Václav David
| Václav David | |
|---|---|
.png) Václav David (Rudé právo, 1946) | |
| Poslanec Prozatímního NS | |
| Ve funkci: 1945 – 1946 | |
| Poslanec Ústavodárného NS | |
| Ve funkci: 1946 – 1948 | |
| Poslanec Národního shromáždění ČSR a ČSSR | |
| Ve funkci: 1948 – 1968 | |
| Poslanec Federálního shromáždění (SL) | |
| Ve funkci: 1969 – 1990 | |
| Ministr zahraničí Československa | |
| Ve funkci: 1953 – 1968 | |
| Předchůdce | Viliam Široký |
| Nástupce | Jiří Hájek |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | KSČ |
| Narození | 23. září 1910 nebo 23. října 1910 Studený  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 5. ledna 1996 (ve věku 85 let) Praha |
| Profese | politik, diplomat, publicista a redaktor |
| Ocenění | Řád 25. února (1948) Řád přátelství mezi národy Řád Vítězného února Řád republiky Řád Klementa Gottwalda |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
| Dcera | Hana Davidová |
|---|---|
| Zeť | Vladimír Remek |
| Vnučka | Anna Brousková |
Václav David (23. září 1910 Studený – 5. ledna 1996[1]) byl český a československý politik Komunistické strany Československa, poslanec Prozatímního a Ústavodárného Národního shromáždění, Národního shromáždění ČSR a ČSSR a Sněmovny lidu Federálního shromáždění; v 50. a 60. letech ministr zahraničních věcí Československa. Patřil mezi nejdéle úřadující politiky komunistické éry. Prosazoval stalinistické metody a vliv cizí státní moci na československém území. Na konci kariéry byl odměňován reprezentativními funkcemi.
Biografie
[editovat | editovat zdroj]V roce 1929 absolvoval obchodní akademii a poté pracoval v ČKD jako mzdový účetní. Od roku 1929 se angažoval v komunistickém mládežnickém hnutí Komsomol. Od roku 1935 byl členem KSČ. V letech 1934–1939 působil jako tajemník Svazu přátel Sovětského svazu a redigoval časopis Svět sovětů.[2][3][4]
V letech 1944–1945 byl členem IV. prozatímního ilegálního vedení KSČ, kde měl na starosti zajišťování vojenských úkolů a ochranu strany. V dubnu 1945 byl členem České národní rady jako revolučního orgánu na konci nacistické vlády a byl členem její vojenské komise během pražského povstání. V letech 1945–1948 byl členem předsednictva Ústředního výboru KSČ a v letech 1951–1953 tajemníkem ÚV KSČ. Dlouhodobě se angažoval ve Svazu československo-sovětského přátelství, kde měl v letech 1953–1972 funkci místopředsedy a v letech následujících až do roku 1987 předsedy.[2][3]
4. června 1945 byl kooptován do Ústředního výboru Komunistické strany Československa. V této funkci ho potvrdil i VIII. sjezd KSČ, IX. sjezd KSČ, X. sjezd KSČ, XI. sjezd KSČ, XII. sjezd KSČ, XIII. sjezd KSČ, XIV. sjezd KSČ, XVI. sjezd KSČ a XVII. sjezd KSČ. Od března 1946 do června 1954 (vesměs v době nejdrsnějšího porušování základních práv, ničení rodin a životů) byl členem Předsednictva ÚV KSČ, od dubna 1946 do dubna 1948 i členem Sekretariátu ÚV KSČ (od září 1951 do ledna 1952 zastával funkci člena Organizačního sekretariátu ÚV KSČ). V září 1951 se stal tajemníkem ÚV KSČ a zůstal jím do ledna 1952.[5]
Po několik desítek let zasedal nepřetržitě v nejvyšších zákonodárných sborech Československa. V letech 1945–1946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění za KSČ.[6] Poslancem byl do parlamentních voleb v roce 1946. Po nich se stal poslancem Ústavodárného Národního shromáždění.[7] Po volbách do Národního shromáždění roku 1948 se stal poslancem Národního shromáždění[8] a zde pak zasedal až do roku 1968 (od roku 1960 pod názvem Národní shromáždění Československé socialistické republiky). Byl zvolen ve volbách v roce 1954, volbách v roce 1960 i volbách v roce 1964. Po federalizaci Československa usedl roku 1969 do Sněmovny lidu Federálního shromáždění a mandát získal i ve volbách v roce 1971, volbách v roce 1976, volbách v roce 1981 a volbách v roce 1986. V letech 1971–1986 působil navíc jako předseda Sněmovny lidu Federálního shromáždění. Jeho mandát zanikl až 12. ledna 1990 v rámci výměny složení zastupitelských sborů po sametové revoluci (takzvaná kooptace).[9][3]
Zastával i významné vládní posty. V letech 1953–1968 byl ministrem zahraničních věcí Československa. Z této funkce odešel až během pražského jara. V srpnu téhož roku přivítal invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa a pak se stal v letech 1969–1971 velvyslancem v Bulharsku.[2][3] Jako vrcholný a dlouholetý exponent komunistického režimu byl mnohokrát vyznamenán v Československu i v zahraničí.[10] V roce 1955 mu byl udělen Řád republiky, roku 1960 a znovu roku 1980 Řád Klementa Gottwalda a roku 1973 získal Řád Vítězného února.[5]
Vyznamenání
[editovat | editovat zdroj]
druhý Československý válečný kříž 1939, 1945.[10]
_Bar.png){kind=small}
Československá medaile za zásluhy I. stupně, 1946, dvakrát
Řád 25. února, 1949- Albánský řád Svobody, 1950
- Řád státního praporu KLDR, I. stupně, 1955
Řád republiky, 1955- Merité combatant, francouzský řád, 1957
- syrský řád Za zásluhy, 1957
- Za zásluhy 10 let Lidových milicí, 1958
- etiopský řád Manelika II., 1959
Řád Klementa Gottwalda – za budování socialistické vlasti, 1960, 1980- Nejvyšší řád kambodžské republiky, 1960
- Řád hvězdy Indonéské republiky, III. třídy, 1961
Řád Vítězného února, 1973
_-_stu%C5%BEka.gif){kind=small}
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Václav David [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-19]. Dostupné online.
- ↑ a b c kol. aut.: Kdo byl kdo v našich dějinách 20. století. Praha: Libri, 1994. ISBN 80-901579-5-5. S. 75.
- ↑ a b c d Václav David [online]. mzv.cz [cit. 2011-12-19]. Dostupné online.
- ↑ DAVID, Václav. Biografický slovník. biography.hiu.cas.cz [online]. HÚ AV ČR [cit. 2021-01-24]. Dostupné online.
- ↑ a b Přehled funkcionářů ústředních orgánů KSČ 1945 - 1989 [online]. www.cibulka.net [cit. 2015-02-07]. Dostupné online.
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-19]. Dostupné online.
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04.
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-19]. Dostupné online.
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-19]. Dostupné online.
- ↑ a b KOLEKTIV AUTORŮ. Kdo byl kdo v Československu, 1. díl A-J. 1. vyd. Praha: ČTK, 1969. 344 s. S. 79.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 225–226.
- VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 12. sešit : D–Die. Praha: Libri, 2009. 105–215 s. ISBN 978-80-7277-415-9. S. 148.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Václav David
- Václav David v parlamentu
- Václav David Archivováno 29. 3. 2020 na Wayback Machine. v KDO BYL KDO v našich dějinách ve 20. století
