 457 525 519 534 536 494 498[p 2] 435 366
Počet domů - 141 165 145 161 163 166 178 - - 155 97 98 91 105 108 112 112
  1. ↑ z toho: 4 Čechoslováci, 971 Němců; 978 řím. kat., 1 evang., 3 čsl., 2 bez vyzn.
  2. ↑ z toho: 377 Čechů, Moravanů a Slezanů, 31 Slováků, 38 Němců; 242 řím. kat., 4 čsl. hus., 3 evang., 2 pravosl., 206 bez vyzn.

V obci Kobylá nad Vidnavkou je evidováno 126 adres : 124 čísla popisná (trvalé objekty) a 2 čísla evidenční (dočasné či rekreační objekty).[12] Při sčítání lidu roku 2001 zde bylo napočteno 108 domů, z toho 98 trvale obydlených.

Osada Annín

Rok 1836 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Počet obyvatel 98 114 114 117 104 99 110 93 37 21 0 0 0 0 0
Počet domů - 23 25 24 25 26 26 26 17 . 0 0 0 0 0

Církevní správa

[editovat | editovat zdroj]

Z hlediska římskokatolické církevní správy spadá obec Kobylá nad Vidnavkou pod farnost Kobylá nad Vidnavkou. Ta je součástí děkanátu Jeseník diecéze ostravsko-opavské.[13]

Věřící Českobratrské církve evangelické patří k farnímu sboru Javorník u Jeseníku. V Kobylé formálně existuje kazatelská stanice, kde se však bohoslužby již delší dobu nekonají.[14] Věřící Československé církve husitské patří k náboženské obci v Jeseníku, kde je i sídlo farnosti pro pravoslavné věřící.

Zajímavosti

[editovat | editovat zdroj]

Kulturní památky

[editovat | editovat zdroj]
  • renesanční, barokně a empírově přestavěný zámek ze 70. let 16. století s parkem, využívaný jako domov důchodců (kulturní památka)[15]
  • římskokatolický farní kostel sv. Jáchyma z roku 1787 (kulturní památka)[16]
  • socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1727[16]
  • empírová hřbitovní kaple s hrobkou svobodných pánů von Skal z 20.-30. let 19. století (kulturní památka)[17]
  • kaple P. Marie, z přelomu 19. a 20. století; chrání mariánský sloup z roku 1808 (kulturní památka)[18]
  • Boží muka z roku 1801 (kulturní památka)[19]
  • kaple sv. Josefa v bývalém Anníně, dnes zřícenina

Přírodní památky

[editovat | editovat zdroj]
  • památné stromy: dub letní,[20] dub u rybníka,[21] Maděrův jilm[22]
  • skalní město na vrchu Smolný (404 m n. m.)
  • přírodní památka Venušiny misky
  • zatopený lom "Vaněk", využívaný ke koupání
  • louky zvané Šíravy - tzv. "oblíková krajina" tvarovaná ledovcem, typicky vrch Šibeničník (331 m n. m.)

Doprava

[editovat | editovat zdroj]

Kobylou vede regionální železniční trať č. 295 (železniční trať Lipová Lázně - Javorník ve Slezsku). Na území obce je zastávka této trati s názvem „Kobylá nad Vidnavkou“.

Obcí prochází pouze silnice III. třídy severojižním směrem ze Žulové na Velkou Kraš a dále na Vidnavu anebo Bílou Vodu.

Školství

[editovat | editovat zdroj]

V obci se nachází mateřská škola a základní škola nižšího stupně (1.-5. ročník).[23]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
  2. ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
  3. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
  4. ↑ Změny názvů katastrálních území [online]. Český statistický úřad, rev. 2017-05-24 [cit. 2017-05-30]. Dostupné online. 
  5. ↑ HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské (reprint). Praha: Academia, 2004. ISBN 80-200-1225-7. S. 859, 867.  WENZELIDES, Otto. Heimatgeschichte. Opava: [s.n.], 1912. S. 138–146. 
  6. ↑ http://www.zulovsko.cz/
  7. ↑ http://www.smoj.cz/
  8. ↑ http://www.europraded.cz/
  9. ↑ Vyhláška ministerstva vnitra č. 22/1949 Sb., o změnách úředních názvů míst v roce 1948. Dostupné online.
  10. ↑ GAWRECKI, Dan, a kol. Dějiny Českého Slezska 1740-2000. Opava: Slezská univerzita v Opavě, 2003. ISBN 80-7248-226-2. 
  11. ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869-2005, 1. díl. Praha: ČSÚ, 2006. ISBN 80-250-1310-3. S. 650–651.  Statistický lexikon obcí v zemi Moravskoslezské. Praha: Ministerstvo vnitra a Státní úřad statistický, 1935. S. 35.  Český statistický úřad. Sčítání lidu, domů a bytů 2001 [online]. 2010-03-16 [cit. 2010-03-16]. Dostupné online.  Statistický lexikon obcí České republiky 2005. Praha: ČSÚ, MV ČR, 2005. ISBN 80-7360-287-3. S. 974–977. 
  12. ↑ Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2010-01-12 [cit. 2010-01-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-06-09. 
  13. ↑ BOHÁČ, Zdeněk. Atlas církevních dějin českých zemí 1918-1999. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství s.r.o., 1999. ISBN 80-7192-405-9. 
  14. ↑ NEŠPOR, Zdeněk R. Encyklopedie moderních evangelických (a starokatolických) kostelů Čech, Moravy a Slezska. Praha: Kalich, 2009. ISBN 978-80-7017-129-5. S. 204–205. 
  15. ↑ http://www.jesenik.org/index.php?option=com_searchpamatky&Itemid=362&sid=259
  16. ↑ a b http://www.jesenik.org/index.php?option=com_searchpamatky&Itemid=362&sid=109
  17. ↑ http://www.jesenik.org/index.php?option=com_searchpamatky&Itemid=362&sid=310
  18. ↑ http://www.jesenik.org/index.php?option=com_searchpamatky&Itemid=362&sid=311
  19. ↑ http://www.jesenik.org/index.php?option=com_searchpamatky&Itemid=362&sid=312
  20. ↑ http://drusop.nature.cz/ost/chrobjekty/pstromy/index.php?frame&SHOW_ONE=1&ID=12898
  21. ↑ http://drusop.nature.cz/ost/chrobjekty/pstromy/index.php?frame&SHOW_ONE=1&ID=6829
  22. ↑ http://www.jesenik.org/index.php?option=com_searchpamatky&Itemid=362&sid=441
  23. ↑ http://www.kobylanadvidnavkou.cz/index.php?id=skola.html

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Města a obce okresu Jeseník
legenda: město, městys.