Svou literární dráhu zahájil jako spolupracovník časopisu Göttinger Musenalmanach, ve kterém uveřejňoval své první básně. Od roku 1779 sám tento časopis redigoval. Velký vliv na jeho tvorbu mělo hnutí Sturm und Drang. Je považován za zakladatele německé umělé balady. Jsou založeny na námětech z lidové slovesnosti, vyjadřují vášnivost lidských citů a vzdor proti osudu. Do života jejich hrdinů vstupují nadpřirozené síly, přičemž střet s nimi končí tragicky. Nejznámější z těchto balad je Lenora (1773, Lenore).[2]
V osobním životě nedosáhl Bürger díky své nevyrovnané povaze trvalého štěstí. Roku 1774 se oženil s dcerou hannoverského úředníka Dorette Leonhartovou, ale brzy se zamiloval do její mladší sestry Augusty. Po smrti Doretty roku 1784 se s Augustou příští rok oženil, ale ta roku 1786 zemřela při porodu. To jej tak zdrtilo, že ztratil zájem o uměleckou tvorbu. Roku 1790 se oženil ještě jednou, ale toto manželství byl velký omyl a již roku 1792 přestalo existovat.
Velkou ranou byla pro Bürgera také rozsáhlá kritika jeho básnické tvorby ze strany Friedricha Schillera v novinách Allgemeine Literatur-Zeitung v roce 1791. Schiller mu vyčítal, že jeho básně postrádají ideální představu lásky a krásy a často zobrazují pouze temné stránky lidské povahy.
Ke konci života onemocněl Bürger tuberkulózou. Když kvůli svému zdravotnímu stavu ztratil zaměstnání, dostal pouze jednorázovou podporu ve výši padesáti tolarů. Zemřel v chudobě roku 1794.[1]
Roku 1799 mu byl v Göttingenu na jeho oblíbeném místě ve veřejné zahradě postaven pomník, který však byl roku 1956 zbourán.[4]
Sedlák svému nejjasnějšímu tyranovi (1773, Der Bauer an seinen durchlauchtigen Tyrannen), politická báseň inspirovaná feudálním útiskem a ideály francouzské revoluce.
Ženy z Weinsbergu (1774, Die Weiber von Weinsberg), spíše romance než balada.
Lenora (1773, Lenore), nejznámější Bürgera balada prvně otištěná v časopise Musenalmanach. Její hrdinkou je mladá dívka Lenora, jejíž milý Vilém odešel na vojnu. Myslí si, že už nežije. Ze svého utrpení začne proklínat celý svět, rouhá se bohu a nedbá na matčiných napomínání. V noci za ní její milý přijede již jako umrlec a Lenora to nepozná. Vilém Lenoru odveze na hřbitov, kde se změní v kostlivce. Lenora zahyne. Tato báseň inspirovala Karla Jaromíra Erbena k napsání své balady Svatební košile.[2]
Leonardo a Blandina (1776, Leonardo und Blandine), balada.
Píseň o chrabrém muži (1777, Das Lied vom braven Mann), balada.
O lidové poezii (1776, Über Volkspoesie. Aus Daniel Wunderlichs Buch), teoretická práce.
Podivuhodné cesty po vodě i souši, polní tažení a veselá dobrodružství Barona Prášila, jak je vypravuje při víně v kruhu přátel (1786, Wunderbare Reisen zu Wasser und zu Lande, Feldzüge und lustige Abenteuer des Freiherrn von Münchhausen: wie er dieselben bei der Flasche im Zirkel seiner Freunde selbst zu erzählen pflegt), česky zkráceně Baron Prášil. Kniha vznikla jako Bürgerův překlad anglického vydání knihy Rudolfa Ericha RaspehoVyprávění barona Prášila o jeho neuvěřitelných cestách a taženích v Rusku (Baron Munchausen's Narrative of his Marvellous Travels and Campaigns in Russia) z roku 1875, inspirované historkami německého vojáka a cestovatele, barona von Münchhausena. Bürger knihu nejen přeložil, ale také rozšířil o další neuvěřitelné a fantastické historky.[2]
Učebnice německých stylů (posmrtně 1826, Lehrbuch des Deutschen Styles), teoretická práce.
Estetické spisy (souborně 1832, Aesthetische Schriften: Supplement zu allen Ausgaben von Buergers Werken).
Podivuhodné cesty po vodě i souši, polní tažení a veselá dobrodružství barona Prášila, jak je sám při víně vypravuje v kruhu svých přátel, Družstevní práce, Praha1935, přeložil Zdeněk Gintl.
O strachu i udatenství, o přízni i protivenství, o lovu i cestování, o boji i hodování, řada příhod, jimiž strašil nebojácné Baron Prášil, SNDK, Praha1965, vypravuje Jiří Kolář a Josef Hiršal, znovu 1970.