Jelena Rybakinová

Jelena Rybakinová
Елена Рыбакина
Jelena Rybakinová na US Open 2024
Jelena Rybakinová na US Open 2024
StátRuskoRusko Rusko (2013–2018)
KazachstánKazachstán Kazachstán (2018–)
Datum narození17. června 1999 (25 let)
Místo narozeníMoskva, Rusko[1]
Výška184 cm[1]
Profesionálka od2016
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek15 049 990 USD
Tenisová raketaYonex
Dvouhra
Poměr zápasů331–143
Tituly8 WTA, 4 ITF
Nejvyšší umístění3. místo (12. června 2023)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Openfinále (2023)
French Openčtvrtfinále (2021, 2024)
Wimbledonvítězka (2022)
US Open3. kolo (2021, 2023)
Velké turnaje ve dvouhře
Turnaj mistryňzákladní skupina (2023, 2024)
Olympijské hry4. místo (2020)
Čtyřhra
Poměr zápasů51–48
Tituly0 WTA, 4 ITF
Nejvyšší umístění48. místo (18. října 2021)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open3. kolo (2023)
French Openčtvrtfinále (2021)
Wimbledon1. kolo (2021)
US Open3. kolo (2023)
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open1. kolo (2021)
Týmové soutěže
Billie Jean King Cupzákladní skupina finále (2022)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20241105a5. listopadu 2024
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jelena Rybakinová (rusky: Елена Андреевна Рыбакина, Jelena Andrejevna Rybakina; * 17. června 1999 Moskva) je kazachstánská profesionální tenistka, která do června 2018 reprezentovala rodné Rusko.[2][3] Na grandslamu vyhrála Wimbledon 2022 jako vůbec první kazachstánský vítěz grandslamové dvouhry. Stala se i prvním zástupcem kazachstánského tenisu v singlovém semifinále a finále na turnajích velké čtyřky. V boji o titul na Australian Open 2023 podlehla Aryně Sabalenkové. Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour vyhrála osm singlových turnajů. V rámci okruhu ITF získala čtyři tituly ve dvouhře a čtyři ve čtyřhře.[4]

Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v červnu 2023 na 3. místě a ve čtyřhře v říjnu 2021 na 48. místě.[1] Od roku 2025 se jejím trenérem stane chorvatský wimbledonský vítěz Goran Ivanišević.

V juniorském tenise si zahrála semifinále Australian Open 2017 a French Open 2017. Na kombinovaném juniorském žebříčku ITF nejvýše figurovala v listopadu 2017 na 3. místě.[2][5]

V kazachstánském týmu Billie Jean King Cupu debutovala v roce 2021 córdobskou světovou baráží proti Argentině, v níž podlehla Carléové a porazila Podoroskou. Argentinky zvítězily 3:2 na zápasy. V kvalifikačním kole 2022 přispěla dvěma body k postupu Kazachstánek do finálové skupiny, když v duelu s Německem přehrála Siegemundovou i Kerberovou. Do dubna 2024 v soutěži nastoupila k pěti mezistátním utkáním s bilancí 6–2 ve dvouhře a 0–1 ve čtyřhře.[6]

Kazachstán reprezentovala na odložených Letních olympijských hrách 2020 v Tokiu, kde postoupila do semifinále ženské dvouhry přes Španělku Garbiñe Muguruzaovou. Následně však prohrála oba zápasy, nejdříve se Švýcarkou Belindou Bencicovou a v utkání o bronz ztratila s Ukrajinkou Elinou Svitolinovou vedení ve druhé sadě 6–1 a 3–1, a poté i ve třetím setu náskok gamů 4–1.[7]

Tenisová kariéra

[editovat | editovat zdroj]

V rámci hlavních soutěží událostí okruhu ITF debutovala v prosinci 2014, když na turnaji v Antalyi s dotací 10 tisíc dolarů prošla kvalifikačním sítem. V úvodním kole dvouhry podlehla Slovence Rebecce Šramkové.[4] Premiérový singlový titul v této úrovni tenisu vybojovala v březnu 2018 na kazaňském turnaji s rozpočtem 15 tisíc dolarů. Ve finále přehrála krajanku Darju Nazarkinovou.[4][1]

Na French Open 2021

Na okruhu WTA Tour debutovala říjnovým Kremlin Cupem 2017 v Moskvě, kde v kvalifikaci vyřadila Krejsovou, Martincovou a Kudrjavcevovou. V úvodním kole dvouhry pak podlehla rumunské tenistce Irině-Camelii Beguové.[1] První vítězný zápas dosáhla z pozice 450. hráčky žebříčku na únorovém St. Petersburg Ladies Trophy 2018, na němž po výhrách nad Švýcarkou Timeou Bacsinszkou a Francouzkou Caroline Garciaovou postoupila do čtvrtfinále. V třísetovém duelu s Garciaovou zvládla dva tiebreaky. Premiérově tak porazila členku elitní světové desítky, když Francouzce patřilo 7. místo.[8] Mezi poslední osmičkou však nenašla recept na Němku Julii Görgesovou.[9]

Do semifinále poprvé prošla na travnatém Libéma Open v 's-Hertogenboschi, když do hlavní soutěže prošla po kvalifikačních výhrách nad Štefkovou a McHaleovou. Na její raketě v pavouku dvouhry postupně vypadly Varvara Lepčenková, Alison Van Uytvancková a Kirsten Flipkensová. Zastavila ji až členka světové desítky Kiki Bertensová.[4][1]

Debutové finále na okruhu WTA Tour odehrála jako 106. hráčka světa na antukovém BRD Bucharest Open 2019. Ve čtvrtfinále zdolala druhou nasazenou Viktórii Kužmovou a poté dvě kvalifikantky, nejdříve Italku Martinu Di Giuseppeovou a ve finále Rumunku Patricii Marii Țigovou. Dvacetičtyřletá Țigová nastoupila do prvního turnaje od září 2017, když dlouhodobou absenci způsobilo zranění a v listopadu 2018 narození dcery.[10][1]

Na zářijovém Jiangxi Open 2019 v Nan-čchangu postoupila do boje o titul přes Číňanku Pcheng Šuaj. V závěrečném utkání však uhrála jen dva gemy na 24letou Švédku Rebeccu Petersonovou.[11] Čtvrtfinálové účasti zaznamenala na podzimních Wuhan Open 2019 a Upper Austria Ladies Linz 2019, kde se jejími přemožitelkami staly Aryna Sabalenková, respektive Jeļena Ostapenková. Na lucemburském BGL Luxembourg Open 2019 ji před branami finále zastavila obhájkyně trofeje Görgesová.[4] Bodový zisk však Rybakinovou posunul na nové kariérní maximum, když ve druhé polovině října 2019 figurovala na 37. místě.[1]

Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie přišel v ženském singlu French Open 2019 po zvládnuté tříkolové kvalifikaci, v jejíž závěrečné fázi vyřadila Japonku Nao Hibinovou. V úvodním kole dvouhry podlehla Češce Kateřině Siniakové. Shodný scénář měl i newyorský US Open 2019, kde nezvládla otevírací duel proti další české reprezentantce Karolíně Muchové.[1]

Vítězka Wimbledonu 2022

[editovat | editovat zdroj]
Předání mísy Venus Rosewater z rukou vévodkyně Catherine

Ve Wimbledonu startovala v hlavní soutěži podruhé, když z předchozího ročníku obhajovala osmifinálovou účast. Postup do této fáze si před startem vytyčila za cíl.[12] Jako dvacátá třetí hráčka žebříčku ztratila na cestě do prvního grandslamového semifinále i finále jediný set, když ve čtvrtfinále prohrála se světovou čtyřiačtyřicítkou Ajlou Tomljanovićovou z Austrálie úvodní sadu. Díky agresivnímu pojetí hry dokázala průběh otočit. V utkání zahrála 32 vítězných míčů na 28 nevynuceným chyb, zatímco se soupeřka dopustila 21 nevynucených chyb a připsala si jen 14 winnerů.[13] Do turnaje vstoupila výhrou nad šťastnou poraženou kvalifikantkou Coco Vandewegheovou, poté zdolala dvě členky šesté světové desítky Biancu Andreescuovou a Čeng Čchin-wen a ve čtvrtém kole osmdesátou v pořadí Petru Martićovou. Tím vyrovnala své čtvrtfinálové maximum z French Open 2021. Po vyřazení Tomljanovićové na ni v semifinále nenašla recept ani rumunská šampionka z roku 2019 Simona Halepová. V každém z obou setů ztratila tři hry. Poprvé tak na trávě porazila členku elitní světové dvacítky. V All England Clubu tím ukončila 12zápasovou neporazitelnost rumunské světové osmnáctky, čítající 21 vyhraných setů v řadě.[14]

Ve finále se střetla s tuniskou světovou dvojkou Ons Džabúrovou, která v této fázi grandslamu rovněž debutovala. Podruhé v soutěži prohrála úvodní sadu dvěma ztracenými servisy. Následně však na dvorci již dominovala. Tunisance v každém setu dvakrát prolomila servis a sama se již brejku vyvarovala. Celkem odvrátila devět z jedenácti brejkových hrozeb. V turnaji zahrála nejvyšší počet 53 es, čímž potvrdila postavení nejlépe servírující hráčky sezóny. Ve finále jich však nastřílela pouze čtyři a první eso přišlo až v 64. minutě.[12] Výhrou ukončila sérii čtyř finálových porážek. Hráčku z první světové desítky porazila poprvé od čtvrtfinálové výhry s Muguruzaovou na letní olympiádě 2020, konané v červenci 2021. Premiérově také přehrála členku z první světové trojky. Poměr vzájemných utkání s Džabúrovou srovnala na 2–2.[15][16]

Při jedenácté účasti v grandslamových dvouhrách se stala historicky prvním kazachstánským tenistou, jenž ovládl grandslamovou dvouhru; ve 23 letech jako nejmladší wimbledonská finalistka od 21leté Muguruzaové v roce 2015 a nejmladší šampionka od 21leté Kvitové v roce 2011. Kazachstán se stal dvanáctým státem, jehož zástupkyně zvedla nad hlavu mísu Venus Rosewater pro singlové šampionky. Dvouhru na majorech vyhrála jako třetí Asiatka po Číňance Li Na a Japonce Naomi Ósakaové. Vzhledem k nepřidělení žebříčkových bodů se ve světové klasifikaci neposunula výše, ale setrvala na stejné pozici. V All England Clubu představovala čtvrtou nejníže postavenou finalistku od zavedení žebříčku WTA v roce 1975.[15][16][12] V případě zápočtu bodů by se kvalifikovala na závěrečný Turnaj mistryň jako čtvrtá a podle výsledku by zakončila sezónu mezi 3. až 7. místem. Bez přidělení bodů jí v konečné klasifikaci patřila 22. příčka.[17]

Rybakinová jako rodačka z Moskvy, v níž během londýnského grandslamu stále žila, se vyhnula zákazu startu ruských a běloruských tenistů díky nabytí kazachstánského občanství v červenci 2018.[18][19][20]

2023: Průlom do první světové desítky

[editovat | editovat zdroj]
Na US Open 2023 dohrála ve třetím kole

Na Australian Open hrála jako 22. nasazená. V osmifinále zaskočila světovou jedničku Igu Świątekovou ve dvou setech, čímž zaznamenala první vítězství nad nejvýše postavenou hráčkou žebříčku.[21] Mezi poslední osmičkou přehrála pak i Lotyšku Jeļenu Ostapenkovou a v semifinále dvojnásobnou vítězku turnaje Viktorii Azarenkovou a postoupila do druhé grandslamového finále. Stala se tak první hráčkou melbournského majoru od Capriatiové v roce 2001, která v jediném ročníku vyřadila tři bývalé grandslamové šampionky a sedmou tenistkou na grandslamu za předchozích 50 let, jež po zisku prvního titulu dokázala postoupit do finále dalšího majoru v rozmezí jednoho roku. Ve finále její síly byla Aryna Sabalenková, přestože proti ní uhrála první sadu. Bodový zisk jí zajistil premiérový posun do první světové desítky, kterou v novém vydání žebříčku uzavírala.[22][23]

Porážku Sabalenkové oplatila ve finále v Indian Wells, kam postoupila po další výhře nad Świątekovou, tentokrát v semifinálové fázi.[24] Finálový duel, který byl reprízou australského finále, představoval její první výhru nad Sabalenkovou z pěti vzájemných duelů. Bodový zisk jí posunul na nové kariérní maximum, 7. příčku a zároveň získala první titul v kategorii WTA 1000.[25] Na navazujícím Miami Open usilovala o tom, aby jako pátá tenistka v historii zkompletovala Sunshine double, když jí od toho úspěchu dělila po postupu do finále jediná výhra. Ve finále však podlehla v duelu wimbledonských šampionek Češce Petře Kvitové.[26][27]

Madrid Open pro ni skončilo už ve druhém kole, když ji vyřadila Anna Kalinská. Druhý titul v probíhající sezóna získala v Římě. Celkem tři tenistky proti ní skrečovaly utkání – ve třetím kole v průběhu prvního setu Kalinská, ve čtvrtfinále světová jednička Świąteková v úvodu třetího dějství,[28] a ve finále Ukrajinka Anhelina Kalininová po konci první sady.[29] Výhrou si zároveň zajistila premiérový posun do první světové pětky, na 4. místo.[30] Na French Open proto patřila mezi favoritky. Po výhrách nad Češkami Brendou Fruhvirtovou a Lindou Noskovou odstoupila před utkáním třetího kola pro nemoc.[31]

Jako obhájkyně triumfu zavítala do Wimbledonu. Jediný set na cestě do čtvrtfinále ji odebrala hned na úvod Shelby Rogersová. Mezi poslední osmičkou v repríze finále předchozího ročníku jí oplatila Tunisanka Ons Džabúrová.[32]

2024: Tři tituly a zdravotní problémy

[editovat | editovat zdroj]
Z Brisbane International 2024 si odvezla šestý kariérní titul v rámci okruhu WTA Tour

Ročník otevřela na obnoveném Brisbane International, kde startovala jako druhá nasazená. Pouze Australanka Olivia Gadecká, se kterou se střetla po volném losu ve druhém kole, na ni uhrála v jednom setu více než čtyři hry. V semifinále na její raketě dohrála Češka Linda Nosková a ve finále nadělila „kanára“ světové dvojce Aryně Sabalenkové.[33][34] Na Australian Open startovala jako obhájkyně finálové účasti a nasazená trojka. V prvním kole přehrála Karolínu Plíškovou, proti níž odvrátila v prvním setu setboly.[35] Ve druhém kole jí zaskočila Anna Blinkovová, když o vítězce rozhodla až zkrácená hra třetího setu, kterou vyhrála Ruska poměrem míčů 22:20, čímž se stala nejdelším tiebreakem v grandslamové historii. Blinkovová v ní odvrátila šest a Rybakinová sedm mečbolů.[36]

Druhý titul roku získala v roli turnajové jedničky v Abú Zabí po finále výhře nad Darjou Kasatkinovou.[37] Na vítězné vlně pokračovala o týden později v Dauhá z kategorie WTA 1000, kde prošla do finále. V něm byla nad její síly světoví jednička Iga Świąteková, na kterou nestačila po sérii tří výher.[38] Mezi poslední osmičku postoupila i na navazujícím Dubai Tennis Championships, do čtvrtfinálového utkání však nenastoupila kvůli zažívacím potížím.[39] Kvůli stejnému zdravotnímu problému neobhajovala titul v Indian Wells a vrátila se tak až v Miami.[40] Tři sety potřebovala na úvod proti kvalifikantkám Tausonové i Townsendovou. Ve čtvrtfinále přehrála v další třísetové bitvě Marii Sakkariovou[41] a v semifinále s Viktorií Azarenkovou, když o výhře rozhodla až získaným tiebreakem ve třetí sadě. Na cestě do druhé miamského finále ztratila 69 gamů, nejvíce od založení miamské události.[42] Stejně jako v předchozím ročníku však odešla z boje o titul poražena, když se vítězkou stala Američanka Danielle Collinsová.[43]

Osmý kariérní titul získala ve stuttgartské hale. V semifinále ukončila 10zápasovou stuttgartskou neporazitelnost světové jedničky Świątekové, přičemž nejvýše postavenou tenistku porazila popáté porazila světovou jedničku.[44] Ve finále hladce zdolala Martu Kosťukovou, když v úvodní sadě ztratila na prvním podání jen jeden z šestnácti bodů a v jejím průběhu nečelila žádnému brejkbolu.[45] Do semifinále Madrid Open postoupila po třísetové bitvě s krajankou Julií Putincevovou, proti které prohrávala ve třetím setu již 2–5 a čelila dvěma mečbolům, když první z nich odvrátila díky úderu zahraném o pásku sítě a druhý esem.[46] Po šestém finále v roce sahala proti Sabalenkové, které sebrala první set jasným poměrem 6–1 a ve druhém vedla o brejk a dokonce podávala na vítězství. Koncovky obou setu ale zvládla lépe světová dvojka a ukončila 16zápasovou neporazitelnosti Rybakinové.[47] Z římského podniku, kde měla obhajovat titul, odstoupila pro nemoc.[48] Na French Open prošla podruhé v kariéře do čtvrtfinále. Tam ji zastavila světová patnáctka Jasmine Paoliniová.[49]

Jediný travnatý přípravný turnaj v Berlíně pro ni skončil skrečí ve čtvrtfinále. Ve Wimbledonu přesto třetí rok po sobě nechyběla ve čtvrtfinálové fázi. Ve třetím kole za 57 minut deklasovala Caroline Wozniackou, s níž ztratila jediný game, nejméně v jejím dohraném grandslamovém zápase.[50] O kolo později jí skrečovala Anna Kalinská kvůli zraněnému zápěstí a v boji o semifinále zvládla zápas proti Elině Svitolinové za 62 minut.[51] Její semifinálovou soupeřkou byla Barbora Krejčíková, proti které neudržela náskok setu a vůbec poprvé poražena z grandslamového semifinále.[52]

Zdravotní problémy se naplno projevily v druhé polovině roku. Před rozehráním odstoupila z olympijského turnaje i z Canada Masters a na Cincinnati Open skončila hned po prvním zápase na raketě Fernandezové. Na US Open sice postoupila do druhého kola, do nějž už však vinou zranění nenastoupila.[53] Následně vynechala i celé asijské turné. V mezidobí se objevily spekulace, že ji její bývalý trenér Chorvat Stefano Vukov, s nímž se rozešla před US Open 2024, urážel, šikanoval a psychicky týral, což mělo vyústit v psychické problémy Rybakinové, které měly být důvody pro časté odhlášky z turnajů během roku.[54][55]

Trenérské vedení

[editovat | editovat zdroj]
Jelena Rybakinová jako wimbledonská vítězka na kazachstánské poštovní známce

V letech 2019–2024 ji trénoval Chorvat Stefano Vukov, s nímž se rozešla před US Open 2024. Kvůli dlouhodobému toxickému vztahu a psychickém tlaku na hráčku měl být podle tenisového experta Craiga Shapira, po jejím odstoupení z newyorského grandslamu, vyškrtnut z listiny trenérů WTA,[55][56][54] což nebylo oficiálně potvrzeno.[57]

Během listopadového Turnaje mistryň 2024 oznámila, že od sezóny 2025 jako kouče angažovala chorvatského wimbledonského vítěze Gorana Ivaniševiće.[58][59]

Přehled

[editovat | editovat zdroj]

Finále na Grand Slamu

[editovat | editovat zdroj]

Ženská dvouhra: 2 (1–1)

[editovat | editovat zdroj]
Stav rok turnaj povrch soupeřka ve finále výsledek
Vítězka 2022 Wimbledon tráva Tunisko Ons Džabúrová 3–6, 6–2, 6–2
Finalistka 2023 Australian Open tvrdý   Aryna Sabalenková 6–4, 3–6, 4–6

Zápasy o olympijské medaile

[editovat | editovat zdroj]

Ženská dvouhra: 1 (0–1)

[editovat | editovat zdroj]
Stav rok místo konání povrch soupeřka výsledek
4. místo 2020 Tokio, Japonsko tvrdý Ukrajina Elina Svitolinová 6–1, 6–7(5–7), 4–6

Finále na okruhu WTA Tour

[editovat | editovat zdroj]
Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (1–1 D)
Turnaj mistryň (0)
Premier Mandatory & Premier 5 / WTA 1000 (2–3 D; 0–1 Č)
Premier / WTA 500 (3–3 D; 0–1 Č)
International / WTA 250 (2–4 D)
Finále podle povrchu
tvrdý (4–10 D; 0–2 Č)
tráva (1–0 D)
antuka (3–1 D)

Dvouhra: 19 (8–11)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj kategorie povrch soupeřka ve finále výsledek
Vítězka 1. 15. července 2019 Bukurešť, Rumunsko International antuka Rumunsko Patricia Maria Țigová 6–2, 6–0
Finalistka 1. 21. září 2019 Nan-čchang, Čína International tvrdý Švédsko Rebecca Petersonová 2–6, 0–6
Finalistka 2. 11. ledna 2020 Šen-čen, Čína International tvrdý Rusko Jekatěrina Alexandrovová 2–6, 4–6
Vítězka 2. 18. ledna 2020 Hobart, Austrálie International tvrdý Čína Čang Šuaj 7–6(9–7), 6–3
Finalistka 3. 16. února 2020 Petrohrad, Rusko Premier tvrdý (h) Nizozemsko Kiki Bertensová 1–6, 3–6
Finalistka 4. 22. února 2020 Dubaj, Spojené arabské emiráty Premier tvrdý Rumunsko Simona Halepová 6–3, 3–6, 6–7(5–7)
Finalistka 5. 26. září 2020 Štrasburk, Francie International antuka Ukrajina Elina Svitolinová 4–6, 6–1, 2–6
Finalistka 6. 9. ledna 2022 Adelaide, Austrálie WTA 500 tvrdý Austrálie Ashleigh Bartyová 3–6, 2–6
Vítězka 3. 9. července 2022 Wimbledon, Londýn, Spojené království Grand Slam tráva Tunisko Ons Džabúrová 3–6, 6–2, 6–2
Finalistka 7. 18. září 2022 Portorož, Slovinsko WTA 250 tvrdý Česko Kateřina Siniaková 7–6(7–4), 6–7(5–7), 4–6
Finalistka 8. 28. ledna 2023 Australian Open, Melbourne, Austrálie Grand Slam tvrdý   Aryna Sabalenková 6–4, 3–6, 4–6
Vítězka 4. 19. března 2023 Indian Wells, Spojené státy WTA 1000 tvrdý   Aryna Sabalenková 7–6(13–11), 6–4
Finalistka 9. 1. dubna 2023 Miami, Spojené státy WTA 1000 tvrdý Česko Petra Kvitová 6–7(14–16), 2–6
Vítězka 5. 20. května 2023 Řím, Itálie WTA 1000 antuka Ukrajina Anhelina Kalininová 6–4, 1–0skreč
Vítězka 6. 7. ledna 2024 Brisbane, Austrálie WTA 500 tvrdý   Aryna Sabalenková 6–0, 6–3
Vítězka 7. 11. února 2024 Abú Zabí, Spojené arabské emiráty WTA 500 tvrdý   Darja Kasatkinová 6–1, 6–4
Finalistka 10. 18. února 2024 Dauhá, Katar WTA 1000 tvrdý Polsko Iga Świąteková 6–7(8–10), 2–6
Finalistka 11. 30. března 2024 Miami, Spojené státy WTA 1000 tvrdý USA Danielle Collinsová 5–7, 3–6
Vítězka 8. 21. dubna 2024 Stuttgart, Německo WTA 500 antuka (h) Ukrajina Marta Kosťuková 6–2, 6–2

Čtyřhra: 1 (0–1)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj kategorie povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
Finalistka 1. 16. října 2021 Indian Wells, Spojené státy WTA 1000 tvrdý Rusko Veronika Kuděrmetovová Čínská Tchaj-pej Sie Šu-wej
Belgie Elise Mertensová 		6–7(1–7), 3–6
Finalistka 2. 14. ledna 2023 Adelaide, Austrálie WTA 500 tvrdý   Anastasija Pavljučenkovová Brazílie Luisa Stefaniová
USA Taylor Townsendová 		5–7, 6–7(3–7)

Finále na okruhu ITF

[editovat | editovat zdroj]
Dotace turnajů okruhu ITF
100 000 $ tournaments 80 000 $ tournaments
75 000 $ tournaments 60 000 $ tournaments
50 000 $ tournaments 25 000 $ tournaments
15 000 $ tournaments 10 000 $ tournaments

Dvouhra: 9 (4–5)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj povrch soupeřka ve finále výsledek
Finalistka 1. listopad 2015 Antalya, Turecko antuka Gruzie Jekatěrine Gorgodzeová 5–7, 7–6(7–3), 3–6
Finalistka 2. listopad 2016 Helsinky, Finsko tvrdý (h) Dánsko Karen Barritzová 3–6, 4–6
Finalistka 3. červen 2017 Fergana, Uzbekistán tvrdý Uzbekistán Sabina Šaripovová 4–6, 6–7(5–7)
Vítězka 1. březen 2018 Kazaň, Rusko tvrdý (h) Rusko Darja Nazarkinová 6–4, 7–6(7–5)
Finalistka 4. duben 2018 Istanbul, Turecko tvrdý Uzbekistán Sabina Šaripovová 6–7(0–7), 4–6
Finalistka 5. leden 2019 Playford, Austrálie tvrdý Rusko Anna Kalinská 4–6, 4–6
Vítězka 2. únor 2019 Launceston, Austrálie tvrdý Rusko Irina Chromačovová 7–5, 3–3skreč
Vítězka 3. březen 2019 Moskva, Rusko tvrdý (h) Ukrajina Ganna Pozničirenková 7–5, 6–0
Vítězka 4. březen 2019 Kazaň, Rusko tvrdý (h) Polsko Urszula Radwańská 6–2, 6–3

Čtyřhra: 4 (4–0)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
Vítězka 1. duben 2017 Istanbul, Turecko tvrdý (h) Rusko Jekatěrina Kazionovová Řecko Eleni Daniilidou
Izrael Vlada Ekšibarovová 		6–1, 6–3
Vítězka 2. květen 2017 Antalya, Turecko antuka Rusko Amina Anšbová Rusko Darja Nazarkinová
Rusko Anna Ukolovová 		7–5, 4–6, [10–8]
Vítězka 3. březen 2018 Kazaň, Rusko tvrdý (h) Rusko Alena Fominová Rusko Anastasija Frolovová
Rusko Xenija Lykinová 		6–4, 1–6, [10–6]
Vítězka 4. březen 2019 Moskva, Rusko tvrdý (h) Rusko Sofja Lansereová Ukrajina Ganna Poznichirenková
Německo Vivian Heisenová 		1–6, 6–3, [10–4]

Chronologie výsledků na Grand Slamu

[editovat | editovat zdroj]

Dvouhra

[editovat | editovat zdroj]
Turnaj 2018 2019 2020 2021 2022 2023 2024 SR V–P
Australian Open A 2Q 3. kolo 2. kolo 2. kolo F 2. kolo 0 / 5 11–5
French Open A 1. kolo 2. kolo ČF 3. kolo 3. kolo[a] ČF 0 / 6 13–5
Wimbledon A 3Q NH 4. kolo Vítěz ČF SF 1 / 4 19–3
US Open 2Q 1. kolo 2. kolo 3. kolo 1. kolo 3. kolo[b] 2. kolo[c] 0 / 6 5–5
výhry–prohry 0–0 0–2 4–3 10–4 10–3 13–3 11–3 1 / 21 48–18

Vysvětlivky

  1. ↑ Odstoupení Rybakinové pro nemoc před 3. kolem French Open 2023 nebylo započítáno jako porážka.
  2. ↑ Rybakinová neodehrála utkání 2. kola US Open 2023 po odstoupení soupeřky. Nebyla jí tak započítána výhra.
  3. ↑ Odstoupení Rybakinové před 2. kolem US Open 2024 nebylo započítáno jako porážka.
Legenda
SR poměr vyhraných turnajů
ku všem odehraným 		W–L
V–P 		výhry–prohry
NH daný rok se turnaj nekonal A turnaje se hráč nezúčastnil
1Q / LQ prohra v (kole) kvalifikace 1k / 1R prohra v daném kole turnaje
QF / ČF prohra ve čtvrtfinále SF prohra v semifinále
F prohra ve finále Vítěz vítězství v turnaji

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Elena Rybakina na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f g h i Jelena Rybakinová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky), přístup: 20241105a5. listopadu 2024
  2. ↑ a b ILIC, JOVICA. Former Russian junior No. 3 changes her nationality to represent Kazakhstan [online]. Tennis World, 2018-06-21 [cit. 2019-10-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ Кафельников: Лена Рыбакина — запомните это имя [online]. www.championat.com [cit. 2018-01-30]. Dostupné online. (rusky) 
  4. ↑ a b c d e Jelena Rybakinová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20241105a5. listopadu 2024
  5. ↑ Elena Rybakina Juniors Singles Overview [online]. Mezinárodní tenisová federace, 2020 [cit. 2020-06-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ Jelena Rybakinová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky), přístup: 20240213a13. února 2024
  7. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Svitolinová otočila zápas o bronz proti Rybakinové a získala první medaili pro Ukrajinu. TenisPortal.cz [online]. 2021-07-31 [cit. 2021-07-31]. Dostupné online. 
  8. ↑ Teen Rybakina stuns Garcia for spot in St. Petersburg QF [online]. 31-01-2018 [cit. 2018-04-13]. Dostupné online. 
  9. ↑ Goerges rolls past Rybakina to reach St. Petersburg semifinals [online]. 02-02-2018 [cit. 2018-04-13]. Dostupné online. 
  10. ↑ Rybakina too strong for new mother Tig in Bucharest [online]. Sport24, 2019-07-21 [cit. 2019-10-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Petersonová v Nanchangu získala první titul a ukončila nadvládu domácích šampionek [online]. TenisPortal.cz, 2019-09-15 [cit. 2019-09-27]. Dostupné online. 
  12. ↑ a b c Rybakina by the numbers. www.wimbledon.com [online]. 2022-07-09 [cit. 2022-07-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ String of errors costs Ajla Tomljanovic as she bows out in Wimbledon quarterfinals. ABC News [online]. 2022-07-06 [cit. 2022-07-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ Rybakina tops Halep at Wimbledon, makes first Grand Slam final. Women's Tennis Association [online]. 2022-07-07 [cit. 2022-07-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ↑ a b Rybakina claims historic Wimbledon title with comeback win over Jabeur. Women's Tennis Association [online]. 2022-07-09 [cit. 2022-07-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. ↑ a b NGUYEN, Courtney. Jabeur vs. Rybakina: The numbers behind a historic Wimbledon final. Women's Tennis Association [online]. 2022-07-07 [cit. 2022-07-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. ↑ BERKOK, John. What the WTA’s year-end Top 30 would look like if there had been points at Wimbledon. Tennis.com [online]. 2022-11-22 [cit. 2022-11-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-11-23. (anglicky) 
  18. ↑ Ostracized by Wimbledon, Russians back Moscow-born Rybakina in final. Reuters [online]. 2022-07-08 [cit. 2022-07-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. ↑ Russia, Kazakhstan, serve - 10 questions you might have about Elena Rybakina - updated after Wimbledon title. Tennis Majors [online]. 2022-07-10 [cit. 2022-07-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. ↑ Elena Rybakina becomes one of Wimbledon's biggest surprise champions. OlympicTalk | NBC Sports [online]. 2022-07-09 [cit. 2022-07-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. ↑ Takeaways: Rybakina knocks out World No.1 Swiatek in Melbourne upset. Women's Tennis Association [online]. 2023-01-22 [cit. 2023-01-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. ↑ Barty triumphs over Collins, becomes first Australian Open home champion since 1978. Women's Tennis Association [online]. 2023-01-28 [cit. 2023-01-28]. [Sabalenka holds off Rybakina to win Australian Open, first Slam title Dostupné online]. 
  23. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Sabalenková slaví první grandslamový titul. Australian Open má po 10 letech běloruskou šampionku. TenisPortal.cz [online]. [cit. 2023-01-28]. Dostupné online. 
  24. ↑ Rybakina dominates No.1 Swiatek to make Indian Wells final. Women's Tennis Association [online]. 2023-03-18 [cit. 2023-03-18]. Dostupné online. 
  25. ↑ Rybakina tops Sabalenka to win Indian Wells title. Women's Tennis Association [online]. 2023-03-20 [cit. 2023-03-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  26. ↑ Kvitova snaps Rybakina's streak to win Miami; 30th career title. Women's Tennis Association [online]. 2023-04-01 [cit. 2023-04-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  27. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Kvitová jako druhá nejstarší ovládla Miami! Turnaj WTA 1000 vyhrála po pěti letech. TenisPortal.cz [online]. 2023-04-01 [cit. 2023-04-01]. Dostupné online. 
  28. ↑ Rybakina advances to Rome semifinals after Swiatek retires due to injury. Women's Tennis Association [online]. 2023-05-17 [cit. 2023-05-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  29. ↑ NGUYEN, Courtney. Champions Corner: Rybakina’s unusual journey to the Rome championship. Women's Tennis Association [online]. 2023-05-21 [cit. 2023-05-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  30. ↑ Rybakina takes Rome title over injured Kalinina. Women's Tennis Association [online]. 2023-05-21 [cit. 2023-05-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  31. ↑ Favoritka končí bez boje. Rybakinová kvůli nemoci odstoupila z French Open. www.livesport.cz [online]. 2023-06-03 [cit. 2024-10-30]. Dostupné online. 
  32. ↑ In Wimbledon rematch, Jabeur rallies past Rybakina to return to semis. Women's Tennis Association [online]. 2023-07-12 [cit. 2023-07-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  33. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Rybakinová ovládla jednoznačné finále v Brisbane. Sabalenkovou si 'nakousla' kanárem. TenisPortal.cz [online]. 2024-01-07 [cit. 2024-01-07]. Dostupné online. 
  34. ↑ Rybakina races past Sabalenka to win Brisbane International. Women's Tennis Association [online]. 2024-01-07 [cit. 2024-01-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  35. ↑ Plíšková zahodila setboly proti loňské finalistce. Čtvrtfinále neobhájí a vypadne z TOP 70. TenisPortal.cz [online]. 2024-01-16 [cit. 2024-03-30]. Dostupné online. 
  36. ↑ Blinkova wins longest match-tiebreak in Slam history to upset No.3 Rybakina. Women's Tennis Association [online]. 2024-01-18 [cit. 2024-01-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  37. ↑ Rybakina wins Abu Dhabi to capture second title of the season. Women's Tennis Association [online]. 2024-02-11 [cit. 2024-02-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  38. ↑ Swiatek finds her spark once again with Doha three-peat. Women's Tennis Association [online]. 2024-02-17 [cit. 2024-02-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  39. ↑ BOYDEN, Alex. Elena Rybakina withdraws from Dubai. Tennis Tonic [online]. 2024-02-22 [cit. 2024-02-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  40. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Rybakinová titul v Indian Wells obhajovat nebude, opět ji trápí potíže se zažíváním. TenisPortal.cz [online]. 2024-03-09 [cit. 2024-03-09]. Dostupné online. 
  41. ↑ Rybakina outlasts Sakkari to return to Miami semifinals. Women's Tennis Association [online]. 2024-03-27 [cit. 2024-11-03]. Dostupné online. 
  42. ↑ Rybakina fights off Azarenka to make second straight Miami final. Women's Tennis Association [online]. 2024-03-29 [cit. 2024-03-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  43. ↑ Collins takes down Rybakina in Miami to win first WTA 1000 title. Women's Tennis Association [online]. 2024-03-31 [cit. 2024-03-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  44. ↑ Rybakina ends Swiatek's winning streak in Stuttgart; faces Kostyuk in final. Women's Tennis Association [online]. 2024-04-20 [cit. 2024-04-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  45. ↑ Rybakina rolls to third title of the season in Stuttgart. Women's Tennis Association [online]. 2024-04-21 [cit. 2024-04-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  46. ↑ Rybakina saves two match points to escape Putintseva in Madrid quarters. Women's Tennis Association [online]. 2024-05-01 [cit. 2024-11-03]. Dostupné online. 
  47. ↑ Sabalenka thwarts Rybakina to make third Madrid final; faces Swiatek. Women's Tennis Association [online]. 2024-05-02 [cit. 2024-11-03]. Dostupné online. 
  48. ↑ Defending champ Rybakina out of Italian Open. www.espn.in [online]. ESPN, 2024-05-10 [cit. 2024-05-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  49. ↑ Paolini stuns Rybakina at Roland Garros to reach first Grand Slam semifinal. Women's Tennis Association [online]. 2024-06-05 [cit. 2024-06-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  50. ↑ Inside Rybakina's 57-minute masterclass vs. Wozniacki at Wimbledon. Women's Tennis Association [online]. 2024-07-06 [cit. 2024-07-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  51. ↑ CARAYOL, Tumaini. Elena Rybakina powers past Elina Svitolina to reach Wimbledon semi-final. The Guardian [online]. 2024-07-10 [cit. 2024-07-17]. Dostupné online. ISSN 0261-3077. (anglicky) 
  52. ↑ JIRÁSEK, Ondřej. Krejčíková zajistila další českou finalistku Wimbledonu! Rybakinovou i potřetí porazila po obratu. TenisPortal.cz [online]. 2024-07-11 [cit. 2024-07-18]. Dostupné online. 
  53. ↑ Rybakina's withdrawal from US Open sends Ponchet thru to face Wozniacki. Women's Tennis Association [online]. 2024-08-29 [cit. 2024-11-03]. Dostupné online. 
  54. ↑ a b KUČERA, Stanislav. Proč má Rybakinová potíže a nehraje? Trenér ji údajně šikanoval a urážel. iDNES.cz [online]. 2024-10-03 [cit. 2024-11-03]. Dostupné online. 
  55. ↑ a b Pavel Novotný, Martin Drozd. Tušení se potvrdilo. Wimbledonská šampionka čelila týrání ze strany svého trenéra - Sport.cz. Sport.cz [online]. 2024-09-27 [cit. 2024-10-20]. Dostupné online. 
  56. ↑ BANIK, Sreeja. Elena Rybakina's former coach Stefano Vukov removed from WTA coaches list and banned from tour following Kazakh's US Open 2024. Sportskeeda.com [online]. 2024-08-30 [cit. 2024-10-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  57. ↑ LEMONCELLI, Jenna. Elena Rybakina fired coach days before US Open over alleged insults. New York Post [online]. 2024-09-26 [cit. 2024-10-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  58. ↑ Rybakina hires Goran Ivanisevic as new coach in 2025. Women's Tennis Association [online]. 2024-11-01 [cit. 2024-11-03]. Dostupné online. 
  59. ↑ Tenistka Rybakinová angažovala na místo trenéra Chorvata Ivaniševiče - Sport.cz. Sport.cz [online]. 2024-11-01 [cit. 2024-11-05]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Žebříček ATP Žebříček WTA
Mužská dvouhra – 20241223a23. prosince 2024
Poř. tenista body posun
1. Itálie Jannik Sinner (ITA) 11 830 ▬
2. Německo Alexander Zverev (GER) 7 915 ▬
3. Španělsko Carlos Alcaraz (ESP) 7 010 ▬
4. USA Taylor Fritz (USA) 5 100 ▬
5.   Daniil Medveděv 5 030 ▬
6. Norsko Casper Ruud (NOR) 4 255 ▬
7. Srbsko Novak Djoković (SRB) 3 910 ▬
8.   Andrej Rubljov 3 760 ▬
9. Austrálie Alex de Minaur (AUS) 3 745 ▬
10. Bulharsko Grigor Dimitrov (BUL) 3 350 ▬
Ženská dvouhra – 20241223a23. prosince 2024
Poř. tenistka body posun
1.   Aryna Sabalenková 9 416 ▬
2. Polsko Iga Świąteková (POL) 8 370 ▬
3. USA Coco Gauffová (USA) 6 530 ▬
4. Itálie Jasmine Paoliniová (ITA) 5 344 ▬
5 Čína Čeng Čchin-wen (CHN) 5 340 ▬
6. Kazachstán Jelena Rybakinová (KAZ) 5 171 ▬
7. USA Jessica Pegulaová (USA) 4 705 ▬
8. USA Emma Navarrová (USA) 3 589 ▬
9.   Darja Kasatkinová 3 368 ▬
10. Česko Barbora Krejčíková (CZE) 3 214 ▬
Mužská čtyřhra – 20241223a23. prosince 2024
Poř. tenista body posun
1. Salvador Marcelo Arévalo (ESA) 7 510 ▬
Chorvatsko Mate Pavić (CRO) 7 510 ▬
3. Austrálie Jordan Thompson (AUS) 6 655 ▬
4. Španělsko Marcel Granollers (ESP) 6 500 ▬
Argentina Horacio Zeballos (ARG) 6 500 ▬
6. Chorvatsko Nikola Mektić (CRO) 5 930 ▬
7 Německo Kevin Krawietz (GER) 5 880 ▬
8. Nizozemsko Wesley Koolhof (NED) 5 840 ▬
9. Německo Tim Pütz (GER) 5 790 ▬
10. Itálie Andrea Vavassori (ITA) 5 785 ▬
Ženská čtyřhra – 20241223a23. prosince 2024
Poř. tenistka body posun
1. Česko Kateřina Siniaková (CZE) 9 530 ▬
2. Nový Zéland Erin Routliffeová (NZL) 8 165 ▬
3. Kanada Gabriela Dabrowská (CAN) 6 805 ▬
4. Ukrajina Ljudmyla Kičenoková (UKR) 6 165 ▬
5. USA Taylor Townsendová (USA) 6 108 ▬
6. Lotyšsko Jeļena Ostapenková (LAT) 5 948 ▬
7. Čínská Tchaj-pej Sie Šu-wej (TPE) 5 506 ▬
8. Itálie Sara Erraniová (ITA) 5 456 ▬
9. Belgie Elise Mertensová (BEL) 5 430 ▬
10. Itálie Jasmine Paoliniová (ITA) 5 235 ▬
Wimbledon – Vítězky ženské dvouhry v otevřené éře