Judith Gautier

Judith Gautier
Judith Gautier, asi 1880 fotografie: Nadar
Judith Gautier, asi 1880
fotografie: Nadar
Rodné jménoLouise Charlotte Ernestine Gautier
Narození25. srpna 1845
Paříž FrancieFrancie Francie
Úmrtí26. prosince 1917 (ve věku 72 let)
Saint-Enogat (Dinard), Bretaň FrancieFrancie Francie
Místo pohřbeníDinard
PseudonymJudith Walter
Povoláníspisovatelka, dramatička, překladatelka, básnířka a zpěvačka
OceněníPrix Lambert (1876)
Cena Alfreda Née (1898)
Cena Maillého-Latoura-Landryho (1904)
rytíř Řádu čestné legie
Manžel(ka)Catulle Mendès (1866–1896)
Partner(ka)Victor Hugo
RodičeThéophile Gautier[1] a Ernesta Grisi[1]
PříbuzníThéophile Gautier (syn) a Estelle Gautier (sourozenci)
Édouard Bénédictus (synovec)[2]
Carlotta Grisi (teta)
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Judith Gautier, po prvním sňatku též Madame Catulle Mendès, (25. srpen 1845, Paříž – 26. prosinec 1917, Saint-Enogat (Dinard), Bretaň) byla francouzská spisovatelka, básnířka a překladatelka.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Narodila se jako první dcera spisovatele Théophile Gautiera. Její matka Ernesta Grisi byla operní pěvkyní a sestrou známé tanečnice Carlotty Grisi. Judith měla mladší sestru Estelle. Dětství prožila na venkově v naprosté volnosti. V mládí se ocitla v prostředí přátel svého otce, kam patřili například Théodore de Banville, Gustave Flaubert, bratři Goncourtové, Charles Baudelaire, Jules Champfleury, Arsène Houssaye nebo Gustave Doré. První článek – kritiku Baudelairova překladu básně v próze Eureka od E. A. Poea – uveřejnila v novinách Le Moniteur, když jí bylo 14 let. Její otec zaměstnal politického uprchlíka, čínského mandarina Ding Dunling jako domácího učitele svých dcer[3]. Pod jeho vlivem se věnovala čínské literatuře a kultuře. Později rozšířila svůj zájem i na kulturu japonskou. Sama však nikdy Orient nenavštívila.

Byla vyhlášenou kráskou, údajně byla jednou z pozdních milenek Victora Huga, který jí věnoval báseň Ave, dea; moriturus te salutat.

V roce 1860 se seznámila se spisovatelem Catulle Mendèsem a v roce 1866 uzavřeli sňatek. Rozvedli se v roce 1874. Poté se vdala podruhé za spisovatele Pierra Loti.

Byla první ženou, která se stala členem Académie Goncourt (2. křeslo, 1910-1917).

Judith Gautier a Richard Wagner

[editovat | editovat zdroj]

Judith Gautier byla velkou obdivovatelkou Richarda Wagnera. Napsala o něm řadu článků, přeložila do francouzštiny libreto opery Parsifal. Spolu s prvním manželem a básníkem Villiers de l'Isle Adam navštívili v roce 1869 Richarda Wagnera v jeho venkovském domě v Tribschen u Luzernského jezera. V roce 1876 se s ním sblížila na prvním festivalu v Bayreuthu. Posílala mu z Paříže látky a parfémy, které Wagner používal jako inspiraci při psaní své poslední opery Parsifal, a také intimní dopisy. Korespondenci s ním udržovala prostřednictvím jeho holiče až do roku 1878, kdy Wagnerova žena Cosima odhalila tajné dopisování, spálila dopisy a donutila Wagnera vztah ukončit.

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

Nefritová kniha

[editovat | editovat zdroj]

Její první kniha Le Livre de Jade (Nefritová kniha), vydaná pod jménem Judith Walter, byla prezentována jako kniha překladů staré čínské poesie (mj. básníka Li Po). Jedná se ale v naprosté většině pouze o variace na čínská témata.[4]

Spisy

[editovat | editovat zdroj]
  • Le Livre de Jade (Nefritová kniha), 1867 – básně, pod pseudonymem Judith Walter, reedice 2007, ISBN 0-548-62198-5
  • Le Dragon impérial (Císařský drak), 1869 – román
  • L'Usurpateur (Uzurpátor), 1875 – román, druhé vydání 1887 pod názvem La Sœur du soleil (Dcera slunce)
  • Le Jeu de l’amour et de la mort 1876 – divadelní hra
  • Lucienne 1877 – román
  • Les Cruautés de l'amour (Krutosti lásky), 1879 – povídky
  • Les Peuples étranges (Cizí národy), 1879 – esej
  • Isoline, 1882 – román
  • Wagner et son oeuvre poétique (Wagner a jeho básnické dílo), 1882 – esej, reprint Kessinger Publishing, ISBN 1-4179-0847-5
  • La Femme de Putiphar 1884 – povídky
  • Poemes de la libellule (Básně vážky) 1885 – reprint 2007, ISBN 4-86166-037-8
  • La Marchande de sourires (Obchodnice s úsměvy) 1888 – divadelní hra, spoluautor Pierre Loti
  • Fleurs d'Orient 1893 – povídky
  • Le Vieux de la montagne, 1893 – román
  • Iskender, histoire persane 1894
  • Les Princesses d'amour (Princezny lásky), 1900
  • Les Musiques bizarres, 1900 – esej pro světovou výstavu v Paříži v roce 1900 o hudbě Číny, Jávy, Japonska, Egypta a Madagaskaru
  • Le Collier des jours (Náhrdelník dnů), 1904 – memoáry
  • En Chine 1911 – esej
  • Dupleix 1912- esej
  • La fille du ciel (Dcera nebes) 1912 – divadelní hra, spoluautor Pierre Loti
  • L'Inde éblouie 1913 – esej
  • Le second rang du collier – memoáry, reedice L'Harmattan, 2000, ISBN 2-7384-7345-8
  • Le troisième rang du collier – memoáry
  • Mémoires d'un Éléphant Blanc (Vzpomínky bílého slona), ilustrace Alfons Mucha (kniha pro děti)[5]

České překlady

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b Francouzská národní knihovna.
  2. ↑ Dostupné online.
  3. ↑ Stephan von Minden, “Une expérience d’exotisme vécu: ‘le Chinois de Théophile Gautier,’” L’Orient de Théophile Gautier: Bulletin de la Société Théophile Gautier 12/1990
  4. ↑ PROCHÁZKOVÁ, Žaneta. Básník křehké krásy - s Ferdinandem Stočesem o čínských překladech [online]. Literární novinky, 2005-03-15 [cit. 2017-03-16]. Dostupné online. 
  5. ↑ Gallica.bnf.fr

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Judith Gautier na obrazech J. S. Sargenta

[editovat | editovat zdroj]
2. křeslo Académie Goncourt
Předchůdce:
Jules Renard 		1910–1917
Judith Gautier 		Nástupce:
Henry Céard