Alexandr Nikolajevič Jakovlev
| Alexandr Nikolajevič Jakovlev | |
|---|---|
.jpg) | |
| 1. předseda Ruské sociálně-demokratické strany | |
| Ve funkci: 18. února 1995 – 23. března 2000 | |
| Nástupce | Konstantin Alexejevič Titov |
| člen Politbyra ÚV KSSS | |
| Ve funkci: 28. června 1987 – 13. července 1990 | |
| tajemník ÚV KSSS | |
| Ve funkci: 6. března 1986 – 13. července 1990 | |
| 7. velvyslanec Sovětského svazu v Kanadě | |
| Ve funkci: 1. června 1973 – 29. října 1983 | |
| Předchůdce | Boris Pantělejmonovič Mirošničenko |
| Nástupce | Alexej Alexejevič Rodionov |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | KSSS (1944–1991) RSDS (1995–2002) |
| Vojenská služba | |
| Služba | .svg){kind=small} Rudá armáda |
| Složka | .svg){kind=small} Sovětské námořnictvo |
| Doba služby | 1941–1943 |
| Hodnost | nadporučík |
| Narození | 2. prosince 1923 Koroljovo, Jaroslavská gubernie, RSFSR,  Sovětský svaz |
| Úmrtí | 18. října 2005 (ve věku 81 let) Moskva,  Rusko |
| Příčina úmrtí | cévní mozková příhoda |
| Místo pohřbení | Trojekurovský hřbitov v Moskvě |
| Choť | Nina Ivanovna Smirnovová |
| Rodiče | Nikolaj Alexejevič Jakovlev Agafja Michajlovna Ljapuškinová |
| Děti | 2 (Natalija a Anatolij) |
| Ocenění | Řád rudého praporu Řád rudé hvězdy Řád přátelství mezi národy Order of St. Sergius of Radonezh 3rd class Řád osvoboditele … více na Wikidatech |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Alexandr Nikolajevič Jakovlev (rusky Александр Николаевич Яковлев; 2. prosince 1923 – 18. října 2005) byl sovětský a ruský politik, diplomat a publicista.
Život
[editovat | editovat zdroj]Válečná léta a studia
[editovat | editovat zdroj]V letech 1938 až 1941 navštěvoval střední školu v osadě Krasnyje Tkači. Po napadení Sovětského svazu Německem byl dne 6. srpna 1941 povolán do Rudé armády. Podle svých vzpomínek sloužil Jakovlev jako vojín u výcvikového dělostřeleckého praporu, poté byl zařazen jako účastník kurzu na 2. leningradské střelecko-kulometné učiliště, evakuované z Leningradu do Glazova. Po absolvování učiliště 2. prosince 1942 byl Jakovlev převelen do aktivní služby jako velitel čety 6. brigády námořní pěchoty Baltského loďstva v rámci Volchovského frontu. V srpnu 1942 byl těžce raněn a převezen do týlu na léčení. V nemocnici pobyl až do února 1943 a následně byl demobilizován.
Po své demobilizaci zaujímal od listopadu 1943 do listopadu 1944 post odborného asistenta a vedoucího katedry Vojenské a tělovýchovné průpravy Jaroslavského pedagogického institutu K. D. Ušinského. Současně zde studoval na fakultě historie. Roku 1944 vstoupil do Všesvazové komunistické strany (bolševiků). Studia na Jaroslavském pedagogickém institutu nedokončil, v říjnu 1945 byl vyslán ke studiu na Vysokou stranickou školu Ústředního výboru VKS(b), avšak jeho studium netrvalo dlouho, neboť v rámci reorganizace školy byl roku 1946 dán k dispozici jaroslavskému oblastnímu výboru strany.
Stranická práce
[editovat | editovat zdroj]Dva roky působil jako instruktor oddělení propagace a agitace jaroslavského oblastního výboru VKS(b), poté byl do roku 1950 členem redakce regionálních novin Severnyj rabočij. Roku 1950 se stal zástupcem vedoucího oddělení propagace a agitace jaroslavského OV a následujícího roku vedoucím oddělení škol a vysokých škol téhož OV. Roku 1953 byl Jakovlev převeden do Moskvy, kde od března 1953 do roku 1956 pracoval jako instruktor ÚV KSSS v oddělení škol a poté oddělení vědy, škol a vysokých škol. Roku 1956 byl vyslán na Akademii společenských věd při ÚV KSSS, kde studoval postgraduál na katedře mezinárodního komunistického a dělnického hnutí. V letech 1958 až 1959 absolvoval stáž na americké Columbia University.
V roce 1960 absolvoval na akademii, když obhájil dizertaci na téma Kritika americké buržoázní literatury v otázce zahraniční politiky USA v letech 1953–1957. Mezi dubnem 1960 a rokem 1973 pracoval v administrativě ÚV KSSS v oddělení propagandy. Postupně vystřídal posty instruktora, vedoucího odboru, od července 1965 první zástupce vedoucího oddělení propagandy a poslední čtyři roky jeho vedoucí. Současně byl v letech 1966 až 1973 členem redakce časopisu Kommunist. Roku 1967 obhájil disertační práci na téma Politická věda USA a základní zahraničněpolitické doktríny amerického imperialismu (kritická analýza poválečné politické literatury o problémech války, světa a mezinárodních vztahů 1945–1966). Stál u zrodu druhého programu Vsesojuznoho radia - rádia Majak, které začalo vysílat v roce 1964.
V srpnu 1968 byl poslán do Prahy, kde jako reprezentant ÚV KSSS dohlížel na situaci v době vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Po týdnu se vrátil do Moskvy, kde při rozhovoru s generálním tajemníkem KSSS Leonidem Brežněvem vystoupil proti odstavení generálního tajemníka KSČ Alexandra Dubčeka.
V listopadu 1972 zveřejnil v novinách Literaturnaja gazeta článek Proti antihistorismu, ve kterém vystoupil proti nacionalismu (včetně literárních časopisů). Tento článek zhoršil i tak existující spory v prostředí inteligence mezi tzv. „západníky“ a „domácími“. V souvislosti s kritikou článku ze strany Michaila Alexandroviče Šolochova a po příslušném projednání této záležitosti na sekretariátu a v politbyru ÚV KSSS byl Jakovlev roku 1973 odvolán z funkcí ve stranické administrativě a jmenován velvyslancem v Kanadě, kde pobyl dalších 10 let.
Roku 1983 navštívil Kanadu člen politbyra a tajemním ÚV KSSS Michail Sergejevič Gorbačov, obnovil vztahy s Jakovlevem a poté trval na jeho návratu do Moskvy. Roku 1984 byl Jakovlev zvolen poslancem Nejvyššího sovětu Sovětského svazu a o rok později byl jmenován vedoucí oddělení propagandy ÚV KSSS. Roku 1986 se stal členem a tajemníkem ÚV KSSS, spravujícím otázky ideologie, informací a kultury. Na červnovém plénárním zasedání roku 1987 byl zvolen do politbyra ÚV KSSS a v roce 1989 se stal delegátem na Sjezdu lidových poslanců Sovětského svazu.
Ruská federace
[editovat | editovat zdroj]Po rozpadu Sovětského svazu zaujímal od ledna 1992 post viceprezidenta Gorbačovovy nadace. Na konci roku 1992 se stal předsedou prezidentské komise pro rehabilitaci obětí politických represí. V letech 1993 až 1995 také vedl Federální agenturu pro televizní a rozhlasovou státní společnost Ostankino. Od roku 1995 byl předsedou představenstva společnosti ORT. Stejného roku se stal prvním předsedou Ruské sociálně-demokratické strany. Byl v čele Mezinárodní nadace „Demokracie“ (Nadace Alexandra N. Jakovleva), ve které připravil tisk historických dokumentů, Mezinárodní nadace milosrdenství a zdraví a Leonardo-klubu. V lednu 2004 se připojil ke skupině Výbor 2008: Svobodná volba. Dne 28. dubna 2005 se stal členem dozorčí rady nevládní organizace Otkrytaja Rossija (Otevřené Rusko).
Vyznamenání
[editovat | editovat zdroj]Sovětská a ruská vyznamenání
[editovat | editovat zdroj]
Řád Říjnové revoluce – 4. června 1971
Řád rudého praporu
Řád rudého praporu práce – udělen třikrát
Řád Vlastenecké války I. třídy
Řád přátelství mezi národy – 1. prosince 1983
Řád rudé hvězdy – 13. ledna 1946
Řád Za zásluhy o vlast II. třídy – 2. prosince 1998- Řád Sergeje Radoněžského III. třídy – ruská pravoslavná církev, 1997[1]
Zahraniční vyznamenání
[editovat | editovat zdroj]
Řád kříže země Panny Marie II. třídy – Estonsko, 3. února 2003[2]
Řád litevského velkoknížete Gedymina – Litva
Řád tří hvězd – Lotyšsko
velký záslužný kříž s hvězdou Záslužného řádu Spolkové republiky Německo – Německo
komtur Řádu za zásluhy Polské republiky – Polsko, 2005 – udělil prezident Aleksander Kwaśniewski[3]
Řád osvoboditele – Venezuela
Dílo
[editovat | editovat zdroj]Jakovlev je autorem řady dokumentárních a memoárových děl. Česky vyšlo:
- Rusko plné křížů. Od vpádu do pádu bolševismu. Doplněk Brno, 2008, ISBN 978-80-7239-211-7
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Яковлев, Александр Николаевич na ruské Wikipedii.
- ↑ Орден Русской Православной Церкви преподобного Сергия Радонежского. именные списки 1978-2005. Moskva: [s.n.], 2006. 495 s. ISBN 5-98738-031-6, ISBN 978-5-98738-031-4. OCLC 296688800 S. 491. (rusky)
- ↑ Vabariigi President. www.president.ee [online]. [cit. 2020-08-09]. Dostupné online.
- ↑ Oficjalna strona Prezydenta Rzeczypospolitej Polskiej / Archiwum Aleksandra Kwaśniewskiego / Aktualności / Rok 2005 / Uroczystości upamiętniające 65. rocznicę Zbrodni Katyńskiej. www.prezydent.pl [online]. [cit. 2020-08-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-01-08.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Alexandr Nikolajevič Jakovlev na Wikimedia Commons
