Denis Shapovalov | |
---|---|
Shapovalov na Paris Masters 2019 | |
Stát | Kanada |
Datum narození | 15. dubna 1999 (25 let) |
Místo narození | Tel Aviv, Izrael[1] |
Bydliště | Nassau, Bahamy[1] |
Výška | 185 cm[1] |
Hmotnost | 75 kg[1] |
Profesionál od | 2016 |
Držení rakety | levou rukou, bekhend jednoruč |
Výdělek | 11 369 714 USD |
Dvouhra | |
Poměr zápasů | 207–172 |
Tituly | 2 ATP, 2 challengery, 4 Futures |
Nejvyšší umístění | 10. místo (21. září 2020) |
Dvouhra na Grand Slamu | |
Australian Open | čtvrtfinále (2022) |
French Open | 3. kolo (2023, 2024) |
Wimbledon | semifinále (2021) |
US Open | čtvrtfinále (2020) |
Čtyřhra | |
Poměr zápasů | 60–57 |
Tituly | 0 ATP, 2 Futures |
Nejvyšší umístění | 44. místo (24. února 2020) |
Čtyřhra na Grand Slamu | |
Australian Open | 2. kolo (2021) |
French Open | 1. kolo (2020) |
US Open | čtvrtfinále (2020) |
Týmové soutěže | |
Davis Cup | vítěz (2022) |
ATP Cup | vítěz (2022) |
Údaje v infoboxu aktualizovány dne Některá data mohou pocházet z datové položky. | 19. května 2024
Denis Shapovalov (rusky: Денис Викторович Шаповалов, Denis Viktorovič Šapovalov, * 15. dubna 1999 Tel Aviv) je kanadský levoruký profesionální tenista ruského původu a vítěz juniorky Wimbledonu 2016. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál dva turnaje ve dvouhře. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal šest titulů ve dvouhře a dva ve čtyřhře.[2]
Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v září 2020 na 10. místě a ve čtyřhře pak v únoru téhož roku na 44. místě. V roce 2019 jej trénoval Rob Steckley[3], kterého vystřídal Michail Južnyj.[4] Dlouhodobě se na jeho přípravě podílí matka Tessa Shapovalovová. Dříve koučovskou roli plnili Adriano Fuorivia či krajan Martin Laurendeau.[1]
V daviscupovém týmu Kanady debutoval v roce 2016 baráží světové skupiny proti Chile, v níž vyhrál dvouhru nad Christianem Garinem. V únoru 2017 během zápasu s Britem Edmundem byl diskvalifikován. V roce 2022 byl součástí vítězného kanadského týmu. Do listopadu 2022 v soutěži nastoupil ke čtrnácti mezistátním utkáním s bilancí 11–7 ve dvouhře a 3–2 ve čtyřhře.[5]
V roli dvojky týmu přispěl k vítězství Kanady na ATP Cupu 2022.[6]
Shapovalov se narodil 15. dubna 1999 v izraelském městě Tel Avivu do rodiny ruských židů Viktora a tenisové trenérky Tessy Shapovalových. Rodina se odstěhovala do Kanady ještě před jeho prvním rokem života.[7][8] Zde začal ve věku 5 let s tenisem. Jeho matka ho vedla v místním tenisovém klubu a jeho trenérkou zůstala nadále. Později si otevřela ve městě Vaughan vlastní tenisové centrum pojmenované Tessa Tennis, aby mu usnadnila trénovaní a vytvořila zde jeho domovskou základnu. Navíc v tomto centru trénují i jiní nadějní tenisté.[9][10]
V rámci hlavních soutěží událostí okruhu ITF debutoval v září 2014, když na turnaji v domácím Torontu s dotací 10 tisíc dolarů obdržel divokou kartu. V úvodním kole podlehl Francouzi Nicolasi Rosenzweigovi.[2] V lednu 2016 se probojoval do finále čtyřhry turnaje ITF v Sunrise na Floridě.[11] O týden později na turnaji ITF ve floridském Westonu získal svůj první titul na profesionální úrovni, když ve finále porazil brazilského tenistu Pedra Sakamota a navíc turnajem prošel bez ztráty setu.[12] Na challengerech ATP se poprvé objevil v 16 letech na turnaji v kanadském Granby, kde jej v 1. kole vyřadil Australan Alex Bolt.[2]
Ve dvouhře okruhu ATP World Tour debutoval v polovině července na turnaji Citi Open 2016 v americkém Washingtonu, D.C., kde dostal od pořadatelů divokou kartu do hlavní soutěže. Hned v úvodu ho však zastavil Lukáš Lacko ze Slovenska, jemuž podlehl ve třech setech.[1] Divokou kartu dostal i následující týden na podnik v domácím prostředí Rogers Cup, kde se dočkal svého prvního vítězství na okruhu ATP, když ve třech setech udolal světovou devatenáctku z Austrálie Nicka Kyrgiose.[13] V následném kole ho však zastavil Grigor Dimitrov z Bulharska, jemuž podlehl po dvou sadách.[14]
Ve třetím kole montréalského Rogers Cupu 2017, kam mu organizátoři udělili divokou kartu, vyřadil světovou dvojku Rafaela Nadala až v tiebreaku rozhodující sady. V semifinále jej poté zastavil pozdější vítěz Alexander Zverev. Po zvládnuté kvalifikaci US Open 2017, v níž na jeho raketě zůstali Denis Kudla, Gastão Elias a Jan Šátral, prošel do hlavní soutěže newyorského grandslamu. Ve druhém kole přehrál osmého nasazeného Francouze Jo-Wilfrieda Tsongu, aby jej po výhře nad Kylem Edmundem v osmifinále zastavil devatenáctý nasazený Španěl Pablo Carreño Busta po čtyřsetovém průběhu. V 18 letech se tak stal nejmladším účastníkem čtvrtého kola US Open od Michaela Changa a jeho účasti v této fázi roku 1989.[15][16]
Premiérovou trofej ATP vybojoval ve dvaceti letech na říjnovém Stockholm Open 2019. V prvním kariérním finále zdolal Srba Filipa Krajinoviće po dvousetovém průběhu. Ze sedmi předchozích semifinále odešel vždy poražen. Krajinović nezvládl ani své třetí finále kariéry.[17]
Druhý start v kanadském reprezentačním týmu zaznamenal v únorovém prvním kole světové skupiny Davis Cupu 2017 proti Velké Británii. Úvodní páteční dvouhru s Danielem Evansem prohrál ve třech setech. V neděli pak nastoupil do závěrečného a rozhodujícího singlu, za stavu 2–2 na zápasy, proti Kylemu Edmundovi. Po ztrátách prvních dvou sad nastřelil ve třetí hlavního francouzského rozhodčího utkání Arnauda Gabase míčem do oka, když jej po vyndání z kapsy frustrovaný odpálil. Následkem toho byl diskvalifikován, čímž třetí postupový bod připadl Britům.[18]
|
Stav | č. | datum | turnaj | kategorie | povrch | soupeř ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|---|
Vítěz | 1. | 20. října 2019 | Stockholm, Švédsko | ATP 250 | tvrdý (h) | Filip Krajinović | 6–4, 6–4 |
Finalista | 1. | 3. listopadu 2019 | Paříž, Francie | Masters 1000 | tvrdý (h) | Novak Djoković | 3–6, 4–6 |
Finalista | 2. | 22. května 2021 | Ženeva, Švýcarsko | ATP 250 | antuka | Casper Ruud | 6–7(6–8), 4–6 |
Finalista | 3. | listopad 2021 | Stockholm, Švédsko | ATP 250 | tvrdý (h) | Tommy Paul | 4–6, 6–2, 4–6 |
Finalista | 4. | 2. října 2022 | Soul, Jižní Korea | ATP 250 | tvrdý | Jošihito Nišioka | 4–6, 6–7(5–7) |
Finalista | 5. | 30. října 2022 | Vídeň, Rakousko | ATP 500 | tvrdý (h) | Daniil Medveděv | 6–4, 3–6, 2–6 |
Vítěz | 2. | 9. listopadu 2024 | Bělehrad, Srbsko | ATP 250 | tvrdý (h) | Hamad Medjedović | 6–4, 6–4 |
Stav | č. | datum | turnaj | kategorie | povrch | spoluhráč | soupeři ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Finalista | 1. | 16. června 2019 | Stuttgart, Německo | ATP 250 | tráva | Rohan Bopanna | John Peers Bruno Soares |
5–7, 3–6 |
Finalista | 2. | únor 2022 | Dauhá, Katar | ATP 250 | tvrdý | Rohan Bopanna | Wesley Koolhof Neal Skupski |
6–7(4–7), 1–6 |
Stav | č. | soutěž | spoluhráči | soupeři ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|
Finalista | 1. | Davis Cup 18.–24. listopadu 2019 Madrid, Španělsko tvrdý (h), Caja Mágica |
Félix Auger-Aliassime Vasek Pospisil Brayden Schnur |
Španělsko | 0–2 |
Rafael Nadal Roberto Bautista Agut Feliciano López Pablo Carreño Busta Marcel Granollers | |||||
Vítěz | 1. | ATP Cup 2022 9. ledna 2022 Sydney, Austrálie tvrdý, Ken Rosewall Arena |
Félix Auger-Aliassime Brayden Schnur Steven Diez |
Španělsko | 2–0 |
Roberto Bautista Agut Pablo Carreño Busta Albert Ramos-Viñolas A. Davidovich Fokina Pedro Martínez | |||||
Vítěz | 2. | Davis Cup 27. listopadu 2022 Málaga, Španělsko tvrdý (h), Martin Carpena Arena |
Félix Auger-Aliassim Vasek Pospisil Alexis Galarneau Gabriel Diallo |
Austrálie | 2–0 |
Alex de Minaur Jordan Thompson Thanasi Kokkinakis Max Purcell Matthew Ebden |
Legenda |
---|
Challengery (2–1 D) |
Futures (4–0 D; 2–1 Č) |
Stav | č. | datum | turnaj | povrch | soupeř ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
Vítěz | 1. | 31. ledna 2016 | Weston, Spojené státy | antuka | Pedro Sakamoto | 7–6(7–2), 6–3 |
Vítěz | 2. | 10. dubna 2016 | Memphis, Spojené státy | tvrdý | Tennys Sandgren | 7–6(7–4), 7–6(7–4) |
Vítěz | 3. | 24. dubna 2016 | Orange Park, Spojené státy | antuka | Miomir Kecmanović | 7–5, 2–6, 7–6(8–6) |
Vítěz | 4. | 5. března 2017 | Gatineau, Kanada | tvrdý (h) | Gleb Sakharov | 6–2, 6–4 |
Vítěz | 1. | 19. března 2017 | Drummondville, Kanada | tvrdý (h) | Ruben Bemelmans | 6–3, 6–2 |
Finalista | 1. | 26. března 2017 | Guadalajara, Mexiko | tvrdý | Mirza Bašić | 4–6, 4–6 |
Vítěz | 6. | 23. července 2017 | Gatineau, Kanada | tvrdý | Peter Polansky | 6–1, 3–6, 6–3 |
Stav | č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráč | soupeři ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|---|
Vítěz | 1. | 21. listopadu 2015 | Pensacola, Spojené státy | antuka | Péter Nagy | Christopher Ephron Bruno Savi |
6–3, 6–2 |
Finalista | 1. | 24. ledna 2016 | Sunrise, Spojené státy | antuka | Péter Nagy | Isak Arvidsson Kaiči Učida |
4–6, 4–6 |
Vítěz | 2. | 23. dubna 2016 | Orange Park, Spojené státy | antuka | Péter Nagy | Ruben Gonzales Dennis Nevolo |
6–2, 6–3 |
Stav | rok | turnaj | povrch | soupeř ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|
Vítěz | 2016 | Wimbledon | tráva | Alex de Minaur | 4–6, 6–1, 6–3 |
Stav | rok | turnaj | povrch | spoluhráč | soupeři ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
Vítěz | 2015 | US Open | tvrdý | Félix Auger-Aliassime | Brandon Holt Riley Smith |
7–5, 7–6(7–3) |
Finalista | 2016 | Wimbledon | tráva | Félix Auger-Aliassime | Kenneth Raisma Stefanos Tsitsipas |
6–4, 4–6, 2–6 |
Rok | 2015 | 2016 | 2017 | 2018 | 2019 | 2020 | 2021 |
Pořadí | 1162. | ▲ 250. | ▲ 51. | ▲ 27. | ▲ 15. | ▲ 12. | ▼ 14. |
Rok | 2015 | 2016 | 2017 | 2018 | 2019 | 2020 | 2021 |
Pořadí | 874. | ▲ 552. | ▼ 758. | ▲ 399. | ▲ 50. | ▲ 49. | ▼ 83. |
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Denis Shapovalov na anglické Wikipedii.
Předchůdce | Denis Shapovalov | Nástupce |
---|---|---|
Taylor Fritz |
ATP – Hvězda zítřka 2017 |
Alex de Minaur (nováček roku) |
Lucas Pouille |
ATP – Největší zlepšení 2017 |
Stefanos Tsitsipas |