Mario Botta | |
---|---|
Mario Botta (2. června 2016) | |
Narození | 1. dubna 1943 (81 let) Mendrisio Švýcarsko |
Alma mater | Istituto Universitario di Architettura di Venezia (IUAV) |
Povolání | architekt, restaurátor, vysokoškolský učitel, učitel a designér |
Zaměstnavatel | Švýcarský federální technologický institut v Lausanne |
Ocenění | Řád čestné legie (1999) čestný doktor Neuchâtelské univerzity (2007) Ratzingerova cena (2018) |
Web | www |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Mario Botta (* 1. dubna 1943 Mendrisio) je švýcarský architekt a profesor architektury.
Narodil se v roce 1943 v Mendrisiu, ve švýcarském kantonu Ticino, jehož úředním jazykem je italština. Po ukončení základní školy se v letech 1958 – 1961 vyučil jako kreslič v architektonickém studiu Carloni a Camenish v Luganu. Další studium zahájil v roce 1961 na Liceo Artistico v Miláně a po jeho ukončení v roce 1964 začal studovat architekturu na Istituto Universitario di Architettura (IUAV) v Benátkách, kde získal diplom v roce 1969. Četné zkušenosti získal spoluprací s předními světovými architekty. V Paříži pracoval ve studiu Le Corbusiera, kde se podílel na projektu nové nemocnice v Benátkách. S Louisem Kahnem se setkal v roce 1969 v Benátkách a spolupracoval s ním na výstavě jeho projektu nového Kongresového paláce (Palazzo dei Congressi). Svoji kariéru zahájil otevřením vlastního studia v Luganu. Od roku 1976 je profesorem na Ecole Polytechnique v Lausanne.[1] Jako hostující profesor Yaleovy univerzity, univerzity v Buenos Aires a jinde, přednáší a pořádá workshopy po celém světě, v roce 2005 navštívil Prahu.[2]
Tvorba Maria Botty zahrnuje četné rodinné domy ve Švýcarsku, muzea, sportovní a společenské stavby v různých částech světa a též sérii sakrálních staveb, z nichž nejznámější je Synagoga Cymbalista a Centrum židovského dědictví v izraelském Tel Avivu nebo Katedrála v Évry ve Francii. Jeho postmoderní architektura je charakteristická racionálními geometrickými tvary. Pracuje s přírodními materiály, nejčastěji používá přiznaný, neupravovaný beton, cihly a kámen, které někdy kombinuje i v rámci jedné stavby. Jako dekorativní prvek u cihelných fasád používá pruhy a plochy tvořené na koso nebo příčně kladenými cihlami. U sakrálních staveb přivádí světlo do interiéru shora, vrcholovými světlíky.
Kromě architektury se věnuje navrhování nábytku a bytových doplňků ze dřeva, kovu a skla.
Čestný doktorát mu udělily univerzity dalších světových měst, například Soluň (1996), Buenos Aires (1997), Bukurešť (1997), Sofie (1998) a další.