Hans Urs von Balthasar
| Hans Urs von Balthasar | |
|---|---|
 | |
| Narození | 12. srpna 1905 Lucern |
| Úmrtí | 26. června 1988 (ve věku 82 let) Basilej |
| Místo pohřbení | Church of St. Leodegar |
| Povolání | teolog, spisovatel, katolický kněz a překladatel |
| Alma mater | Curyšská univerzita |
| Ocenění | Romano Guardini award (1971) Cena Gottfrieda Kellera (1975) čestný doktor Münsterské univerzity |
| Podpis |  |
 oficiální stránka | |
 multimediální obsah na Commons | |
 citáty na Wikicitátech | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Hans Urs von Balthasar (12. srpna 1905 Lucern – 26. června 1988 Basilej) byl švýcarský katolický teolog, považovaný za jednoho z nejvýznamnějších teologů 20. století. Patří mezi nejdůležitější předchůdce vatikánského koncilu, z nichž však „jako jediný mezi velkými středoevropskými teology“ nebyl přizván jako koncilní expert.[1] Podle Tomáše Halíka byl jednou z nejvzdělanějších osobností 20. století.
Balthasarova teologie je ovlivněna mnoha přátelskými vztahy s významnými teology a filosofy (zvláště jezuity), mezi nimiž nechybí Erich Przywara, Jean Daniélou, Henri de Lubac a Joseph Ratzinger (Benedikt XVI.), který byl zároveň i jeho žákem. Přednáškovou a literární činností pomohl, spolu s dalšími, teologii a křesťanské víře obecně znovuobjevit dědictví patristiky v tzv. Nové teologii. Ke sklonku svého života byl papežem Janem Pavlem II. jmenován kardinálem, zemřel však pouhé dva dny před převzetím kardinálského klobouku.
Život
[editovat | editovat zdroj]Balthasar studoval od roku 1923 germanistiku a filozofii postupně v Curychu, Berlíně a Vídni. Roku 1928 promoval prací na téma Geschichte des eschatologischen Problems in der modernen deutschen Literatur (Dějiny eschatologického problému v moderní německé literatuře). 31. října 1929 vstoupil do noviciátu jezuitů ve Feldkirchu. Po jeho ukončení žil v letech 1931 až 1932 v Pullachu. Od roku 1932 do roku 1936 studoval teologii v Lyonu-Fourvière. Vysvěcen na kněze byl v Mnichově roku 1936. Od roku 1937 do roku 1939 byl redaktorem řádového časopisu Stimmen der Zeit. Od roku 1940 se v Basileji věnoval pastoraci studentů.
Společně s Adrienne von Speyr založil 8. prosince 1944 sekulární institut Johannesgemeinschaft. Poté působil v Curychu a Basileji jako spisovatel a nakladatel vydavatelství Johannes v Einsiedeln. Roku 1950 odešel z Tovaryšstva Ježíšova, protože neměl volnou ruku k vedení založeného institutu a nakladatelství. Nadále se věnoval vědecké a publikační činnosti, s Henri de Lubacem a Josephem Ratzingerem (Benediktem XVI.) také zakládal celosvětově známý teologický časopis Communio.
Teologické dílo
[editovat | editovat zdroj]Zřejmě nejvýznamnějším Balthasarovým teologickým dílem je jeho trilogie:
- Herrlichkeit (Sláva, 7 svazků) – teologická estetika, teologie založená na existenciálu krásy
- Theodrammatik (Teodramatika, 5 svazků) – dramatická teologická teorie o činnosti Boha a odpovědi člověka, zvláště v událostech Velkého pátku, Bílé soboty a Neděle Zmrtvýchvstání
- Theologik (Teologika, 3 svazky) – popis přirozeností Ježíše Krista (christologie) ve vztahu ke skutečnosti (ontologie)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ GUERRIERO, E. Hans Urs von Balthasar. Cinisello Balsamo: Paoline, 1991, s. 6.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- GUERRIERO, E. Hans Urs von Balthasar. Cinisello Balsamo: Paoline, 1991. ISBN 88-215-2301-2.
- MONDIN, B. Dizionario dei teologi. Roma: ESD, 1992. ISBN 88-7094-111-6.
- Sekundární literatura k Balthasarovi
- Dílo a sekundární literatura nakladatelství Johannses
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Hans Urs von Balthasar na Wikimedia Commons 
Osoba Hans Urs von Balthasar ve Wikicitátech- H.-U. von Balthasar: Maria, paměť církve 1/3 - Mariino rozjímání Archivováno 9. 3. 2016 na Wayback Machine.
