Manuel González Prada

Manuel González Prada
Narození5. ledna 1844
Lima
Úmrtí22. července 1918 (ve věku 74 let)
Lima
Místo pohřbeníPresbítero Matias Maestro
Povoláníspisovatel, politik, básník, literární kritik, novinář, anarchista a filozof
Alma materReal Convictorio de San Carlos
Národní univerzita svatého Marka
Politická příslušnostNational Union
Manžel(ka)Adriana de Verneuil
DětiAlfredo González Prada
RodičeFrancisco González de Prada
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Manuel González Prada, rodným jménem José Manuel de los Reyes González de Prada y Álvarez de Ulloa (5. ledna 1844, Lima – 22. července 1918, Lima), byl peruánský politik, myslitel, anarchista, esejista a básník. V letech 1912–1914 a 1915–1918 byl ředitelem Národní knihovny Peru (Biblioteca Nacional del Perú).

Život

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 5. ledna 1844 v Limě v aristokratické rodině pocházející ze Španělska. Jeho otec Francisco González de Prada Marrón y Lombera byl členem soudního dvora, jeho matka, oddaná katolička, se jmenovala María Josefa Álvarez de Ulloa y Rodríguez de la Rosa. 8. ledna 1844 byl v kostele San Sebastián pokřtěn limským arcibiskupem.

V roce 1855 byla rodina z politických důvodů nucena se přestěhovat do Valparaísa v Chile, kde Manuel González Prada navštěvoval anglickou školu. Po návratu do Peru v roce 1857 se jeho otec stal primátorem Limy a Manuel se zapsal na Real Convictorio de San Carlos. Začal zde studovat práva a humanitní vědy, studium ale nedokončil. V roce 1863, kdy mu bylo 19 let, zemřel náhle jeho otec ve věku 48 let a Manuel González Prada přerušil svá studia a začal se věnovat poezii a dramatické tvorbě.

Byl členem Literárního klubu v Limé a zakladatelem, později vicepresidentem Peruánského literárního kruhu, který se věnoval literatuře založené na vědě a poznání budoucího vývoje společnosti. Po smrti matky v roce 1888, zesílila jeho kritika společenských poměrů. Zařadil se do skupiny sociálních reformátorů, kam patřil například literát a politik Ricardo Palma nebo spisovatelky Clorinda Matto de Turner a Mercedes de Cabello Carbonera.

Během války proti Chile se účastnil bitvy u San Juanu a Miraflores, za obranu peruánské metropole. V důsledku invaze chilských vojáků do Limy se na protest zdržoval dva roky (1881–1883) ve svém domě, odkud nevycházel. Po podepsání mírové smlouvy (Tratado de Ancón) a odchodu chilských okupantů pokračoval v novinářské práci. V roce 1885 publikoval články Grau (o hrdinovi z bitvy u Angamos) a Hugo (u příležitosti úmrtí slavného francouzského literáta).

Pro nepříznivé poměry v zemi, odcestoval koncem roku 1891 se svoji ženou Adrianou do Evropy, kde pobýval dalších sedm let. Spolu s ní navštívil Francii, Švýcarsko, Belgii a Španělsko. Do Limy se vrátil v roce 1898 a dvě sbírky poezie Minúsculas a Exóticas. Jeho nejznámější kniha Pájinas libres (1894) vyvolala pobouření veřejnosti a byl blízko vyloučení z katolické církve.

Zemřel na srdeční zástavu, v Limě dne 22. července 1918, ve věku 74 let.

Politická kariéra

[editovat | editovat zdroj]
Adriana de Verneuil (1885)

Podílel se aktivně na politickém životě v Peru jako člen konzervativní politické strany Partido Civil a jako zakladatel radikální strany s názvem Unión Nacional. Tato strana ho jmenovala jako svého prezidentského kandidáta, ale po pronásledování režimem uprchl do Evropy. V prezidentských volbách v roce 1899 skončil jako třetí s 0,95 % hlasů. Po neúspěchu v prezidentských volbách byl požádán, aby pracoval pro nově vytvořenou vládu. Nastoupil do funkce ředitele Národní knihovny Peru na Abancay Avenue a přispěl k reorganizaci a zlepšení knihovny, která si pod jeho vedením získala mezinárodní uznání.[1] Přestože se nepovažoval za komunistu, v ekonomické teorii měl blízko k marxistickému pojetí. Mnohem více ho ale ovlivňovali svými anarchistickými postoji Pierre-Joseph Proudhon a Michail Alexandrovič Bakunin. Byl kritikem aristokratických kruhů (ke kterým sám patřil) a prosazoval reformy ve prospěch peruánského lidu.

Soukromý život

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1877 se oženil s Adrianou de Verneuil, původem Francouzkou. Spolu měli tři děti, z nichž se dospělosti dožil pouze nejmladší syn, Alfredo González Prada, diplomat a spisovatel, pokračovatel díla svého otce. Kromě něho měl ještě dceru Mercedes González Prada Calvet se svojí první láskou Verónicou Calvet de Bolívar, se kterou se ale neoženil.[2]

Dílo

[editovat | editovat zdroj]
Manuel González Prada (1915)

Jako esejista byl znám především kritikou sociální a politické situace v zemi,[3] která se zostřovala po tichomořské válce (1879–1883), největší válečné katastrofě v republikánské historii Peru. Byl představitelem realismu a modernismu v latinskoamerické literatuře. Ve svých básních se často zabýval různými stránkami útlaku domorodého obyvatelstva, Indiánů (Trozos de vida, Baladas peruanas). Věnoval se též překladům děl Friedricha Schillera a Heinricha Heineho.

Prada byl revolučním demokratem. Napsal politické, sociologické a literární práce, mezi nimiž je možno vyzvednout tyto: „Smrt a život“ (1890), „Svobodné stránky“ (1894), „Naší Indiáni“ (1904), „Inteligent a dělník“ (1905), „Doby boje“ (1908).[4] V Pradově tvorbě zaujímají centrální postavení otázky revoluční změny sociální skutečnosti. Byl přesvědčen, že s vykořisťováním mohou proletáři skončit jen revolucí.[5]

Próza, eseje

[editovat | editovat zdroj]
  • 1894 Pájinas libres, Paříž
  • 1904 Nuestros indios, Lima
  • 1908 Horas de lucha, Lima
  • 1933 Bajo el oprobio. Paříž
  • 1936 Anarquía, Santiago de Chile
  • 1936 Nuevas páginas libres, Paříž
  • 1938 Figuras y figurones, Paříž
  • 1938 Propaganda y ataque, Buenos Aires
  • 1941 Prosa menuda, Buenos Aires
  • 1945 El tonel de Diógenes, Mexiko

Poezie

[editovat | editovat zdroj]
  • 1901 Minúsculas, Lima
  • 1911 Exóticas, Lima
  • 1928 Presbiterianas, Lima
  • 1933 Trozos de vida, Paříž
  • 1935 Baladas peruanas, Santiago de Chile
  • 1937 Grafitos, Paříž
  • 1938 Libertarias, Paříž
  • 1939 Baladas, Paříž
  • 1946 Adoración, Lima
  • 1973 Poemas desconocidos, Lima
  • 1975 Letrillas, Lima

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ SÁNCHEZ, Luis Alberto. Escritores representativos de América (II. díl). Madrid: Editorial Gredos, 1963. 309 s. Kapitola Manuel González Prada, s. 155–175. (španělsky) 
  2. ↑ CATERIANO, Pedro. Veinte peruanos del siglo XX [online]. Editorial UPC (ebook), 2015-3-17 [cit. 2016-01-13]. S. 16. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-08-16. (španělsky) 
  3. ↑ Le Muse, De Agostini, Novara, 1965, vol. 5 p. 329
  4. ↑ Burgete 1963, s. 464.
  5. ↑ Burgete 1963, s. 465.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • GONZÁLEZ PRADA, Adriana. Mi Manuel. [s.l.]: Editorial Cultura Antártica, 1947. 464 s. (španělsky) 
  • BURGETE, R., 1963. Peru. In: DYNNIK, Michail; JOVČUK, M. T.; MITIN, M. B. Dějiny filosofie. 1. vyd. Praha: SNPL. Svazek 5. Kapitola dvacátá „Filosofické a sociologické myšlení v zemích Latinské Ameriky koncem XIX. a počátkem XX. stol.“, s. 664–666.
  • WARD, Thomas. La anarquía inmanentista de Manuel González Prada. Lima: Universidad Ricardo Palma/Editorial Horizonte, 2001. (španělsky) 
  • TAUZIN, Isabelle. Manuel González Prada: escritor de dos mundos. Lima/Bordeaux: Institut français d'études andines - IFEA; Embajada de Francia en el Perú; Université Michel de Montaigne Bordeaux, 2006. 309 s. ISBN 9972-623-40-8. (španělsky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]