José Carreras | |
---|---|
José Carreras v roce 2011 | |
Narození | 5. prosince 1946 (77 let) Barcelona, Španělsko |
Alma mater | Vyšší hudební konzervatoř lycea |
Povolání | operní pěvec a nahrávající umělec |
Ocenění | zlatá medaile Katalánského generalitétu (1984) zlatá medaile Za zásluhy o krásná umění (1985) Catalan Disc of the Year Award (1987) Cena asturské kněžny za umění (1991) rytíř Řádu čestné legie (1997) Osgar (2003) velkokříž Řádu za zásluhy Spolkové republiky Německo (2004) … více na Wikidatech |
multimediální obsah na Commons | |
citáty na Wikicitátech | |
Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Josep Carreras (* 5. prosince 1946 v Barceloně, Katalánsko, Španělsko), známější jako José Carreras, je známý španělský operní pěvec-tenorista, proslavený svými interpretacemi děl Giuseppe Verdiho a Giacoma Pucciniho. Slávu získal díky své účasti mezi „Los Tres Tenores“ (Tři tenoři) společně s Plácidem Domingem a Lucianem Pavarottim.
José Carreras projevoval své hudební nadání od dětství. V osmi letech měl své první veřejné vystoupení s árií La donna è mobile ve španělském rozhlase. V jedenácti letech se objevil poprvé v barcelonském Liceu jako mladý soprán v roli vypravěče v opeře Manuela de Fally El retablo de Maese Pedro a v malé roli v druhém dějství opery Bohéma.
Během dospívání Carreras studoval na barcelonské konzervatoři Conservatorio Superior de Música del Liceo. Debutoval v roce 1970 v Barceloně jako Ismael ve Verdiho opeře Nabucco a v opeře Norma; zde upoutal pozornost protagonistky, slavné sopranistky Montserrat Caballé, která ho pozvala k účasti na představení opery Lucrezia Borgia – to byl první velký Carrerasův úspěch. Znovu s Caballé zpíval v roce 1971 v opeře Marie Stuartovna v Londýně. Oba zpěváci se setkali v představeních mnoha dalších oper.
V roce 1972 vystoupil v USA v roli Pinkertona v opeře Madam Butterfly. V roce 1973 pak v Londýně a v roce 1974 ve Vídni v opeře La traviata. V 28 letech již Carreras zpíval v 24 operách. V roce 1978 zpíval Dona Carlose ve stejnojmenné opeře na festivalu v Salcburku s dirigentem Herbertem von Karajanem.
V roce 1984 přijal Medalla d'Or de la Generalitat de Catalunya (Zlatá medaile katalánské vlády). V roce 1986 vystoupil jako herec v roli tenora Juliána Gayarra ve filmu Romanza final (Gayarre), který režíroval José María Forqué.
V roce 1987, na vrcholu kariéry, mu byla diagnostikována leukémie; lékaři mu dávali jen malou šanci na vyléčení a přežití. Po tvrdé léčbě (včetně radioterapie, chemoterapie a autotransplantace kostní dřeně) se mohl Carreras opět vrátit na svou profesionální uměleckou dráhu. V roce 1988 založil Fundación Josep Carreras contra la leucemia (Nadace José Carrerase proti leukemii), která ekonomicky podporuje výzkum leukémie a která udržuje banku dárců kostní dřeně.
V roce 1990 má José Carreras mezinárodní debut v Caracallových lázních společně s Plácidem Domingem a Lucianem Pavarottim.
V roce 1991 byl vyznamenán cenou Premio Príncipe de Asturias de las Artes. 13. září 2002 slavnostně otevřel v městě San Juan de Alicante náměstí na počest aktivit realizovaných v boji proti leukémii. 22. září 2006 slavnostně otevřel v městě Fuenlabrada divadlo, které nese jeho jméno. 17. června 2008 oslavil vystoupením v Teatre del Liceu v Barceloně padesát let od svého debutu na tomto jevišti.
José Carreras nahrál především pro Philips Classics řadu oper: Nápoj lásky, Lucie z Lammermooru, La Juive, Tosca, Bohéma, Samson a Dalila, Maškarní ples, Bitva u Legnana, Korzár, Jeden den králem, Stiffelio a Trubadúr.
Celkově existuje více než 120 oficiálních nahrávek včetně kompletních oper, kromě toho lidové písně, vánoční koledy, populární písně, sakrální hudba, muzikály Lloyda Webbera, tanga, mše, oratoria; tyto nahrávky jsou nejen ve španělštině, ale i v katalánštině, angličtině, italštině, němčině, francouzštině, portugalštině a dokonce i v čínštině, korejštině atd.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Josep Carreras na španělské Wikipedii.