Menyhért Lónyay

Menyhért Lónyay
Menyhért Lónyay na rytině z roku 1871
Menyhért Lónyay na rytině z roku 1871
Ministr financí Uherska
Ve funkci:
12. února 1867 – 23. května 1870
Předchůdcevznik uherské vlády
NástupceKároly Kerkapoly
Ministr financí Rakouska-Uherska
Ve funkci:
21. května 1870 – 14. listopadu 1871
PředchůdceFerdinand von Beust
NástupceGyula Andrássy
Předseda vlády Uherska
Ve funkci:
14. listopadu 1871 – 4. prosince 1872
PředchůdceGyula Andrássy
NástupceJózsef Szlávy
Poslanec Uherského sněmu
Ve funkci:
1843 – 1882[1]
Člen Sněmovny magnátů
Ve funkci:
1875 – ???

Narození6. ledna 1822
Nagylónya
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí3. listopadu 1884
Budapešť
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníNagylónya
ChoťEmília Kappelová
Alma materPešťská univerzita
Profeseekonom a politik
Náboženstvíkalvinismus
PodpisMenyhért Lónyay, podpis
CommonsMenyhért Lónyay
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Menyhért Lónyay, plným jménem Menyhért Lónyay von Nagylónya und Vásárosnamény, někdy též Melchior Lónyay (6. ledna 1822 Nagylónya3. listopadu 1884 Budapešť), byl rakousko-uherský šlechtic a politik, v letech 1870–1871 ministr financí Rakouska-Uherska, pak v letech 1871–1872 předseda vlády Uherska (vláda Menyhérta Lónyaye).

Manželka Emílie Kappelová (1825–1888) pocházela z bohaté bankéřské rodiny.

Vystudoval právo a filozofii na Pešťské univerzitě, kde roku 1839 získal titul doktora filozofie. Cestoval po Evropě. V roce 1843 a 1847 se stal poslancem Uherského sněmu za Berežskou župu. Byl členem Liberální strany a patřil mezi stoupence Józsefa Eötvöse. Publikoval články na národohospodářská témata. Během revoluce 1848-1849 v Rakouském císařství byl členem parlamentu. V roce 1848 se stal ministerským radou a roku 1849 státním tajemníkem na ministerstvu financí. Pak po porážce revoluce uprchl do zahraničí, do vlasti se vrátil již koncem roku 1850. Od roku 1858 byl činný v bankovnictví. Založil a vedl první pojišťovnu.[2]

Jeho politická kariéra vrcholila po rakousko-uherském vyrovnání. 12. února 1867 nastoupil do vlády Gyuly Andrássyho na pozici ministra financi Uherska. Portfolio si udržel do 23. května 1870.[3] 3. srpna 1871 byl Františkem Josefem I. povýšen na hraběte. Následně působil od 21. května 1870 do 14. listopadu 1871 jako společný ministr financí Rakouska-Uherska (po rakousko-uherském vyrovnání šlo ovšem spíše o účetní post, bez výraznějších exekutivních a rozpočtových pravomocí[4]).

Úplný vrchol jeho politické dráhy nastal od 14. listopadu 1871 do 4. prosince 1872, kdy se stal předsedou vlády Uherska (vláda Menyhérta Lónyaye). V této vládě zároveň zastával i funkci ministra zeměbrany (zodpovědný za uherské zeměbranecké ozbrojené síly, honvéd).[5] Odstoupil kvůli trvalé kritice z řad opozice. Až do roku 1882 nicméně zůstal poslancem Uherského parlamentu. Od roku 1875 zasedal rovněž v Sněmovně mangátů (jmenovaná horní komora Uherského parlamentu). Od roku 1871 působil jako prezident Uherské akademie věd.[2][6]

Roku 1845 se oženil s Emilií Kappelovou, která pocházela z bohaté budapešťské bankéřské rodiny. Z manželství se narodily čtyři synové.

Jeho synovcem byl generál Albert Lónyay.[2]


Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
  1. S přestávkami.
  2. a b c Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 5. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Lónyay von Nagylónya und Vásárosnamény Menyhért, Politiker unf Publizist, s. 307. (německy) 
  3. kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 593. 
  4. Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 225. 
  5. Československé dějiny v datech, s. 594
  6. Meyers Konversationslexikon, Verlag des Bibliographischen Instituts, Leipzig und Wien, 5. vydání, 1885-1892, 10. svazek: Königshofen - Luzon [online]. retrobibliothek.de [cit. 2013-05-26]. Dostupné online. (německy)