Ernst Jandl

Ernst Jandl
Narození1. srpna 1925
Vídeň
Úmrtí9. června 2000 (ve věku 74 let)
Vídeň
Místo pohřbeníVídeňský ústřední hřbitov
Povoláníbásník, spisovatel, dramatik, překladatel a grafik
Alma materVídeňská univerzita
Žánrpoezie
Témataliterární tvorba, lyrická poezie, grafika a překlad
Významná dílalichtung (báseň)
bibliothek (báseň)
OceněníCena za rozhlasovou hru válečných slepců (1969)
Georg-Trakl-Preis für Lyrik (1974)
Cena města Vídně za literaturu (1976)
Rakouská umělecká cena za literaturu (1978)
Mülheimská cena za drama (1980)
… více na Wikidatech
Politická příslušnostSociálně demokratická strana Rakouska
Partner(ka)Friederike Mayröckerová
RodičeViktor Jandl, Luise Jandl
PříbuzníHermann Jandl (sourozenec)
PodpisPodpis
Web oficiální stránka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ernst Jandl (1. srpna 1925, Vídeň – 9. června 2000, Vídeň) byl rakouský básník, dramatik a spisovatel. Je známý mimo jiné díky svým zvláštním humoristickým slovním hříčkám v oblasti experimentální lyriky a díky tvorbě neologismů.

Rodina

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se do maloměšťácké rodiny bez větších finančních problémů. Jeho otec, Viktor Jandl, pracoval v bance a matka, Luise Jandl, byla ženou v domácnosti. Ekonomická krize 20. let nebyla takovou ranou do rodiny Jandlů. Viktor Jandl si dokázal udržet svoji úřednickou práci v bance. Jandlova rodina nepatřila k žádné z extrémních skupin a politika nebyla jejich oblíbené téma. Co je zajímalo bylo spíše umění. Viktor Jandl chtěl být malířem a svou úřednickou práci dělal jen pro finanční zabezpečení své rodiny. Luise Jandl, ho v umění podporovala. [1]

Velkým problémem, se kterým se rodina potýkala byla vážná smrtelná nemoc Luise Jandl, bojovala se sklerózou. Aby unikla od myšlenek na nemoc, Luise Jandl začala psát a později se k ní přidal i Ernst Jandl. Dalo by se tedy říct, že v Jandlovi jeho nemocná matka probudila spisovatelské řemeslo, skrz které, mimo jiné motivy, uchovává vzpomínku na svou matku.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Ernst Jandl vystudoval gymnázium (1943) a poté narukoval do armády, koncem roku 1944 se stal americkým válečným zajatcem (vězněn v Anglii). Po svém propuštění (1946) se vrátil do Rakouska, kde vystudoval germanistiku a anglistiku ve Vídni (Promoval 1950). Krátce před promocí složil zkoušku pro učitele (1949). Od roku 1950 pracoval jako učitel na několika gymnáziích. Zajímavostí je, že krátce působil i na Schule für Dichtung (Škola pro básnictví) ve Vídni. Poté ještě působil jako pedagog v Anglii.

Roku 1953 se spřátelil se svou pozdější družkou Friederike Mayröcker, která se výrazně podílela na větší části jeho díla. Zhruba v tomto období začal úzce spolupracovat s tzv. vídeňskou skupinou, tato spolupráce mu přinesla mnoho kontaktů na umělecký svět a i díky ní později pracoval na mnoha místech (Německo, USA, …)

Roku 1973 se stal spoluzakladatelem Grazer Autorenversammlung, a od roku 1975 byl jeho viceprezidentem. Roku 1983 se stal prezidentem této organizace a byl jím až do roku 1987.

Od roku 1981 byl členem Německé akademie pro jazyk a poezii v Darmstadtu.

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

Jandl se proslavil svými slovními hříčkami, je považován za jednoho z předních zástupců německy psané experimentální lyriky. V Rakousku mu byla často vyčítána jeho silná vazba na německou literaturu.

Navíc jeho umění nespočívá pouze v tvorbě, ale také v přednesu básní. Natočil značné množství desek obsahujících jeho slovní a zvukové experimenty, které jsou často doprovázeny zpěvem a jazzem.

K Jandlovým nejznámějším básním patří sbírka básní Laut und Luise, Schtzngrmm, Ottos mops (k této básni mu byl vzorem jeho pes, vypráví zde příběh o páníčkovi, paničce a psíčkovi, kde se zachází pouze s vokálem O) Kneiernzuck a Lichtung.

Většina Jandlových děl působí jen při ústním přednesu, neboť sám Jandl kladl důraz na to, aby byly přednášeny. Pod vlivem konkrétní poezie a dadaismu se Jandl zabýval experimentálním básnictvím. Jeho první básnické pokusy byly uveřejněny v roce 1952 v časopise Neue Wege (Nové cesty).

  • Aus der Fremde
  • Das Öffnen und Schliessen des Mundes
  • Der gelbe Hund
  • Die Bearbeitung der Mütze
  • Die Rampe
  • Die schöne Kunst des Schreibens
  • Dingfest
  • Fünf Mann Menschen
  • Für alle
  • Gesammelte Werke, Band 1–3
  • Idyllen
  • Kernwissen
  • Mletpantem
  • My right hand – my writing – hand – my handwriting
  • Selbstporträt des Schachspielers als trinkende Uhr
  • Serienfuss
  • Sprechblasen

Česky vydané výbory

[editovat | editovat zdroj]

Ceny

[editovat | editovat zdroj]
Náhrobek Ernsta Jandla ve Vídni
  • 1969 Rozhlasová cena válečných slepců (Hörspielpreis der Kriegsblinden), spolu s Friederike Mayröckerovou
  • 1974 Cena Georga Trakla
  • 1976 Cena města Vídně za literaturu
  • 1978 Rakouská státní cena
  • 1980 Mülheimská cena za drama (Mülheimer Dramatikerpreis) za aus der fremde (Z cizoty)
  • 1982 Cena Antona Wildganse
  • 1984 Cena Georga Büchnera
  • 1984 Velká rakouská státní cena za literaturu
  • 1985 Cena německé kritiky za desku „bis eulen?“
  • 1988 Německá cena malého umění (Deutscher Kleinkunstpreis)
  • 1989 Frankfurtská cena za rozhlasovou hru (Frankfurter Hörspielpreis)
  • 1990 Cena Petera Huchela za knihu idyllen (Idyly)
  • 1993 Kleistova cena
  • 1995 Cena Friedricha Hölderlina

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Ernst Jandl (Autor) und die Familie – Biografie. www.ernstjandl.com [online]. [cit. 2024-10-15]. Dostupné online. (anglicky) 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]