Zoltán Kodály | |
---|---|
Narození | 16. prosince 1882 Kecskemét |
Úmrtí | 6. března 1967 (ve věku 84 let) Budapešť |
Příčina úmrtí | infarkt myokardu |
Místo pohřbení | Hřbitov Farkasréti |
Alma mater | Hudební akademie Ference Liszta (1900–1904) Univerzita Loránda Eötvöse v Budapešti (od 1900) |
Povolání | jazykovědec, skladatel klasické hudby, dirigent, politik, středoškolský učitel, muzikolog, hudební pedagog, etnomuzikolog, vysokoškolský učitel, sběratel lidové hudby a hudební skladatel |
Zaměstnavatelé | Hudební akademie Ference Liszta Nyugat |
Ocenění | Corvin-koszorú (1930) Kossuth-érdemrend (1948) Kossuthova cena (1948) Kossuthova cena (1951) Cena pro vynikajícího umělce Maďarska (1952) … více na Wikidatech |
Politická strana | nezávislý politik |
Choť | Emma Kodály (1910–1958) Sarolta Péczely (1959–1967) |
Funkce | poslanec maďarského Národního shromáždění (1945–1947) Předseda Maďarské akademie věd (1946–1949) |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Zoltán Kodály [ˈzoltaːn ˈkodaːj]IPA (16. prosince 1882 Kecskemét – 6. března 1967 Budapešť) byl maďarský hudební skladatel a pedagog.
Šlo o syna železničního úředníka, studoval v Trnavě a na budapešťské hudební akademii, kde od roku 1907 působil jako profesor. Spolu s Bélou Bartókem zasedl po skončení Světové války v Direktoriu pro hudbu bolševické Maďarské republiky rad[1]. Spolu s Bélou Bartókem se podílel na sběru lidových písní a své folklórní znalosti uplatnil ve své skladatelské činnosti. K významným dílům jeho tvorby patří např. kantáta Psalmus Hungaricus (1923), opera Hary János (1925), orchestrální suita Tance z Galanty (1934), sonáta pro sólové violoncello (1915) nebo Te Deum (1936), které napsal k oslavě 250. výročí osvobození Budapešti z moci Turků (1936). Výrazně se zasloužil o rozmach organizované hudební výchovy v Maďarsku a v roce 1963 byl zvolen prezidentem mezinárodní společnosti pro hudební výchovu.
Kromě toho mnoho vokálních skladeb a cappella (světských i duchovních).