Ben McLachlan

Ben McLachlan
Ben McLachlan na French Open 2018
Ben McLachlan na French Open 2018
PřezdívkaBenny Mac[1]
StátNový ZélandNový Zéland Nový Zéland (2012–2017)
JaponskoJaponsko Japonsko (2017–)
Datum narození10. května 1992 (32 let)[1]
Místo narozeníQueenstown, Nový Zéland[1]
BydlištěQueenstown, Nový Zéland[1]
Výška185 cm[1]
Hmotnost78 kg[1]
Držení raketypravou rukou, bekhend jednoruč
Výdělek1 084 956 USD
Dvouhra
Poměr zápasů0–0
Nejvyšší umístění729. místo (15. června 2015)
Čtyřhra
Poměr zápasů130–150
Tituly7 ATP, 4 challengery, 13 Futures
Nejvyšší umístění18. místo (15. listopadu 2018)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Opensemifinále (2018)
French Open2. kolo (2021)
Wimbledončtvrtfinále (2018, 2021)
US Openčtvrtfinále (2019)
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu
Australian Openčtvrtfinále (2022)
French Open1. kolo (2018, 2019)
Wimbledon3. kolo (2018)
US Open2. kolo (2021)
Smíšená čtyřhra na olympijských hrách
Olympijské hry2. kolo (2021)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20210808a8. srpna 2021
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ben McLachlan, japonsky: マクラクラン 勉, Makurakuran Ben, (* 10. května 1992 Queenstown) je japonský profesionální tenista, deblový specialista, který mezi lety 2012–2017 reprezentoval rodný Nový Zéland. V červnu 2017 začal nastupovat za Japonsko a zvolil tak zemi původu své matky.[1] Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál sedm deblových turnajů. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal sedmnáct titulů ve čtyřhře.[2]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v červnu 2015 na 729. místě a ve čtyřhře pak v listopadu 2018 na 18. místě. Trénují ho Lan Bale a Riki McLachlan.[1]

V japonském daviscupovém týmu debutoval v roce 2017 světovou baráží proti Brazílii, v níž po boku Jasutaky Učijamy prohráli sobotní čtyřhru s Melem a Soaresem. Japonci zvítězili 3:1 na zápasy. Do roku 2021 v soutěži nastoupil k sedmi mezistátním utkáním s bilancí 0–0 ve dvouhře a 1–6 ve čtyřhře.[3]

Tenisová kariéra

[editovat | editovat zdroj]

V sezóně 2017 získal první tři deblové tituly na challengerech, když se spoluhráči vyhrál Internazionali di Tennis dell'Umbria, Gwangju Open a Kobe Challenger. Do premiérového finále na okruhu ATP World Tour postoupil na říjnovém Rakuten Japan Open Tennis Championships 2017 v Tokiu, když ve finále čtyřhry s Jasutakou Učijamou porazili favorizované britsko-brazilské turnajové dvojky Jamieho Murrayho s Brunem Soaresem po dvousetovém průběhu. Bodový zisk po turnaji z kategorie ATP 500 znamenal, že postoupil na nové žebříčkové maximum, když mu 9. října 2017 patřila 80. příčka ve čtyřhře.[4] Již ve čtvrtfinále vyřadili třetí světovou dvojici Jean-Julien Rojer a Horia Tecău.[1][2]

Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal v mužském deblu Australian Open 2018, do něhož nastoupil s Němcem Janem-Lennardem Struffem. Po výhře nad prvním světovým párem Łukasz Kubot a Marcelo Melo[5] prošli do semifinále, v němž je vyřadila sedmá nasazená dvojice Oliver Marach a Mate Pavić.[1][2]

Po boku Francouze Huga Nyse se probojovali do finále únorového Open Sud de France 2018 v Montpellier, kde nestačili na britskou bratrskou dvojici Kena a Neala Skupských.[6] Jako poražení semifinalisté pak dohráli na Delray Beach Open 2018 s pozdějšími vítězi Sockem a Withrowem. Opět se Struffem se představil v deblové soutěži Miami Open 2018, v níž mezi poslední čtveřicí párů nenašli recept na dvojčata Bryanovi.[1][2]

Do závěrečného boje o titul postoupil ve čtyřhře na antukovém Istanbul Open 2018, kde se jeho partnerem stal Američan Nicholas Monroe. V roli nejvýše nasazených však v utkání podlehli britsko-švédskému páru Dominic Inglot a Robert Lindstedt až v rozhodujícím supertiebreaku.[7] Na Roland Garros 2018 pak v úvodní fázi utržili se Struffem porážku od dvojice Marcelo Arevalo a Jamie Cerretani.[1][2]

Soukromý život

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se roku 1992 v novozélandském Queenstownu do rodiny novozélandského pilota a spisovatele Craiga a japonské matky Juriko McLachlanových. Má staršího bratra Riki McLachlana, s nímž hrál na Kalifornské univerzitě v Berkeley tenis (2011–2014) a poté jej začal sourozenec trénovat.[1]

Za preferovaný povrch uvedl trávu a jako silný úder podání. Do června 2017 nastupoval za Nový Zéland a poté začal reprezentovat Japonsko, a to i v rámci Davis Cupu.[1] Vzhledem k restriktivnímu pravidlu z roku 2015, tak již nemůže změnit daviscupový výběr za novozélandský tým.

Finále na okruhu ATP Tour

[editovat | editovat zdroj]
Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistrů (0)
ATP Tour Masters 1000 (0)
ATP Tour 500 (3–1 Č)
ATP Tour 250 (4–4 Č)

Čtyřhra: 12 (7–5)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Vítěz 1. 8. října 2017 Tokio, Japonsko tvrdý Japonsko Jasutaka Učijama Spojené království Jamie Murray
Brazílie Bruno Soares
6–4, 7–6(7–1)
Finalista 1. 12. února 2018 Montpellier, Francie tvrdý (h) Francie Hugo Nys Spojené království Ken Skupski
Spojené království Neal Skupski
6–7(2–7), 4–6
Finalista 2. 6. května 2018 Istanbul, Turecko antuka USA Nicholas Monroe Spojené království Dominic Inglot
Švédsko Robert Lindstedt
3–6, 6–3, [8–10]
Vítěz 2. září 2018 Šen-čen, Čína tvrdý Spojené království Joe Salisbury Švédsko Robert Lindstedt
USA Rajeev Ram
7–6(7–5), 7–6(7–4)
Vítěz 3. říjen 2018 Tokio, Japonsko (2) tvrdý (h) Německo Jan-Lennard Struff Jižní Afrika Raven Klaasen
Nový Zéland Michael Venus
6–4, 7–5
Vítěz 4. leden 2019 Auckland, Nový Zéland tvrdý Německo Jan-Lennard Struff Jižní Afrika Raven Klaasen
Nový Zéland Michael Venus
6–3, 6–4
Finalista 3. únor 2019 Marseille, Francie tvrdý (h) Nizozemsko Matwé Middelkoop Francie Jérémy Chardy
Francie Fabrice Martin
3–6, 7–6(7–4), [3–10]
Finalista 4. březen 2019 Dubaj, Spojené arabské emiráty tvrdý Německo Jan-Lennard Struff USA Rajeev Ram
Spojené království Joe Salisbury
6–7(4–7), 3–6
Vítěz 5. leden 2020 Auckland, Nový Zéland (2) tvrdý Spojené království Luke Bambridge Nový Zéland Marcus Daniell
Rakousko Philipp Oswald
7–6(7–3), 6–3
Finalista 5. únor 2020 Delray Beach, Spojené státy tvrdý Spojené království Luke Bambridge USA Bob Bryan
USA Mike Bryan
6–3, 5–7, [5–10]
Vítěz 6. říjen 2020 Kolín nad Rýnem, Německo tvrdý (h) Jižní Afrika Raven Klaasen Německo Kevin Krawietz
Německo Andreas Mies
6–2, 6–4
Vítěz 7. 8. srpna 2021 Washington, D.C., Spojené státy tvrdý Jižní Afrika Raven Klaasen Spojené království Neal Skupski
Nový Zéland Michael Venus
7–6(7–4), 6–4

Finále na challengerech ATP a okruhu Futures

[editovat | editovat zdroj]
Legenda
Challengery (0–0 D; 4–4 Č)
Futures (0–1 D; 13–6 Č)

Dvouhra: (0–1)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Finalista 1. listopad 2014 Pensacola, Spojené státy antuka Francie Théo Fournerie 2–6, 5–7

Čtyřhra (17 titulů)

[editovat | editovat zdroj]
č. datum turnaj povrch spoluhráč poražení finalisté výsledek
1. listopad 2014 Pensacola, Spojené státy antuka USA Justin S. Shane Spojené království Julian Cash
Francie Florian Lakat
7–6(7–2), 6–2
2. květen 2015 Orange Park, Spojené státy tvrdý USA Jean-Yves Aubone Argentina Maximiliano Estévez
Argentina Facundo Mena
6–4, 6–4
3. červen 2015 Karuizawa, Japonsko antuka Japonsko Keisuke Watanuki Japonsko Šó Katajama
Japonsko Arata Onozawa
6–1, 3–6, [10–3]
4. červen 2015 Akišima, Japonsko antuka Japonsko Juja Kibi Japonsko Arata Onozawa
Japonsko Keisuke Watanuki
6–3, 6–2
5. srpen 2015 Aškelon, Izrael tvrdý Austrálie Jarryd Chaplin Francie Jonathan Kanar
Francie Elie Rousset
6–2, 4–6, [10–8]
6. září 2015 Kirjat Gat, Izrael tvrdý Austrálie Jarryd Chaplin Izrael Mor Bulis
Izrael Edan Lešem
7–6(7–2), 6–2
7. září 2015 Meitar, Izrael tvrdý Austrálie Jarryd Chaplin Belgie Michael Geerts
Itálie Stefano Napolitano
7–6(7–5), 6–3
8. únor 2016 Baku, Ázerbájdžán koberec (h) Lotyšsko Mikelis Libietis Uzbekistán Sandžar Fajzijev
Kazachstán Timur Chabibulin
7–6(7–2), 6–7(2–7), [10–6]
9. únor 2016 Tel Aviv, Izrael tvrdý Lotyšsko Mikelis Libietis USA Alexios Halebian
USA Ryan Lipman
3–6, 7–6(7–3), [12–10]
10. duben 2016 Cukuba, Japonsko tvrdý Nový Zéland Finn Tearney Japonsko Juiči Itó
Japonsko Šó Katajama
3–6, 6–4, [10–4]
11. květen 2016 Ramat Gan, Izrael tvrdý Austrálie Jarryd Chaplin USA Nicolas Meister
USA Hunter Reese
7–5, 7–6(7–1)
12. červen 2016 Kirjat Šmona, Izrael tvrdý Austrálie Jarryd Chaplin USA Cameron Silverman
USA Quinnton Vega
6–2, 6–3
13. červen 2016 Akko, Izrael tvrdý Austrálie Jarryd Chaplin USA Nick Chappell
Německo Milen Ianakiev
2–6, 6–3, [10–5]
1. červen 2017 Todi, Itálie antuka Austrálie Steven de Waard Chorvatsko Marin Draganja
Chorvatsko Tomislav Draganja
6–7(7–9), 6–4, [10–7]
2. září 2017 Kwangdžu, Jižní Korea tvrdý Čínská Tchaj-pej Čchen Tchi Austrálie Jarryd Chaplin
Austrálie Luke Saville
2–6, 7–6(7–1), [10–1]
3. listopadu 2017 Kóbe, Japonsko tvrdý (h) Japonsko Jasutaka Učijama Indie Džívan Nedunčežijan
Indonésie Christopher Rungkat
4–6, 6–3, [10–8]
4. červen 2019 Surbiton, Velká Británie tráva Španělsko Marcel Granollers Jižní Korea Kwon Sun-u
Indie Ramkumar Ramanathan
4–6, 6–3, [10–2]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ben McLachlan na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g h i j k l m n Ben McLachlan na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 20201217a17. prosince 2020
  2. a b c d e Ben McLachlan na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20201217a17. prosince 2020
  3. Ben McLachlan na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 20201217a17. prosince 2020
  4. ATP Staff. Mclachlan/Uchiyama Complete Dream Week With Tokyo Crown [online]. ATP World Tour, Inc., 2017-10-08 [cit. 2017-10-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Mclachlan/Struff Stun Top Seeds [online]. ATP World Tour, 23-01-2018. Dostupné online. 
  6. British brothers Ken and Neal Skupski win first ATP World Tour title together [online]. BBC, 2018-02-12 [cit. 2018-02-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ATP Staff. Inglot/Lindstedt Clinch Second Team Title In Istanbul [online]. ATP World Tour, Inc., 2018-05-06 [cit. 2018-05-07]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]