Ceferino Namuncurá

Blahoslavený
Ceferino Namuncurá
Fotografie
Fotografie
Církevřímskokatolická
Osobní údaje
Datum narození26. srpna 1886
Místo narozeníChimpay
ArgentinaArgentina Argentina
Křest24. prosince 1887
1. svaté přijímání8. září 1898
Biřmování5. listopadu 1899
Datum úmrtí11. května 1905
Místo úmrtíŘím
Italské královstvíItalské království Italské království
Příčina úmrtítuberkulóza
Místo pohřbeníSan Ignacio, departement Huiliches, Argentina
RodičeManuel Namuncurá a Rosario Burgos
PříbuzníCalfucura (děd)
Svatořečení
Začátek procesu3. března 1957
Beatifikace11. listopadu 2007
Chimpay, Argentina
beatifikoval Benedikt XVI.
Svátek26. srpna
Uctíván církvemiřímskokatolická církev a církve v jejím společenství
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ceferino Namuncurá (26. srpna 1886, Chimpay – 11. května 1905, Řím) byl argentinský římský katolík a student. Katolická církev jej uctívá jako blahoslaveného.[1][2][3]

Život

[editovat | editovat zdroj]
Jeho socha v Cañuelas

Narodil se dne 26. srpna 1886 v Chimpay, malém městě při řece Río Negro v provincii Río Negro. Byl jedním ze synů Manuela Namuncuráho, pocházejícího z etnika Mapučů, který velel jako kasik mapučským silám proti Argentinské armádě v čele s Juliem Argentinem Rocem během tzv. dobývání pouště. Jeho matka byla chilská zajatkyně Rosario Burgos. Jeho děd z otcovy strany Calfucura byl náčelník Mapučů. Dne 24. prosince 1887 byl pokřtěn salesiánským misijním knězem Domingem Milanesim. Dětství prožil ve svém rodném městě.[1][2]

Jeho socha v departementu San Martín

Studoval v Buenos Aires. Generál Luis Maria Campos, který se znal s jeho otcem, mu umožnil učit se tesařství v dílnách argentinského námořnictva v Tigre. Nebylo s ním zde dobře zacházeno (byl zde jediným indiánem) a zůstal zde pouze tři měsíce, než onemocněl. Na doporučení bývalého argentinského prezidenta Luise Sáenze Peña jej otec poslal na studia k salesiánům.

Dne 20. září 1897 odešel studovat k salesiánům na Colegio Pío IX v Almagru, kde měl byt na internátu. Učil se španělský jazyk a katechismus. Byl dobrým studentem a působil zde také jako sborový hudebník. Bavilo ho studium a sport, kdy svým spolužákům např. učil lukostřelbě. Od 2. dubna 1901 zde ve sboru zpíval spolu s budoucím legendárním zpěvákem Carlosem Gardelem.

Dne 8. září 1898 přijal své první svaté přijímání a dne 5. listopadu 1899 svátost biřmování z rukou biskupa ze Salta monsignora Gregoria Romera v kostele sv. Karla v Buenos Aires. Během studia se rozhodl stát salesiánským knězem.[2]

Počátkem roku 1902 se jeho zdravotní stav zhoršil, kdy mu byla zjištěna tuberkulóza. Biskup a apoštolský vikář Severní Patagonie monsignor Juan Cagliero, který byl bývalým žákem sv. Jana Bosca, se jej poslal do Viedmy v naději, že mu venkovský vzduch pomůže zlepšit zdravotní stav. Počátkem roku 1903 zahájil na škole San Francisco de Sales ve Viedmě svá středoškolská studia. V té době se o jeho zdraví staral kněz Evasio Garrone spolu se zdravotním bratrem sv. Artémidesm Zattim. Dne 19. července 1904, ve věku 17 let, jej monsignor Juan Cagliero poslal do Turína v Itálii, neboť se domníval, že se zde zotaví a bude se moci připravovat na kněžství.

Studoval poté na salesiánské škole Villa Sora ve Frascati v Římě. V té době se pravidelně stýkal s představeným salesiánů bl. Michaelem Rúou. Dne 27. září 1904 navštívil spolu s monsignorem Juanem Caglierema a dalšími salesiány papeže sv. Pia X. Před papežem měl také krátkou promluvu.[2]

V březnu roku 1905 se jeho nemoc zhoršila, načež byl hospitalizován v nemocnici Fatebenefratelli v Římě. Zde dne 11. května 1905 na plicní tuberkulózu zemřel.[2][1]

Jeho pohřební kaple v osadě San Ignacio v departementu Huiliches

Pohřben byl na hřbitově Campo Verano v Římě. Roku 1924 byly jeho ostatky přeneseny do Argentiny a uloženy v kapli ve Fortín Mercedes v jižní části provincie Buenos Aires. Roku 1992 byly jeho ostatky přeneseny z malé kaple do prostornější svatyně Panny Marie Pomocnice křesťanů, taktéž ve Fortín Mercedes.[2][4] Roku 2009 pak byly jeho tělesné pozůstatky na jeho příbuznými uloženy do pro tento účel zbudované kaple v jejich usedlosti San Ignacio v departementu Huiliches (provincie Neuquén), asi 60 km od Junínu de los Andes.

Úcta

[editovat | editovat zdroj]

Jeho beatifikační proces započal dne 3. března 1957, čímž obdržel titul služebník Boží. Dne 22. června 1972 jej papež sv. Pavel VI. podepsáním dekretu o jeho hrdinských ctnostech prohlásil za ctihodného. Dne 6. července 2007 byl uznán zázrak na jeho přímluvu, potřebný pro jeho blahořečení.

Blahořečen pak byl dne 11. listopadu 2007 v po něm pojmenovaném parku v jeho rodném Chimpay. Obřadu předsedal jménem papeže Benedikta XVI. kardinál Tarcisio Bertone. Jednalo se o první beatifikaci jihoamerického domorodého obyvatele.

Jeho památka je připomínána 26. srpna.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ceferino Namuncurá na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c Bl. Zepherin Namuncurá (1886-1905) - Biography. www.vatican.va [online]. [cit. 2024-04-04]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d e f Beato Zeffirino Namuncurà. Santiebeati.it [online]. [cit. 2024-04-05]. Dostupné online. 
  3. ↑ Ceferino Namuncurá. www.causesanti.va [online]. [cit. 2024-04-05]. Dostupné online. (italsky) 
  4. ↑ SDB.ORG. www.sdb.org [online]. [cit. 2024-04-05]. Dostupné online. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]