Marco Rubio

Marco Rubio
Marco Rubio (2018)
Marco Rubio (2018)
72. ministr zahraničí USA
Úřadující
Ve funkci od:
21. ledna 2025
PrezidentDonald Trump
PředchůdceAntony Blinken
Senátor Senátu USA
za Floridu
Ve funkci:
3. ledna 2011 – 20. ledna 2025
PředchůdceGeorge LeMieux
Stranická příslušnost
ČlenstvíRepublikánská strana
Rodné jménoMarco Antonio Rubio
Narození28. května 1971 (53 let)
Miami
ChoťJeanette Dousdebes Rubio (od 1998)
DětiAnthony Rubio
SídloWashington, D.C.
Alma materSouth Miami High School (do 1989)
Floridská univerzita (do 1993)
University of Miami School of Law (do 1996)
Tarkio College
Santa Fe College
Profeseadvokát a politik
Náboženstvíkatolicismus
PodpisMarco Rubio, podpis
Webová stránkamarcorubio.com
CommonsMarco Rubio
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Marco Antonio Rubio (* 28. května 1971 Miami) je americký republikánský politik, diplomat a právník, od ledna 2025 ministr zahraničních věcí Spojených států amerických a ve druhé vládě Donalda Trumpa.[1] Mimo jiné působí také jako úřadující ředitel Americké agentury pro mezinárodní rozvoj a úřadující vedoucí National Archives and Records Administration. V letech 2011–2025 byl členem Senátu USA za Floridu a v roce 2016 kandidoval na post prezidenta.

V listopadu 2024 jej zvolený prezident Trump nominoval na post ministra zahraničních věcí. Dne 21. ledna 2025 jeho nominaci schválil Senát a ještě téhož dne složil přísahu. Stal se tak první osobou hispánského původu[2] a prvním Floriďanem v této funkci. Bývá označován jako „jestřáb ve vztahu k Číně, Kubě či Íránu“.[3]

Život

[editovat | editovat zdroj]

Marco Antonio Rubio se narodil 28. května 1971[4] v Miami na Floridě[5] do rodiny Maria Rubia Reiny[6] (1927–2010)[7] a Oriales (rozená García; 1931–2019).[8] Oba jeho rodiče se narodili na Kubě, ale v roce 1956 za vlády Fulgencia Batisty emigrovali do Spojených států.[9] Má tři sourozence: staršího bratra Maria, starší sestru Barbaru a mladší sestru Veronicu.[10]

V roce 1989 absolvoval střední školu ve svém rodném městě. V roce 1993 získal titul Bachelor of Arts v oboru politologie na Floridské univerzitě a o tři roky později titul doktor práv na Univerzitě v Miami.[11][12]

Ministr zahraničí Spojených států

[editovat | editovat zdroj]

Dne 13. listopadu 2024 zvolený prezident Donald Trump oznámil, že nominoval Rubia na post ministra zahraničních věcí.[13] Rubiova nominace byla jednou z mála, která nevzbudila příliš kontroverzí, a podpořili ji jak demokraté, tak republikáni.[14]

Senátní výbor pro zahraniční vztahy schválil jeho nominaci 20. ledna 2025 poměrem hlasů 22:0.[15] Téhož dne schválil jeho nominaci také Senát poměrem hlasů 99:0[16] a o den později složil přísahu do rukou viceprezidenta J. D. Vance.[17] Stal se tak první osobou hispánského původu v této funkci.[18]

První den ve funkci se setkal s ministry zahraničí členských zemí Čtyřstranného bezpečnostního dialogu.[19] Krátce po nástupu do funkce, dne 30. ledna 2025, poskytl nezávislé novinářce Megyn Kellyové rozhovor, který byl publikován na oficiální webové stránce ministerstva.[20] V rozhovoru podrobně nastínil priority americké zahraniční politiky pro druhé prezidentské období Donalda Trumpa.

Politické názory

[editovat | editovat zdroj]

Podle časopisu National Journal byl Rubio v roce 2013 sedmnáctým nejkonzervativnějším senátorem.[21] Club for Growth udělil Rubiovi na základě jeho názorů hodnocení 90 %.[22]

Zahraniční politika

[editovat | editovat zdroj]

Rubiův přístup k zahraniční politice je popisován jako „intervencionistický“ a „jestřábí“.[23][24] Podporoval invazi do Iráku a vojenskou intervenci v Libyi.[25] V případě Íránu podporuje tvrdé sankce a zrušení jaderné dohody.

Odsoudil genocidu Rohingů v Myanmaru a vyzval k ostřejší reakci na tuto krizi.[26] Odsoudil také čistky v Turecku, které vypukly po neúspěšném pokusu o vojenský převrat v roce 2016.[27] Je hlasitým odpůrcem venezuelského prezidenta Nicoláse Madura.

Vyznamenání

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Stef W. Kight, Stephen Neukam. Senate confirms Marco Rubio to lead Trump's State Department. Axios [online]. 2025-01-20 [cit. 2025-01-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ Marco Rubio sa stal prvým šéfom americkej diplomacie s hispánskym pôvodom. Pravda [online]. 2025-01-25 [cit. 2025-03-04]. Dostupné online. 
  3. ↑ TEC. Trumpovým ministrem zahraničí bude jestřáb Rubio. „Nikdy neustoupí našim nepřátelům“. Echo24 [online]. 2024-11-13 [cit. 2025-03-04]. Dostupné online. 
  4. ↑ RUBIO, Marco [online]. Biographical Directory of the United States Congress [cit. 2025-03-04]. Dostupné online. 
  5. ↑ Rubio, Jindal, Become Focus Of Bipartisan Birthers. HuffPost [online]. 2011-10-20 [cit. 2025-03-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ ROIG-FRANZIA, Manuel. The Rise of Marco Rubio. Riverside: Simon & Schuster Dostupné online. ISBN 978-1-4516-7545-0, ISBN 978-1-4516-7547-4. S. 26. 
  7. ↑ Rubio's father dies. Politico [online]. 2010-09-05 [cit. 2025-03-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ Marco Rubio’s mother, who left Cuba for Miami, dies at 88. Miami Herald [online]. 2019-09-30 [cit. 2025-03-04]. Dostupné online. 
  9. ↑ Marco Rubio’s compelling family story embellishes facts, documents show. The Washington Post [online]. 2011-10-20 [cit. 2025-03-04]. Dostupné online. 
  10. ↑ Marco Rubio's compelling family story embellishes facts, documents show. The Washington Post [online]. 2011-10-21 [cit. 2025-03-04]. Dostupné online. 
  11. ↑ Republican candidate Marco Rubio casts U.S. Senate race as battle for America. The Palm Beach Post [online]. 2010-10-02 [cit. 2025-03-04]. Dostupné online. 
  12. ↑ Marco Rubio - Biography [online]. Republikánská obchodní rada [cit. 2025-03-04]. Dostupné online. 
  13. ↑ Marco Rubio Is Trump’s Pick for Secretary of State. The New York Times [online]. 2024-11-13 [cit. 2025-03-04]. Dostupné online. 
  14. ↑ GRAMER, Robbie. Rubio’s not terrible, no drama, very cordial day. Politico [online]. 2025-01-15 [cit. 2025-03-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ↑ NEUKAM, Stef W. Kight,Stephen. Senate panels move fast on Hegseth, Ratcliffe, Rubio. Axios [online]. 2025-01-20 [cit. 2025-03-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. ↑ Senate confirms Marco Rubio as secretary of state in first Trump Cabinet post approval [online]. CBS News, 2025-01-20 [cit. 2025-03-04]. Dostupné online. 
  17. ↑ Marco Rubio [online]. Ministerstvo zahraničí Spojených států amerických [cit. 2025-03-04]. Dostupné online. 
  18. ↑ What Secretary of State Marco Rubio Would Mean for Latin America. Time [online]. 2024-11-15 [cit. 2025-03-04]. Dostupné online. 
  19. ↑ Secretary of State Rubio on Day 1 meets with Quad countries focused on countering China’s influence [online]. Associated Press, 2025-01-21 [cit. 2025-03-04]. Dostupné online. 
  20. ↑ Ministerstvo zahraničí Spojených států amerických (U.S. Department of State). Https://www.state.gov/secretary-marco-rubio-with-megyn-kelly-of-the-megyn-kelly-show/, 30. ledna 2025 (anglicky).
  21. ↑ Sen. Marco Rubio sees opportunity for redemption on the right. McClatchy [online]. 2015-02-26 [cit. 2025-03-04]. Dostupné online. 
  22. ↑ Rating GOP's pro-growth contenders: Club for Growth [online]. USA Today [cit. 2025-03-04]. Dostupné online. 
  23. ↑ How Marco Rubio has shapeshifted to embrace Trump’s foreign policy [online]. Al-Džazíra, 2024-11-24 [cit. 2025-03-04]. Dostupné online. 
  24. ↑ “Little” Marco Rubio Could Have a Big Role in Trump’s Second Administration. Vanity Fair [online]. 2024-11-24 [cit. 2025-03-04]. Dostupné online. 
  25. ↑ Hillary Clinton, Marco Rubio, and the Ill-Fated Wars They Supported. The Atlantic [online]. 2015-03-12 [cit. 2025-03-04]. Dostupné online. 
  26. ↑ Sen. Todd Young urges action to end Muslim genocide in Myanmar [online]. USA Today [cit. 2025-03-04]. Dostupné online. 
  27. ↑ Helsinki Commission Urges Turkish President to Lift State of Emergency [online]. [cit. 2025-03-04]. Dostupné online. 
  28. ↑ Klaus Iohannis a decorat opt congresmani americani cu Ordinul Steaua României în grad de Comandor [online]. 2017-06-09 [cit. 2025-03-04]. Dostupné online. (rumunsky) 
  29. ↑ President Iohannis and U.S. congressmen discuss Romania's inclusion in Visa Waiver programme [online]. 2017-06-09 [cit. 2025-03-04]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
  • Obrázky, zvuky či videa k tématu Marco Rubio na Wikimedia Commons
  • Marco Rubio – oficiální stránky (anglicky)
Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Senátoři 118. Kongresu Spojených států amerických
Předsedkyně Senátu: Kamala Harrisová • Předsedkyně pro tempore: Patty Murrayová • Vůdce většiny: Chuck Schumer • Vůdce menšiny: Mitch McConnell

 

 

 

Republikáni (49) • Demokraté (48) • Nezávislí (3)
Senátoři 117. Kongresu Spojených států amerických
Předsedkyně Senátu: Kamala Harrisová • Předseda pro tempore: Patrick Leahy • Vůdce většiny: Chuck Schumer • Vůdce menšiny: Mitch McConnell

 

 

 

Republikáni (50) • Demokraté (48) • Nezávislí (2)
Senátoři 116. Kongresu Spojených států amerických
Předseda Senátu: Mike Pence • Předseda pro tempore: Chuck Grassley • Vůdce většiny: Mitch McConnell • Vůdce menšiny: Charles Schumer

 

 

 

Republikáni (53) • Demokraté (45) • Nezávislí (2)