Josef Kopta

Josef Kopta
Josef Kopta, před 1923
Josef Kopta, před 1923
Narození16. června 1894
Libochovice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí3. dubna 1962 (ve věku 67 let) nebo 3. dubna 1960 (ve věku 65 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníHřbitov Šárka
Povolánípřekladatel, novinář, spisovatel, dramatik a básník
Děti
Příbuzní
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Kopta (16. června 1894 Libochovice[1] – 3. dubna 1962 Praha) byl český spisovatel a novinář.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Původním povoláním byl bankovní úředník. V první světové válce vstoupil do československých legií v Rusku.[2] Po návratu z války se věnoval pouze literární činnosti. Byl redaktorem Národního osvobození a Lidových novin. Patřil do skupiny pátečníků, kteří se scházeli ve vile Karla Čapka na Vinohradech.

Zemřel roku 1962 v Praze. Pohřben byl na Šáreckém hřbitově.

Synové

[editovat | editovat zdroj]

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

Poezie

[editovat | editovat zdroj]

Začal jako básník, jeho skladby byly nevýrazné:

  • Cestou k osvobození – 1919
  • Nejvěrnější hlas

Romány

[editovat | editovat zdroj]
Obálka Josefa Čapka, Praha: Čin, 1926
Obálka Josefa Čapka, Praha: Čin, 1933

Po těchto sbírkách začal psát romány, zde Kopta směřuje psychologii svých postav. Byl úspěšnější v povídkách, nebo kratších románech:

  • Úsměv nad hrobem ČTENÍ O MILÉM JAPONSKU – 1922
  • Třetí rota – 1924 na osudech jedné roty sleduje nejen osudy vojáků, ale i politickou situaci v Rusku po roce 1914.
  • Revoluce – 1925
  • Třetí rota na magistrále – 1927, líčí přechod přes Sibiř
  • Jak vznikala Třetí rota – 1929
  • Třetí rota doma – 1934, o osudech legionářů po návratu do vlasti o střetu jejich ideálů a skutečnosti.
  • Hlídač č. 47 – 1926[3], František Douša je traťovým hlídačem. Ve vesnici se šíří klepy, že jeho žena mu je nevěrná s Ferdou (tato domněnka v knize není ani potvrzena ani vyvrácena). Ferda spáchá sebevraždu, ale podle vesničanů byl zavražděn hlídačem. Po deseti letech hlídač dočasně ohluchne. Po návratu sluchu dál hluchotu předstírá a dozvídá se, co si o něm lidi myslí. Zabije ho Ferdův kamarád. Zfilmováno 1937, 1951 a 2008.
  • Jejich lidská tvář – 1927
  • Cesta do Moskvy – 1928
  • Legionářské povídky – 1. díl 1928, 2. díl 1936
  • Naše legie v Rusku – 1932
  • Modrá linie – 1935
  • Zajíc v čepici – 1935
  • Heslo Československé legie zmiňuje i „literaturu zaměřenou ryze antisemitsky (novely Žid)“.
  • Adolf čeká na smrt – 1933, o soudech obyčejných lidí vyrůstajících i přes nepřízeň osudu k mravní velikosti.
  • trilogie Jediné východisko (1930), Červená hvězda (1931), Chléb a vína (1936)
  • Modrý námořník
    • Marnotratná pouť – 1936
    • Věčný pramen – 1937
    • Zlatá sopka – 1937
  • Hodiny a sen – 1941

Tvorba po druhé světové válce:

  • Blázen Kabrnos – 1945
  • Láska v pěti podobách – Melantrich 1946
  • Česká kniha a my – 1947
  • Kratochvilné děje z naší vlasti: Kraje české – 1952
  • Jedináček Damian – 1957
  • Kolibří povídky – 1963

Trochu mimo jeho tvorbu stojí jediná komedie, kterou napsal – Nejkrásnější boty na světě – tříaktová hra o jednom ševci, kterak bojoval a vítězil; premiéra v Divadle na Vinohradech 23. 11. 1926 (režie Jaroslav Kvapil, v tit. roli ševce Šestáka Bohuš Zakopal), tiskem 1927.

Pro děti

[editovat | editovat zdroj]
  • Antonín a kouzelník
  • Chytrý Honza z Čech – 1957
  • Král Žrout

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu
  2. ↑ Josef Kopta v databázi čs. legionářů z 1. světové války (VHA)
  3. ↑ Lidové noviny 13.6.1926, s.9, Dva románky (kritika Hlídače č. 47)

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • GÖTZ, František, TETAUER, Frank. České umění dramatické, Část I. – činohra. Praha : Šolc a Šimáček, 1941, str. 331–2
  • V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 1907 – 1957, vyd. Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, str. 134

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]