Perchtoldsdorf

Perchtoldsdorf
Perchtoldsdorf – znak
znak
Poloha
Souřadnice48°7′ s. š., 16°16′ v. d.
Nadmořská výška265 m n. m.
Časové pásmoSEČ/SELČ
StátRakouskoRakousko Rakousko
Spolková zeměDolní Rakousy
OkresMödling
Perchtoldsdorf
Perchtoldsdorf
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha12,6 km²
Počet obyvatel14 517 (2009-4-1)
Hustota zalidnění1 152,1 obyv./km²
Správa
Statusměstys
StarostaMartin Schuster (ÖVP)
Oficiální webwww.perchtoldsdorf.at
E-mailgemeinde@perchtoldsdorf.at
Adresa obecního úřaduMarktplatz 11
2380 Perchtoldsdorf
Telefonní předvolba01
PSČ2380
Označení vozidelMD
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Farní kostel a věž (1883)
Parní tramvaj (1921)
Radnice

Perchtoldsdorf je městys v okrese Mödling v Dolním Rakousku a je jedním z četných vinařských míst v okolí Vídně. Perchtoldsdorf se také dříve nazýval jako Petersdorf nebo také P´dorf.

Poloha

[editovat | editovat zdroj]

Perchtoldsdorf leží na jižní hranici Vídně, na západě sousedí s Vídeňským Lesem. Okresní město Mödling je největší obcí okresu.

Historie

[editovat | editovat zdroj]

Podle současných poznatků byl Perchtoldsdorf osídlený již 6000 let před naším letopočtem. Později byl osídlen také Římany.

Název místa Perchtoldsdorf je poprvé v listinách zmíněn v roce 1140. Osídlováno bylo tehdy nejdříve okolí hradu v místě dnešního náměstí. Na hradě Perchtoldsdorfu v té době sídlili Babenberkové, vlivní Páni z Perchtoldsdorfu. Odkud pochází název hradu, není historicky doloženo. Po pánech z Perchtoldsdorfu přešla v roce 1286 práva panství na Habsburky. Ti využívali hrad Perchtoldsdorf jako vdovské sídlo. Obec vzkvétala a v roce 1400 získala práva trhů.

Když Uhry za panování Matyáše Korvína (1443-1490) převzali vládu nad Dolními Rakousy, byl Perchtoldsdorf postižen častou změnou držitelů panství. Teprve za císaře Maxmiliána I. Habsburského (1459-1519) se obec opět zotavila. Byla dostavěna ochranná věž a některé měšťanské domy, které stojí dodnes.

Během prvního tureckého obléhání v roce 1529 byla obec zpustošena. Obyvatelé, kteří se opevnili v kostele byli ušetřeni. Teprve po druhém tureckém obléhání v roce 1683 se obec postavila, když předtím velmi hospodářsky zeslábla, bezmála všechno obyvatelstvo bylo Osmany vyvražděno. Velmi pomalu se obec zotavovala.

V období ke konci 17. a v první polovině 18. století jsou do Perchtoldsdorfu zavedeny pašijové hry. Na počátku 19. století bylo dříve protestantské místo, dokonce poutním místem.[1]

Ve druhé polovině 19. století byl Perchtoldsdorf oblíbeným místem jako letovisko. Vznikaly tu vinice a stavěly se vily, které z větší části stojí ještě dnes. To vydrželo ještě do 20. století. Škody ve druhé světové válce postihly také Perchtoldsdorf, který byl v letech 1938 až 1954 součástí Velké Vídně.

Vývoj počtu obyvatel

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1971 bylo v místě 11.486, roku 1981 13.451, 1991 14.051, 2001 13.998 a v roce 2006 bylo v obci 14.398 obyvatel.

Dnes zde žije přibližně 14.000 obyvatel a ještě 2500 obyvatel s přechodným pobytem.

Doprava

[editovat | editovat zdroj]

Přes Pertoldsdorf probíhá Jižní dráha z Vídně do Vídeňského Nového Města. Ve stanici zastavují také vlaky S9 na jih a S1/S2 na sever. Kromě toho se zde sjíždějí obecní autobusy a je tu také místní doprava.

Severní část obce leží při městské hranici Vídně s konečnou stanicí tramvajové linky 60. Tato trať, která Perchtoldsdorf spojuje s Hitzingem (Vídeň), byla postavena firmou Kraus & Comp. s koncesí od 30. července 1882[2] jako dílčí pouliční dráha,[3] se zkušebním provozem od 18. října 1883[4] a od 27. října 1883 byla otevřena jako první parní pouliční dráha v Rakousku.[2][5] Průběžně byly vlaky každodenně využívány v obou směrech.[6] Podle koncese z 26. března 1886[7] byla dráha až do Mödlingu předána do provozu 12. května 1887.[8][6]

Po převzetí tratě městem Vídní dne 1. ledna 1908,[9] došlo neprodleně s elektrizací této tzv. jižní trati a už 7. srpna 1912 jel poslední parní vlak do Mauer (Vídeň). Z důvodu poválečných byly vlaky až do roku 1921 taženy parní lokomotivou. V roce 1920 se slavnostně začalo s prodloužením elektrizace a 27. května 1921 byla dokončena. Trať byla označena číslem linky 360 (posílené vlaky do Perchtoldsdorfu až do roku 1938, jakož i v letech 1945 až 1963, se označovaly číslem linky 260).

Linka 360/260 se změnila na linku číslo 60 vídeňského dopravního podniku (Vídeňské dráhy). Z 24. listopadu 1963 je známo prodloužení linky 60 nejdříve do Rodaun a později i do Perchtoldsdorfu po samostatném kolejovém tělese mimo ulice.

V letech 1964 až 1966 byla trať modernizována, mezi jinými v roce 1964 nádraží v Perchtoldsdorfu, 1966 těleso dráhy prodlouženo až na území Mödlingu. Ještě během renovace se hovořilo o zastavení provozu, nejdříve od 1. ledna 1967, potom v témže roce došlo kvůli politickým rozporům dnem 30. listopadu 1967[10] k úplnému zastavení provozu tramvaje.[11] Po zastavení provozu se ještě stavěla trať ve směru Donauwörther Straße. Kolejiště je ještě na konečné stanici v roce 2009 viditelné.

Bezprostřední dálniční připojení je k vídeňskému vnějšímu okruhu A21, a také přístup na jih k dálnici A2 není daleko.

Mimo to je tu několik firem s taxislužbou, na kterou přispívá obec a umožňují tak pohodlnou jízdu do okolních míst.

V roce 1883 byl zahájen provoz na železniční trati Liesing-Kaltenleutgebener (Kaltenleutgebenerská dráha) probíhající z 80% na katastru Perchtoldsdorfském. Trať dosud existuje na Perchtoldsdorfském území, je ale využívána pouze pro dopravu cementu a vede už jen do konečné stanice Waldmühle v Holcimu (dříve Lafarge-Perlmooser), továrny v Kaltenleutgebenu. Nádraží železniční trati Liesing-Kaltenleutgeben bylo již druhým na Perchtoldsdorfském území. První nádraží bylo daleko od centra obce u silničního mostu v Mühlgasse na Jižní dráze (viz historické mapy), otevřeno v roce 1841[12] a roku 1883 po postavení Kaltenleutbenerské dráhy bylo opět uzavřeno.[13] Dnešní zastávka Perchtoldsdorf na Jižní dráze byla zřízena až po druhé světové válce. Historická nádražní budova železniční trati Liesing-Kaltenleutgeben ještě existuje. Pro její velmi špatný stav byla v devadesátých letech nákladně a významně opravena.

Hospodářství

[editovat | editovat zdroj]

Živnostenské hospodaření bylo již ve starších dobách velmi rozdílné. Početnější zastoupení řemesel bylo u cechů - nazývané "Zechen" - jako řezníci, obuvníci, pekaři, tkalci, kováři a bednáři. Jejich cechy jsou doloženy již ve středověku. Cechy rozvíjely určitou samosprávu v řemeslech, jejich dokumenty a pokladní podklady jsou uloženy v truhle, která se zachovala a zůstala v ochranné věži, ve které je zřízeno místní muzeum. I ostatní řemeslnické živnosti měly v Perchtoldsdorfu v 18. a počátkem 19. století svou důležitost. K tomu ještě se počítalo s výrobou ledku, tisku kartounů, výroba krabic a voskovaného plátna, svíčkařství, pivovarnictví a výroba octu.

Vinařství

[editovat | editovat zdroj]

Perchtoldsdorf je vinařskou obcí v dolnorakouské oblasti a je známé zejména svými burčáky. Víno v Pertoldsdorfu prospívá tak dobře, protože se pěstuje ve sprašové půdě.

Víno se v Perchgtoldsdorfu vyrábí tradičními metodami, kde od roku 1990 důležitou roli hrají dřevěné dubové (barikové) sudy. Víno se pěstuje v malých až středních podnicích, velkozávody nebo družstva zde nejsou.

Jen málo vinařství v regionu pěstuje biologickým způsobem. Vinařství Tiger Wurth nechává víno před stáčením protékat přes krystaly, čímž se víno stává jakostnější.

Průmysl

[editovat | editovat zdroj]

Teprve v posledním desetiletí se ve východní části obce usídlily průmyslové podniky. Jedním z nejstarších je rakouská pobočka firmy 3M. Také další firma Stihl zřídila zde pobočky, především obchodního rázu.

Pamětihodnosti

[editovat | editovat zdroj]

Hlavní pamětihodností je v centru stojící hrad, středověké tržiště a mohutná, zachovaná Ochranná věž Rakouska. Věž slouží současně i za kostelní, avšak s kostelem není stavebně propojena.

Osobnost se vztahem k Česku

[editovat | editovat zdroj]

V Perchtoldsdorfu zemřel rakouský spisovatel Karl Hans Strobl (1877-1946), který se narodil v Jihlavě a do svého vypovězení v roce 1934 žil v tehdejším Československu.[14]

Školství

[editovat | editovat zdroj]

V Perchtoldsdorfu jsou dobře vybudované budovy pro vzdělávání. V místě jsou čtyři mateřské školy, dvě obecné školy, střední škola, gymnázium a zvláštní škola, jakož i hudební škola Franze Schmidta.

Významní občané

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Perchtoldsdorf na německé Wikipedii.

  1. ↑ Otto Gerhard Schindler: Di Libretto-Samlung des Stiftes Klosterneuburg. In Max Kratochwill (Schriftleitung): Jahrbuch des Vereinses fúr Geschichte der Stadt Wien. Band 23/25. Jahrgänge 1967/69.
  2. ↑ a b Concessiondurkunde für die Locomotiv-Eisenbahn von Hietzing nach Perchtoldsdorf. R. G. B1. Nr. 118/1882
  3. ↑ Handel, Industrie, Verkehr, Landwirschaft (Dampf-Tramway Hietzung-Perchtoldsdorf.) Wiener Zeitung. 6. Oktober 1883)
  4. ↑ Dampf-Tramway von Hietzing nach Perchtoldsdorf. Neue Freie Presse, 19. Oktober 1883
  5. ↑ Nachrichten aus dem Bezirke. Dampftramway. Badener Bezirks-Blatt, 3. November 1883
  6. ↑ a b (Dampf-Tramway.) Wiener Zeitung, 17. Oktober 1883
  7. ↑ Concessionsurkunde fúr die Locomotiveisenbahn von Perchtoldsdorf nach Mödling. R. G. B1. Nr. 60/1886
  8. ↑ Geschichte der Eisenbahnen der österreichen-ungarischen Monarchie. Band 1,2. Karl Prochaska, Wien 1898
  9. ↑ Hellmuth R. Figlhuber. Die Straßenbahnlinie 360 von Mauer nach Mödlung 1921-1967. Bezirks-Museums-Verein Mödling, Mödling 1988
  10. ↑ Dann war der 360er endgültig tot… In Arbeiter-Zeitung. Wien 2. Dezember 1967
  11. ↑ Peter Wegenstein: Die Linien 360 und 317 der Wiener Verkehrsbetriebe. Bahn im Bild. Band 16. Verlag Pospischil. Wien 1980.
  12. ↑ Pertoldsdorfer Rundschau. Jahrgang 2002, Heft 11
  13. ↑ Primo Calvi: Der Gerichtsbeziork Liesing. Als Ergäntung zur Darstellung des politischen Bezirkes Hietzing Umgebung. Wien 1904
  14. ↑ Karl Hans Strobl: stručná biografie (německy)

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Obce okresu Mödling