Eduardo Francisco Pironio
| Blahoslavený Eduardo Francisco Pironio | |
|---|---|
| Kardinál-biskup | |
 Fotografie | |
| Církev | římskokatolická |
| Titulární kostel | Santi Cosma e Damiano (1976–1995) Sabina-Poggio Mirteto (1995–1998) |
| Heslo | „Christus in vobis spes gloriae“ „Kristus ve vás, naděje slávy“ |
| Znak |  |
| Svěcení | |
| Kněžské svěcení | 5. prosince 1943, Luján světitel Anunciado Serafini |
| Biskupské svěcení | 31. května 1964, Luján světitel Antonio José Plaza 1. spolusvětitel Antonio Quarracino 2. spolusvětitel Luis Juan Tomé |
| Kardinálská kreace | 24. května 1976 kreoval Pavel VI. |
| Titul | kardinál-jáhen (1976–1987) kardinál-kněz (1987–1995) kardinál-biskup (1995–1998) |
| Vykonávané úřady a funkce | |
| Zastávané úřady |
|
| Zúčastnil se | |
| Osobní údaje | |
| Datum narození | 3. prosince 1920 |
| Místo narození | Nueve de Julio Argentina |
| Datum úmrtí | 5. února 1998 (ve věku 77 let) |
| Místo úmrtí | Řím Itálie |
| Příčina úmrtí | rakovina kosti |
| Místo pohřbení | bazilika Panny Marie Lujánské, Luján, Argentina |
| Rodiče | José Pironio a Enriqueta Rosa Butazzoni |
| Alma mater | Papežská univerzita svatého Tomáše Akvinského |
| Svatořečení | |
| Začátek procesu | 24. března 2006 |
| Beatifikace | 16. prosince 2023 Plaza General Belgrano, Luján, Argentina beatifikoval papež František |
| Svátek | 4. února |
| Uctíván církvemi | římskokatolická církev a církve v jejím společenství |
| Titul svatého | kardinál |
| Atributy | kardinálský oděv |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Eduardo Francisco kardinál Pironio (3. prosince 1920, Nueve de Julio – 5. února 1998, Řím) byl argentinský římskokatolický arcibiskup a kardinál, působící v římské kurii. Katolická církev jej uctívá jako blahoslaveného.[1][2]
Život
[editovat | editovat zdroj]Narodil se dne 3. prosince 1920 v Nueve de Julio v provincii Buenos Aires jako poslední z dvaceti dvou dětí (jedno nenarozené) Josého Pironia a Enriquety Rosy Butazzoni, kteří emigrovali z italské obce Pavia di Udine. Absolvoval základní vzdělání, načež vstoupil do kněžského semináře La Plata, kde studoval filozofii i teologii a připravoval se na kněžství.[3][4]
Na kněze byl vysvěcen biskupem z Mercedes Anunciadem Serafinim v bazilice Panny Marie Lujánské v Lujánu dne 5. prosince 1943. Ve studiu pokračoval v letech 1953–1955 na Papežské univerzitě svatého Tomáše Akvinského v Římě, kde získal licenciát z teologie.
V letech 1944–1959 pracoval na semináři v Mercedesu. Mezi lety 1959–1959 působil jako generální vikář diecéze Mercedes a poté v letech 1960–1964 jako rektor Metropolitního semináře Villa Devoto v arcidiecézi Buenos Aires. Roku 1963 byl rektorem teologické fakulty Argentinské katolické univerzity. V letech 1962–1964 se jako expert účastnil druhého zasedání II. vatikánského koncilu.[3][4]
Dne 24. března 1964 jej papež sv. Pavel VI. jmenoval pomocným biskupem diecéze La Plata a titulárním biskupem z Caeciri. Biskupské svěcení přijal dne 31. května 1964 z rukou biskupa z La Plata Antonia José Plaza v bazilice Panny Marie Lujánské v Lujánu. Spolusvětitely byli biskupové Antonio Quarracino a Luis Juan Tomé. V letech 1964–1965 se zúčastnil již jako koncilní otec (biskup) dalších zasedání II. vatikánského koncilu. Po odstoupení biskupa Jerónima Podestá sloužil v mezi lety 1967–1968 jako apoštolský administrátor diecéze Avellaneda.[5]
V letech 1967–1972 byl generálním sekretářem Rady latinskoamerických biskupských konferencí a v letech 1972–1975 byl jejím předsedou. Po tři roky zastával funkci národního poradce argentinské Katolické akce. Účastnil se také místního biskupského synodu roku 1967 a roku 1968 konference latinskoamerických biskupů v Kolumbii. Dne 19. dubna 1972 byl papežem sv. Pavlem VI. jmenován biskupem diecéze Mar del Plata.[6]
Roku 1974 vedl postní duchovní cvičení pro papeže a Římskou kurii. Dne 20. září 1975 byl jmenován pro-prefektem Dikasteria pro společnosti zasvěceného života a společnosti apoštolského života a titulárním arcibiskupem z Thiges.[7]
Dne 24. května 1976 jej papež sv. Pavel VI. kreoval kardinálem-jáhnem ze Santi Cosma e Damiano a současně s tím byl povýšen na prefekta dikasteria, kterým byl do té doby pro-prefektem. Zúčastnil se konkláve v srpnu 1978, při kterém byl zvolen papežem bl. Jan Pavel I. a konkláve v říjnu 1978, při kterém byl zvolen papežem sv. Jan Pavel II. Některými byl považován za možného adepta pro papežský úřad. Roku 1979 se zúčastnil další konference latinskoamerických biskupů v Mexiku a v dalších letech i několika biskupských synod.[2][4]
Dne 8. dubna 1984 jej papež sv. Jan Pavel II. jmenoval předsedou Papežské rady pro laiky. Ze své pozice pomáhal s organizací Světových dnů mládeže roku 1984.[8] Účastnil se také několika biskupských synod. V letech 1985–1989 byl předsedou Papežské rady pro pastoraci zdravotníků. Dne 22. června 1987 byl povýšen na kardinála-kněze pro hac vice, kdy mu zůstal stávající titulární kostel. Dne 11. července 1995 jej papež sv. Jan Pavel povýšil na kardinála-biskupa ze Sabina-Poggio Mirteto.[3][4]
Roku 1992 se zúčastnil další konference latinskoamerických biskupů v Dominikánské republice. Byl jmenován papežským vyslancem na 5. národním mariánském kongresu v Ekvádoru roku 1992. Roku 1996 rezignoval na post předsedy Papežské rady pro laiky a odešel na odpočinek.[2]
Zemřel dne 5. února 1998 v Římě na rakovinu kostí. Pohřebním obřadům předsedal papež sv. Jan Pavel II. za účasti 27 kardinálů dne 7. února 1998 v bazilice sv. Petra. Poté byly ostatky byly převezeny do Buenos Aires a po mši svaté, které předsedal arcibiskup z Buenos Aires kardinál Antonio Quarracino byly pohřbeny v levém bočním oltáři baziliky Panny Marie Lujánské v Lujánu.[7][9]
Úcta
[editovat | editovat zdroj]Jeho beatifikační proces započal dne 24. března 2006, čímž obdržel titul služebník Boží.[9] Dne 18. února 2022 jej papež František podepsáním dekretu o jeho hrdinských ctnostech prohlásil za ctihodného.[10] Dne 8. listopadu 2023 byl uznán zázrak na jeho přímluvu, potřebný pro jeho blahořečení.[11]
Blahořečen pak byl dne 16. prosince 2023 na Plaza General Belgrano před bazilikou Panny Marie Lujánské v Lujánu. Obřadu předsedal jménem papeže Františka kardinál Fernando Vérgez Alzaga.[12]
Jeho památka je připomínána 4. února. Bývá zobrazován v kardinálském oděvu.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Eduardo Francisco Pironio na anglické Wikipedii.
- ↑ CatholicSaints.Info » Blog Archive » Blessed Eduardo Francisco Pironio [online]. [cit. 2024-10-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c Beato Edoardo Francesco Pironio. Santiebeati.it [online]. [cit. 2024-10-14]. Dostupné online. (italsky)
- ↑ a b c Cardinal Eduardo Francisco Pironio (1920-1998) -.... www.findagrave.com [online]. [cit. 2024-10-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d Cardenal Eduardo Pironio. cardenaleduardopironio.blogspot.com [online]. [cit. 2024-10-14]. Dostupné online. (španělsky)
- ↑ Bl. Eduardo Francisco Cardinal Pironio [Catholic-Hierarchy]. www.catholic-hierarchy.org [online]. [cit. 2024-10-14]. Dostupné online.
- ↑ CLARÍN, Redacción. Murió el cardenal Pironio. Clarín [online]. 1998-02-06 [cit. 2024-10-14]. Dostupné online. (španělsky)
- ↑ a b The Cardinals of the Holy Roman Church - May 24, 1976. cardinals.fiu.edu [online]. [cit. 2024-10-14]. Dostupné online.
- ↑ WEBMASTER. Cardinale Eduardo F. Pironio, in via di beatificazione (en vias de beatificaciòn) | Psicologia Critica [online]. 2016-03-10 [cit. 2024-10-14]. Dostupné online. (italsky)
- ↑ a b PRENSA, A. C. I. Investigan curación milagrosa atribuida a intercesión del Cardenal Eduardo Pironio. ACI Prensa [online]. [cit. 2024-10-14]. Dostupné online. (španělsky)
- ↑ AICA.ORG.AR. El Papa declaró venerable al cardenal Eduardo Pironio - AICA.org. aica.org [online]. [cit. 2024-10-14]. Dostupné online.
- ↑ Papež otevřel cestu k blahořečení argentinského kardinála Pironia - Vatican News. www.vaticannews.va [online]. 2023-11-08 [cit. 2024-10-14]. Dostupné online.
- ↑ Argentyna: 16 grudnia – beatyfikacja kard. Pironio. DEON.pl [online]. 2023-11-11 [cit. 2024-10-14]. Dostupné online. (polsky)
Související články
[editovat | editovat zdroj]- Seznam kardinálů jmenovaných Pavlem VI.
- Seznam kardinálů zemřelých ve 20. století
- Seznam světců a mučedníků katolické církve
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Eduardo Francisco Pironio na Wikimedia Commons - (anglicky) Hagiography Circle
- (anglicky) Saints SQPN
- (italsky) Santi e Beati
- (anglicky) Catholic-hierarchy
