Pierre-Hugues Herbert

Pierre-Hugues Herbert
Pierre-Hugues Herbert ve Vendée (2021)
Stát	Francie Francie
Datum narození	18. března 1991 (33 let)
Místo narození	Schiltigheim, Francie[1]
Bydliště	Develier, Švýcarsko[1]
Výška	188 cm[1]
Hmotnost	75 kg[1]
Profesionál od	2010[1]
Držení rakety	pravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek	9 227 032 USD
Tenisová raketa	Yonex
Dvouhra
Poměr zápasů	100–126
Nejvyšší umístění	36. místo (11. února 2019)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open	3. kolo (2016, 2019)
French Open	3. kolo (2018)
Wimbledon	3. kolo (2016)
US Open	2. kolo (2018)
Čtyřhra
Poměr zápasů	218–101
Tituly	23 ATP, 17 challengerů, 13 Futures
Nejvyšší umístění	2. místo (11. července 2016)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open	vítěz (2019)
French Open	vítěz (2018, 2021)
Wimbledon	vítěz (2016)
US Open	vítěz (2015)
Velké turnaje ve čtyřhře
Turnaj mistrů	vítěz (2019, 2021)
Olympijské hry	1. kolo (2016, 2020)
Smíšená čtyřhra na olympijských hrách
Olympijské hry	1. kolo (2016)
Týmové soutěže
Davis Cup	vítěz (2017)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20231114a14. listopadu 2023 Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pierre-Hugues Herbert (* 18. března 1991 Schiltigheim) je francouzský profesionální tenista, který s krajanem Nicolasem Mahutem v letech 2015–2019 zkompletoval kariérní grandslam v mužské čtyřhře, tj. jako osmý pár historie vyhráli všechny čtyři majory. Společně triumfovali na US Open 2015, Wimbledonu 2016, French Open 2018 i 2021 a Australian Open 2019. Společně také ovládli Turnaj mistrů 2019 a 2021. V juniorské kategorii získal deblovou trofej ve Wimbledonu 2009. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál dvacet tři deblových turnajů. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal deset titulů ve dvouhře a třicet ve čtyřhře.^[2]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v únoru 2019 na 36. místě a ve čtyřhře pak v červenci 2016 na 2. místě. Trénuje ho otec Jean Roch Herbert.^[1]

Ve francouzském daviscupovém týmu debutoval v roce 2016 čtvrtfinálem světové skupiny proti České republice, v němž s Mahutem vyhráli pětisetovou čtyřhru nad párem Lukáš Rosol a Radek Štěpánek. Francouzi postoupili po vítězství 3:1 na zápasy. V Davis Cupu 2017 se stal členem vítězného týmu. Do listopadu 2023 v soutěži nastoupil k dvanácti mezistátním utkáním s bilancí 0–1 ve dvouhře a 11–1 ve čtyřhře.^[3]

Francii reprezentoval na Letních olympijských hrách 2016 v Riu de Janeiru, kde v mužské čtyřhře vytvořil nejvýše nasazenou dvojici s Nicolasem Mahutem. Soutěž však opustili již v úvodním kole po dvousetové prohře od kolumbijského páru Juan Sebastián Cabal a Robert Farah. Ve smíšené soutěži byli s Kristinou Mladenovicovou turnajovými dvojkami. Poraženi však odešli v prvním kole od italské dvojice Roberta Vinciová a Fabio Fognini po nezvládnutém rozhodujícím supertiebreaku.

Tenisová kariéra

V juniorské čtyřhře Wimbledonu 2009 hrál po boku Němce Kevina Krawietza. Ve finále zdolali francouzský pár Julien Obry a Adrien Puget až v supertiebreaku dvoubodovým rozdílem. Ve dvouhře juniorů US Open 2009 se probojoval do semifinále, kde nestačil na pozdějšího australského vítěze Bernarda Tomica. Měsíc po newyorském majoru, v říjnu 2009, dosáhl kariérního maxima na juniorském kombinovaném žebříčku ITF, když mu patřila 9. příčka.

Profesionálem se stal v sezóně 2010. První turnaj série Masters odehrál na listopadovém BNP Paribas Masters 2013, kde jako postoupivší kvalifikant na úvod přehrál krajana Benoîta Paireho. Ve druhém však skončil na raketě světové dvojky a pozdějšího vítěze Novaka Djokoviće. Na konečném žebříčku ATP za rok 2013 ve dvouhře byl postaven na 106. místě.

2014

V rámci nejvyšší grandslamové úrovně debutoval na French Open 2014, když do hlavní soutěže dvouhry obdržel divokou kartu. Z prvního kola však odešel od světové desítky Johna Isnera. O měsíc později prošel wimbledonskou kvalifikací 2014 díky třem výhrám nad Bornou Ćorićem, Danielem Kosakowskim a Miloslavem Mečířem mladším. V úvodním kole hlavní soutěže jej pak zdolal Američan Jack Sock, přestože vyhrál úvodní sadu v tiebreaku, aby zbylé tři ztratil.

Na říjnovém Swiss Indoors 2014, hraném v basilejské hale St. Jakobshalle postoupil z kvalifikace. V otevíracím duelu hlavní soutěže zůstal na jeho raketě krajan Édouard Roger-Vasselin, když o postupujícím rozhodla až zkrácená hra poslední sady. Ve druhé fázi jej však deklasovala světová dvojka Rafael Nadal, jemuž odebral pouze dva gamy.

Premiérový titul na okruhu ATP Tour dosáhl ve čtyřhře Rakuten Japan Open Tennis Championships 2014. Do hlavní soutěže tokijského turnaje postoupili s Polákem Michałem Przysiężnym až jako šťastný poražený pár z kvalifikace. V prvním kole překvapivě vyřadili nejlepší světovou dvojici bratrů Boba a Mika Bryanových v supertiebreaku. Ve finále přehráli druhý nasazený chorvatsko-brazilský pár Ivan Dodig a Marcelo Melo.

2015

Na melbournském grandslamu Australian Open 2015 si zahrál mužské čtyřhry v páru s krajanem Nicolasem Mahutem. Ve čtvrtfinále na jejich raketách skončili turnajové dvojky Julien Benneteau a Édouard Roger-Vasselin. Mezi poslední čtveřicí párů podruhé porazili čtvrté nasazené Dodiga s Melem. Finálový duel však vyhrál – poprvé po padesáti šesti letech – italský pár Simone Bolelli a Fabio Fognini.^[4]

První finále na okruhu ATP v singlu si zahrál na turnaji s tvrdým podkladem v americkém Winston-Salemu, když cestou do něj přešel přes Sergije Stachovskiho, Marcose Baghdatise, Aljaže Bedeneho, Pabla Carreña Bustu a Steva Johnsona. V něm byl však nad jeho síly Jihoafričan Kevin Anderson, se kterým prohrál ve dvou setech.^[5]

Ve Wimbledonu se po výhrách v kvalifikaci nad Hansem Podlipnikem Castillem, Facundem Argüellem a Íñigem Cervantesem dostal do hlavní soutěže. V prvním kole přehrál po téměř třech hodinách v pěti setech Jihokorejce Hjona Čonga, když v posledním setu zvítězil 10–8. Ve druhém kole prohrál ve dvou setech s Bernardem Tomicem z Austrálie, hráčem, se kterým prohrál v semifinále juniorského US Open 2009.

V soutěži čtyřhry na zářijovém US Open získal společně s Nicolasem Mahutem premiérový grandslamový titul, když ve finále porazili britsko-australské turnajové osmičky Jamieho Murrayho s Johnem Peersem bez ztráty servisu po dvousetovém průběhu^[6]

2016–2018

Do třetího kola grandslamové dvouhry se poprvé probojoval na Australian Open 2016, když zvládl postup z kvalifikačního turnaje. V prvním kole přehrál Španěla Pabla Andújara a ve druhém Američana startujícího na divokou kartu Noaha Rubina. Ve třetí fázi skončil na raketě devátého nasazeného krajana Jo-Wilfrieda Tsongy po třísetovém průběhu, když nezvládl dva tiebreaky.

Podání ve Wimbledonu 2016

S Nicolasem Mahutem nejdříve ovládl únorový ABN AMRO World Tennis Tournament 2016, aby následně získali tituly ze tří úvodních mastersů roku, když postupně vyhráli Indian Wells Masters 2016, Miami Miasters 2016 a Monte Carlo Rolex Masters. Bodový zisk následně přispěl k posunu vzhůru deblovým žebříčkem. V jeho vydání ze 6. června 2016, po vyřazení třetím kole debla na French Open 2016, dosáhl nového kariérního maxima, když mu patřilo 3. místo. Jeho spoluhráč Mahut se v dané aktualizaci stal historicky druhým francouzským mužem na čele světové klasifikace.^[7]

Ve Wimbledonu 2016 se nejprve v singlové části dostal do třetího kola, kde ho vyřadil jeho spoluhráč ze čtyřhry Nicolas Mahut, se kterým se v deblu probojoval do finále, kde zdolali krajany Juliena Benneteaua a Édouarda Rogera-Vasselina a získali tak druhý společný Grand Slam.^[8] Bylo to poprvé v historii, kdy měla tato wimbledonská soutěž ryze francouzské obsazení.

Debutovou výhru nad členem elitní světové desítky zaznamenal ve čtvrtfinále rotterdamského ABN AMRO World Tennis Tournament 2017, když vyřadil osmého hráče pořadí Dominica Thiema ve dvou setech. Následně však skončil na raketě třetího nasazeného Belgičana Davida Goffina.

Třetí grandslamový vavřín ze čtyřhry přidal s Mahutem na French Open 2018. Ve finále za 1.40 hodin zdolali rakousko-chorvatské turnajové dvojky Olivera Maracha a Mateho Paviće. Ve druhé sadě přitom odvrátili čtyři setboly a zápas následně ukončili v tiebreaku. Stali se tak třetí francouzskou dvojicí, která triumfovala na Roland Garros, když navázali na vítězství Henriho Lecontea s Yannickem Noahem (1984) a Juliena Benneteaua s Édouardem Rogerem-Vasselinem (2014).^[9]

Finále na Grand Slamu

Mužská čtyřhra: 6 (5–1)

Stav	rok	turnaj	povrch	spoluhráč	soupeři ve finále	výsledek
Finalista	2015	Australian Open	tvrdý	Nicolas Mahut	Simone Bolelli Fabio Fognini	4–6, 4–6
Vítěz	2015	US Open	tvrdý	Nicolas Mahut	Jamie Murray John Peers	6–4, 6–4
Vítěz	2016	Wimbledon	tráva	Nicolas Mahut	Julien Benneteau Édouard Roger-Vasselin	6–4, 7–6^(7–1), 6–3
Vítěz	2018	French Open	antuka	Nicolas Mahut	Oliver Marach Mate Pavić	6–3, 7–6^(7–4)
Vítěz	2019	Australian Open	tvrdý	Nicolas Mahut	Henri Kontinen John Peers	6–4, 7–6^(7–1)
Vítěz	2021	French Open (2)	antuka	Nicolas Mahut	Alexandr Bublik Andrej Golubjev	4–6, 7–6^(7–1), 6–4

Finále na Turnaji mistrů

Čtyřhra: 3 (2–1)

Stav	rok	turnaj	povrch	spoluhráč	soupeři ve finále	výsledek finále
Finalista	2018	Londýn, Velká Británie	tvrdý (h)	Nicolas Mahut	Mike Bryan Jack Sock	7–5, 1–6, [11–13]
Vítěz	2019	Londýn, Velká Británie	tvrdý (h)	Nicolas Mahut	Raven Klaasen Michael Venus	6–3, 6–4
Vítěz	2021	Turín, Itálie	tvrdý (h)	Nicolas Mahut	Rajeev Ram Joe Salisbury	6–4, 7–6^(7–0)

Finále na okruhu ATP Tour

Legenda (před/od 2009) D – dvouhra; Č – čtyřhra Grand Slam (5–1 Č) Turnaj mistrů (2–1 Č) ATP Tour Masters 1000 (7–2 Č) ATP Tour 500 (6–0 Č) ATP Tour 250 (0–4 D, 3–5 Č)

Dvouhra: 4 (0–4)

Stav	č.	datum	turnaj	povrch	soupeř ve finále	výsledek finále
Finalista	1.	29. srpna 2015	Winston-Salem, Spojené státy	tvrdý	Kevin Anderson	4–6, 5–7
Finalista	2.	30. září 2018	Šen-čen, Čína	tvrdý	Jošihito Nišioka	5–7, 6–2, 4–6
Finalista	3.	10. února 2019	Montpellier, Francie	tvrdý (h)	Jo-Wilfried Tsonga	4–6, 2–6
Finalista	4.	14. března 2021	Marseille, Francie	tvrdý (h)	Daniil Medveděv	4–6, 7–6^(7–4), 4–6

Čtyřhra: 32 (23–9)

Stav	č.	datum	turnaj	povrch	spoluhráč	soupeři ve finále	výsledek finále
Vítěz	1.	5. října 2014	Tokio, Japonsko	tvrdý	Michał Przysiężny	Ivan Dodig Marcelo Melo	6–3, 6–7^(3–7), [10–5]
Finalista	1.	31. ledna 2015	Australian Open, Melbourne, Austrálie	tvrdý	Nicolas Mahut	Simone Bolelli Fabio Fognini	4–6, 4–6
Finalista	2.	13. června 2015	Rosmalen, Nizozemsko	tráva	Nicolas Mahut	Ivo Karlović Łukasz Kubot	2–6, 6–7^(9–11)
Vítěz	2.	21. června 2015	Queen's Club, Londýn, Velká Británie	tráva	Nicolas Mahut	Marcin Matkowski Nenad Zimonjić	6-2, 6-2
Vítěz	3.	12. září 2015	US Open, New York, Spojené státy	tvrdý	Nicolas Mahut	Jamie Murray John Peers	6–4, 6–4
Finalista	3.	27. září 2015	Mety, Francie	tvrdý (h)	Nicolas Mahut	Łukasz Kubot Édouard Roger-Vasselin	6–2, 3–6, [7–10]
Vítěz	4.	19. března 2016	Indian Wells, Spojené státy	tvrdý	Nicolas Mahut	Vasek Pospisil Jack Sock	6–3, 7–6^(7–5)
Vítěz	5.	2. dubna 2016	Miami, Spojené státy	tvrdý	Nicolas Mahut	Raven Klaasen Rajeev Ram	5–7, 6–1, [10–7]
Vítěz	6.	17. dubna 2016	Monte Carlo, Monako	antuka	Nicolas Mahut	Bruno Soares Jamie Murray	4–6, 6–0, [10–6]
Vítěz	7.	19. června 2016	Queen's Club, Londýn, Velká Británie (2)	tráva	Nicolas Mahut	Chris Guccione André Sá	6–3, 7–6^(7–5)
Vítěz	8.	9. července 2016	Wimbledon, Londýn, Velká Británie	tráva	Nicolas Mahut	Julien Benneteau Édouard Roger-Vasselin	6–4, 7–6^(7–1), 6–3
Finalista	4.	23. října 2016	Antverpy, Belgie	tvrdý (h)	Nicolas Mahut	Daniel Nestor Édouard Roger-Vasselin	4–6, 4–6
Finalista	5.	6. listopadu 2016	Paříž, Francie	tvrdý (h)	Nicolas Mahut	Henri Kontinen John Peers	4–6, 6–3, [6–10]
Vítěz	9.	21. května 2017	Řím, Itálie	antuka	Nicolas Mahut	Ivan Dodig Marcel Granollers	4–6, 6–4, [10–3]
Vítěz	10.	13. srpna 2017	Montreal, Kanada	tvrdý	Nicolas Mahut	Rohan Bopanna Ivan Dodig	6–4, 3–6, [10–6]
Vítěz	11.	20. srpna 2017	Cincinnati, Spojené státy	tvrdý	Nicolas Mahut	Jamie Murray Bruno Soares	7–6^(8–6), 6–4
Finalista	6.	6. ledna 2018	Puné, Indie	tvrdý	Gilles Simon	Robin Haase Matwé Middelkoop	6–7^(5–7), 6–7^(5–7)
Vítěz	12.	18. února 2018	Rotterdam, Nizozemsko (3)	tvrdý (h)	Nicolas Mahut	Oliver Marach Mate Pavić	2–6, 6–2, [10–7]
Vítěz	13.	9. června 2018	French Open, Paříž, Francie	antuka	Nicolas Mahut	Oliver Marach Mate Pavić	6–3, 7–6^(7–4)
Finalista	7.	18. listopadu 2018	Turnaj mistrů, Londýn, Velká Británie	tvrdý (h)	Nicolas Mahut	Mike Bryan Jack Sock	7–5, 1–6, [11–13]
Vítěz	14.	5. ledna 2019	Dauhá, Katar	tvrdý	David Goffin	Robin Haase Matwé Middelkoop	5–7, 6–4, [10–4]
Vítěz	15.	26. ledna 2019	Australian Open, Melbourne, Austrálie	tvrdý	Nicolas Mahut	Henri Kontinen John Peers	6–4, 7–6^(7–1)
Vítěz	16.	3. listopadu 2019	Paříž, Francie	tvrdý (h)	Nicolas Mahut	Karen Chačanov Andrej Rubljov	6–4, 6–1
Vítěz	17.	17. listopadu 2019	Turnaj mistrů, Londýn, Velká Británie	tvrdý (h)	Nicolas Mahut	Raven Klaasen Michael Venus	6–3, 6–4
Vítěz	18.	16. února 2020	Rotterdam, Nizozemsko	tvrdý (h)	Nicolas Mahut	Henri Kontinen Jan-Lennard Struff	7–6^(7–5), 4–6, [10–7]
Vítěz	19.	18. října 2020	Kolín na Rýnem, Německo	tvrdý (h)	Nicolas Mahut	Łukasz Kubot Marcelo Melo	6–4, 6–4
Finalista	8.	23. května 2021	Lyon, Francie	antuka	Nicolas Mahut	Hugo Nys Tim Pütz	4–6, 7–5, [8–10]
Vítěz	20.	13. června 2021	French Open, Paříž, Francie (2)	antuka	Nicolas Mahut	Alexandr Bublik Andrej Golubjev	4–6, 7–6^(7–1), 6–4
Vítěz	21.	červen 2021	Queen's Club, Londýn, Velká Británie (3)	tráva	Nicolas Mahut	John Peers Reilly Opelka	6–4, 7–5
Finalista	9.	7. listopadu 2021	Paříž, Francie	tvrdý (h)	Nicolas Mahut	Michael Venus Tim Pütz	3–6, 7-6^(7-4), [11-13]
Vítěz	22.	21. listopadu 2021	Turnaj mistrů, Turín, Itálie (2)	tvrdý (h)	Nicolas Mahut	Rajeev Ram Joe Salisbury	6–4, 7–6^(7–0)
Vítěz	23.	6. února 2022	Montpellier, Francie	tvrdý (h)	Nicolas Mahut	Lloyd Glasspool Harri Heliövaara	4–6, 7–6^(7–3), [12–10]

Tituly na challengerech ATP

Legenda
Challengery (4 D; 17 Č)

Dvouhra (4 tituly)

Č.	datum	turnaj	povrch	poražený finalista	výsledek
1.	10. února 2014	Quimper, Francie	tvrdý (h)	Vincent Millot	7-6^(7-5), 6-3
2.	10. listopadu 2014	Mouilleron-le-Captif, Francie	tvrdý (h)	Marsel İlhan	6–2, 6-3
3.	14. února 2016	Bergamo, Itálie	tvrdý	Jegor Gerasimov	6–3, 7–6^(7–5)
4.	26. září 2016	Orleans, Francie	tvrdý (h)	Norbert Gombos	7–5, 4–6, 6–3

Čtyřhra (17 titulů)

Č.	datum	turnaj	povrch	spoluhráč	poražení finalisté	výsledek
1.	24. října 2010	Orléans, Francie	tvrdý (h)	Nicolas Renavand	Sébastien Grosjean Nicolas Mahut	7–6^(7–3), 1–6, [10–6]
2.	6. března 2011	Cherbourg, Francie	tvrdý (h)	Nicolas Renavand	Nicolas Mahut Édouard Roger-Vasselin	3–6, 6–4, [10–5]
3.	11. září 2011	Saint-Rémy, Francie	tvrdý	Édouard Roger-Vasselin	Arnaud Clément Nicolas Renavand	6–0, 4–6, [10–7]
4.	23. října 2011	Orléans, Francie (2)	tvrdý (h)	Nicolas Renavand	David Škoch Simone Vagnozzi	7–5, 6–3
5.	12. února 2012	Quimper, Francie	tvrdý (h)	Maxime Teixeira	Dustin Brown Jonathan Marray	7–6^(7–5), 6–4
6.	1. dubna 2012	Le Gosier, Francie	tvrdý (h)	Albano Olivetti	Paul Hanley Jordan Kerr	7–5, 1–6, [10–7]
7.	13. dubna 2013	Itajaí, Brazílie	antuka	James Duckworth	Guilherme Clezar Fabricio Neis	7–5, 6–2
8.	14. července 2013	San Benedetto, Itálie	antuka	Maxime Teixeira	Alessandro Giannessi João Sousa	6–4, 6–3
9.	7. září 2013	Saint-Rémy, Francie (2)	tvrdý	Albano Olivetti	Marc Gicquel Josselin Ouanna	6–3, 6–7^(5–7), [15–13]
10.	16. února 2014	Quimper, Francie (2)	tvrdý (h)	Albano Olivetti	Toni Androić Nikola Mektić	6–4, 6–3
11.	3. května 2014	Tunis, Tunisko	antuka	Adil Shamasdin	Stephan Fransen Jesse Huta Galung	6–3, 7–6^(7–5)
12.	6. září 2014	Saint-Rémy, Francie (3)	tvrdý	Konstantin Kravčuk	David Guez Martin Vaïsse	6–1, 7–6^(7–3)
13.	9. listopadu 2014	Mouilleron-le-Captif, Francie	tvrdý (h)	Nicolas Mahut	Tobias Kamke Philipp Marx	6–3, 6–4
14.	21. února 2016	Vratislav, Polsko	tvrdý (h)	Albano Olivetti	Nikola Mektić Antonio Šančić	6–3, 7–6^(7–4)
15.	srpen 2020	Praha, Česko	antuka	Arthur Rinderknech	Zdeněk Kolář Lukáš Rosol	6–3, 6–4
16.	říjen 2021	Orleans, Francie	tvrdý	Albano Olivetti	Antoine Hoang Kyrian Jacquet	6–2, 2–6, [11–9]
17.	březen 2022	Biel, Švýcarsko	tvrdý (h)	Albano Olivetti	Purav Radža Ramkumar Ramanathan	6–3, 6–4

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Pierre-Hugues Herbert na anglické Wikipedii.

1. Pierre-Hugues Herbert na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 20200701a1. července 2020
2. Pierre-Hugues Herbert na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20231114a14. listopadu 2023
3. Pierre-Hugues Herbert na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 20231113a13. listopadu 2023
4. ZABLOUDIL, Luboš. Grandslamovou čtyřhru mužů vyhrála poprvé italská dvojice: Bolelli s Fogninim. tenisportal.cz [online]. 2015-01-31 [cit. 2015-02-01]. Dostupné online. 
5. ZABLOUDIL, Luboš. Anderson zastavil Herberta a získal svůj třetí titul. TenisPortal.cz [online]. 2015-08-29 [cit. 2015-08-31]. Dostupné online. 
6. POKORNÝ, Petr. Herbert s Mahutem dobyli čtyřhru na US Open a slaví první grandslamový titul. TenisPortal.cz [online]. 2015-09-12 [cit. 2015-09-13]. Dostupné online. 
7. Nicolas Mahut devient numéro 1 mondial du double, 30 ans après Noah [online]. Eurosport, 2016-06-04 [cit. 2016-06-08]. Dostupné online. (francouzsky) 
8. POKORNÝ, Petr. Herbert s Mahutem ve Wimbledonu získali druhý grandslamový titul. TenisPortal.cz [online]. 2016-07-09 [cit. 2016-07-10]. Dostupné online. 
9. Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz, ČTK. Herbert s Mahutem na domácím French Open ovládli třetí grandslam [online]. TenisPortal.cz, 2018-06-09 [cit. 2018-06-10]. Dostupné online. 

Externí odkazy

• Pierre-Hugues Herbert – oficiální stránky (francouzsky)
• Pierre-Hugues Herbert na stránkách ATP Tour (anglicky)
• Pierre-Hugues Herbert na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
• Pierre-Hugues Herbert na stránkách Davis Cupu (anglicky)
• Pierre-Hugues Herbert v databázi Olympedia (anglicky)
• Pierre-Hugues Herbert na Facebooku
• Pierre-Hugues Herbert na X (dříve Twitteru)
• Pierre-Hugues Herbert na Instagramu

Portály: Tenis