Pavel Bobek

Ing. arch. Pavel Bobek
Pavel Bobek v roce 2008
Pavel Bobek v roce 2008
Základní informace
Narození16. září 1937
Praha
Úmrtí20. listopadu 2013 (ve věku 76 let)
Praha
Příčina úmrtínemoc
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Žánrycountry, rock and roll a pop music,
Povolánízpěvák
Nástrojeklavír
Manžel(ka)Marta
RodičeVáclav a Božena
Příbuznídcera Klára Bobková
syn Pavel Bobek
Webwww.pavelbobek.cz
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pavel Bobek (16. září 1937 Praha – 20. listopadu 2013 Praha) byl český architekt a zpěvák.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Mládí a studia

[editovat | editovat zdroj]

Pavel Bobek trávil své dětství na pražském Břevnově.[p 1] Jeho otec Václav (1901–1955)[2] byl stavebním inženýrem a měl také hudební nadání (hrál na piano a působil coby kapelník místní břevnovské kapely).[3] Matka, Božena zpívala například s kapelou svého manžela.[3] Pavel Bobek měl o pět let staršího bratra Václava a o jedenáct let mladší sestru Alenu.[1] Ke zpěvu, ani ke hře na klavír, k níž ho rodiče přihlásili, však malý Pavel zpočátku příliš vztah neměl.[3] Bližší mu byla technika, a sice letectví a tramvaje.[4] První pěvecké pokusy se odbývaly v betonovém bazénku na zahradě u domova, jenž se zakrýval dřevěným víkem. Malý Pavel si do bazénu vlezl, zakryl jej víkem a prozpěvoval si, domnívaje se, že jej nikdo neslyší.[3]

Dům Pavla Bobka

Roku 1952 začal studovat gymnázium na Hládkově (pozdější Gymnázium Jana Keplera). Spolu s ním do této školy nastoupil jeho pozdější celoživotní přítel Jiří Laurent, se kterým se znal již od šesté třídy základní školy. Během školních let také společně muzicírovali, když Bobek hrál na piano a zpíval a Laurent k tomu hrál na kytaru gibsonku. Vystupovali především se skladbami zachycenými z vysílání západoevropských rozhlasových stanic.[p 2][7] K dalším jeho spolužákům patřil také architekt Jan Kaplický.[8]

Když byl ve třetím ročníku gymnázia, objevil se u jeho otce zhoubný nádor na mozku. Povedlo se jej sice úspěšně odoperovat, nicméně po operaci se otec již úplně nevzpamatoval a po roce a půl, v době, kdy se Pavel připravoval k maturitě, ve věku 53 let zemřel.[8]

Po úspěšně složené maturitě se všichni tři kamarádi hlásili na vysokou školu, konkrétně na České vysoké učení technické v Praze (ČVUT), kde chtěli studovat architekturu. Bobek u zkoušek uspěl, ale Kaplický nikoliv.[p 3][8] Během univerzitních studií vystupoval Pavel Bobek spolu se spolužákem Laurentem na fakultních večírcích a předváděli spolustudentům písně nacvičené z poslechu zahraničních rozhlasových stanic.[9] A právě dvě ze spolužákyň jej požádaly, zda by se s nimi v roce 1957 nezúčastnil pěvecké soutěže Hledáme nové talenty. Pavel Bobek souhlasil, leč jak se ukázalo, dívky na něj vše nastražily – samy účast v soutěži neplánovaly, ale jeho do soutěže bez jeho vědomí přihlásily a domluvily mu vystoupení s písní Singing the Blues od Guye Mitchella. Píseň v jeho podání sklidila úspěch a poslala jej do finálového kola této soutěže. Karel Krautgartner, jenž vedl kapelu, která Bobka na soutěži doprovázela, zpěváka chválil a plánoval, jak k písničce doplní český text a následně s ní objedou celé Československo. Protože však Pavel Bobek s překladem písně do češtiny nesouhlasil, neuskutečnil se ani výlet po celé republice, ani nebyl pozván na finále.[10]

Ze soutěže se vrátil zpět na fakultu a vystupoval v uskupení pojmenovaném FAPS,[10] což byla zkratka od orchestr Fakulty architektury a pozemního stavitelství.[11] Kapelu vedl Jiří Brabec,[p 4] pozdější šéf Country Beatu, a Bobek v ní zpíval a jeho kamarád Laurent hrál na kytaru.[12]

Během vysokoškolských studií koncertovali Bobek společně s Laurentem prvně za honorář. V roce 1959 byli osloveni pracovníky Divadla Paravan, jež sídlilo v pozdější Redutě, aby zpříjemňovali večery po představeních hudbou v místním divadelním klubu.[12] Vystupovali pod pojmenováním PARALAX a Bobek hrál na piano a zpíval.[13]

Vysokou školu úspěšně dokončil roku 1961 a získal akademický titul inženýr architekt (Ing. arch.). Po ní dostal umístěnku do Ústí nad Labem. Tam ovšem neodešel a přihlásil se k výstavbě pražského sídliště Petřiny. Na stavbě se seznámil s Petrem Spáleným, který tam také pracoval. Když se blížila zima roku 1961, rozhodl stavbyvedoucí Petřin, že je Bobka na stavbu škoda a poslal ho Sdružení velkovýkrmen, kde se setkal například s Miroslavem Černým či s Petrem Nárožným.[p 5] Na přelomu let 1961 a 1962 absolvoval půlroční vojenskou službu.[16]

Po škole

[editovat | editovat zdroj]

Po škole a vojenské službě začal zkoušet s Pavlem Sedláčkem a Studijní skupinou Big Beatu. V tomto tělese nejen zpíval, ale občas také hrál na klavír. V roce 1963 kontaktoval Bobka hudebník Pete Kaplan, který s Miloslavem Růžkem a Pavlem Chrastinou založili skupinu Olympic. Protože Kaplan odcházel na základní vojenskou službu, hledal za sebe do kapely náhradu. Tu našel v Bobkovi a jeho příteli Laurentovi. Oba se tak stali členy kapely ještě před příchodem jejího pozdějšího frontmana Petra Jandy.[17][p 6] Během roku 1965 se rozhodl změnit zaměstnání a přešel do Ústředí vědeckých, technických a ekonomických informací (ÚVTEI). Zde vydržel až do roku 1980.[14]

Již ale roku 1963 se mezi kytaristou Olympicu Petrem Jandou a začínajícím textařem Jiřím Štaidlem začala rodit idea vystupování kapely na jevišti divadla Semafor.[14] Ve spolupráci se skladatelem Karlem Marešem (autor duetu Tam za vodou v rákosí pro Evu Pilarovou a Waldemara Matušku) se podařilo pro myšlenku přesvědčit také Jiřího Suchého. Štaidl s Marešem připravili pro kapelu představení Ondráš podotýká, v němž vedle Bobka pěvecky vystupovali Miki Volek, Josef Laufer, Yvonne Přenosilová, Naďa Urbánková či Věra Křesadlová. Premiéra představení se uskutečnila 11. listopadu 1963 a po ní následovalo dalších 52 repríz.[18] Kritika z pera Jiřího Černého či Jaroslava Přikryla Bobkův výkon v představení oceňovala.[19] Od této doby se také datuje přátelství mezi Bobkem a Přenosilovou.[20]

V reakci na úspěch divadelního představení natočila v roce 1964 monopolní vydavatelská společnost Supraphon pět desek (na čtyřech byly písně Olympicu a na jedné Mefista), které distribuovala mezi čtenáře časopisu Mladý svět.[21] Téhož roku emigroval Pavlu Bobkovi bratr Václav do Západního Německa, kde působil jako stavební inženýr v Mnichově (stavěl například tamní letiště).[22] Olympic se roku 1964 stal profesionálním hudebním tělesem, ale Pavel Bobek se chtěl i nadále věnovat svému původnímu zaměstnání architekta.[23]

Příchod do Semaforu a nárůst popularity

[editovat | editovat zdroj]

V letech 1963–1965 byl zpěvákem skupiny Olympic, od roku 1966 vystupoval nejčastěji s Country Beatem Jiřího Brabce.[24] S ním se v roce 1967 stal stálým členem divadla Semafor, v němž působil až do roku 1990.[24] Patřil do souboru okolo Miloslava Šimka, původně také s Jiřím Grossmannem, který Bobkovi napsal několik textů. V jejich Návštěvních dnech Bobek vystupoval nejen jako zpěvák, ale i herec malých komických rolí. Zpíval zprvu ve velké míře anglicky, po nástupu normalizace se musel přeorientovat na češtinu. Roku 1975 mu vyšlo první album Veď mě dál, cesto má.

V roce 1978 se v rezidenci amerického velvyslanectví setkal s americkým country zpěvákem Johnnym Cashem[25] na jeho koncertě, se kterým si i zazpíval.[26]

Roku 1980 byl oceněn ziskem Zlaté porty za zásluhy a rozvoj country music.[24] Počátkem 80. let vydal dvojici alb se stejnými písněmi v češtině a pak v angličtině (Zkus se životu dál smát a The Stranger).

V roce 1996 neúspěšně kandidoval za ODA na Svitavsku do senátu.[27]

Improvizované pietní místo před jeho domem
Hrob Pavla Bobka na Olšanském hřbitově

Onemocnění a smrt

[editovat | editovat zdroj]

V roce 2007 prodělal mozkovou mrtvici. V posledních letech před smrtí vystupoval se skupinou Malinaband v čele s Lubošem Malinou. S Robertem Křesťanem nazpíval ceněnou píseň Ještě není tma na albu jeho Druhé trávy Dylanovky. V roce 2012 byl Akademií populární hudby zvolen do Síně slávy.[28] O několik měsíců později zemřel.

Rodina

[editovat | editovat zdroj]

Sestra Alena v sedmdesátých letech úspěšně dokončila studia na Filozofické fakultě UK.[22] Také se provdala (Svobodová) a nyní působí jako archivářka festivalu Pražské jaro.[29]

Nejznámější písně

[editovat | editovat zdroj]

Jeho nejznámější písně a největší hity jsou písně:

Diskografie

[editovat | editovat zdroj]

Kompilace

[editovat | editovat zdroj]
Pavel Bobek při autogramiádě
  • 1988 Country kolotoč – Supraphon, LP (Michal Tučný, Pavel Bobek, Zdeněk Rytíř, Wabi Ryvola, Věra Martinová, Milena Soukupová, Rattlesnake Annie)
  • 1993 Hity 1974 – Supraphon
  • 1994 Hity 1970 – Supraphon -11. Oh, Ruby, nechtěj mi lásku brát (Ruby, Don't Take Your Love To Town)
  • 1997 Country dálnice 2 – Venkow Records
  • 1998 Hity z našeho saloonu – Monitor EMI – 12. Noční déšť jde Georgií
  • 1999 Superhity století 1970–1979 – Universal Music – 13. Oh, Ruby, nechtěj mi lásku brát
  • 2002 Country Pohoda I. – Supraphon – 02. Muž na konci světa (Seven Spanish Angels) / 21. Pojď se mnou touhle ulicí
  • 2003 Naše country hity – Supraphon – 10. Veď mě dál, cesto má
  • 2004 Hitparáda 70. let – Supraphon – 19. Veď mě dál, cesto má
  • 2005 Hitparáda 90. let – Supraphon – 21. Obludárium duet s Bolkem Polívkou – CD
  • 2005 Mr. Rock & Mr. Roll – Supraphon – Pavel Bobek a Olympic – 02. Oh Boy! / 08. Memphis, Tennessee/ 10. Rock Around The Clock
  • 2005 Hej pane diskžokej – Universal Music -15. Veď mě dál cesto má
  • 2006 Zamilovaná – Universal Music -03. Divoká růže (duet s Marií Rottrovou)/ 17. Dítě květin
  • 2006 Snídaně v trávě – Universal Music – 07. Pojď stoupat jak dým / 13. S tím bláznem si nic nezačínej (duet s Marií Rottrovou)
  • 2006 Country superpohoda – Supraphon – 01. Country boy (Lord Have Mercy On A Country Boy) / 15. Pojď se mnou touhle ulicí / 14. Z nebe padá ranní déšť (Early Morning Rain) – CD / 24. Lásko, mně ubývá sil (Lucille) CD
  • 2006 Legendy českého popu 60. léta – Universal Music -07. Oh, Ruby, nechtěj mi lásku brát
  • 2006 Karaoke 2 – Universal Music -04. Houston
  • 2007 Je jaká je – Universal Music -08. Nedělní ráno / 15. Veď mě dál cesto má
  • 2007 Den, kdy se vrátí láska – Universal Music -09. Zavolám a jen ozvěna se vrátí
  • 2007 Hold Johnnymu Cashovi – Supraphon
  • 2007 Nejlepší country výběr všech dob – Universal Music -10. Veď mě dál, cesto má (Take Me Home, Country Roads) -cd2 / 07. Oh, Ruby, nechtěj mi lásku brát (Ruby, Don’t Take Your LoveTo Town)
  • 2007 Zřejmě letos nikde nejsou kytky – Universal Music -13. Divoká růže (duet s Marií Rottrovou)
  • 2007 Holky z naší školky – Universal Music -18. Má dívka „N"
  • 2007 Nejlepší výběr 80. let všech dob – Universal Music -18. Lásko, mně ubývá sil
  • 2008 Nejlepší písničky O Lásce všech dob – Universal Music – 14. Pavel Bobek – Lásko, mně ubývá sil -cd2
  • 2008 Okno mé lásky – Universal Music -03. Všem dívkám, co jsem měl kdy rád duet s Karlem Gottem)
  • 2015 Elpíčka (box 8CD)

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Bobkovi od roku 1929 bydlí v domě číslo 856/45 v pražské ulici 8. listopadu.[1]
  2. ↑ Poslouchali například AFN, tedy American Forces Network, rozhlasovou stanici vysílanou z Mnichova pro americké vojáky v Západním Německu, či posléze Radio Luxembourg.[5] Posléze si díky pořízení magnetofonu mohl písně i nahrávat.[6]
  3. ↑ Kaplický se o rok později dostal na architekturu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové, jíž úspěšně dokončil.[8]
  4. ↑ Brabec architekturu nestudoval.[10]
  5. ↑ V ateliéru navrhoval zemědělské stavby (prasečince, silážní věže či kravíny).[14] Vyprojektoval například konírnu pro 26 koní[15] či experimentální kravín pro 800 dojnic. Některé ze staveb byly také realizovány.[14]
  6. ↑ Pro Kaplana po jeho návratu z vojenské služby již v kapele nebylo místo a on si tak založil svou vlastní skupinu Mefisto.[17]
  7. ↑ Spojení alb 'Stárnoucí mladík' (bez 3 snímků) a 'Já při tom byl' (bez 4 snímků)
  8. ↑ V podstatě anglická verze alba 'Zkus se životu dál smát'. Anglická verze neobsahuje snímky 'Střídám světem stín' a 'Píseň pro prázdný sál', obsahuje však snímky 'Wonderful Baby' ('Nádherná krásko'; ta vyšla česky na singlu v r 1980, B-stranou byla odlišná verze 'Zkus se životu dál smát'), 'On The Amazon' (česká verze 'V městě Babylon'; známá z pásma 'Dva muži někde', poprvé vychází na CD Antologie) a 'Birthday Song'(česká verze 'Právě tak' však vychází až na albu 'Stárnoucí mladík').
  9. ↑ Existuje též v pozměněné anglické verzi "The Stranger". Třetinu repertoáru alba – písně "Mít čas pro trochu snění", "Píseň pro prázdný sál", "Tátovo boogie" a "Zkus se životu dál smát" v době vydání LP posluchači znali z recitálu "Dva muži někde". Titulní píseň alba vyšla o rok dříve v odlišném aranžmá na B-straně singlu "Nádherná krásko" (tato píseň pochází též ze zmíněného recitálu a tudíž by mohla být jedním z bonusů na potenciální reedici alba).

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b KŘÍŽENECKÝ, Jaroslav. Pavel Bobek: půlstoletí na pódiu. Praha: Nakladatelství XYZ, 2009. 395 s. ISBN 978-80-7388-097-2. S. 17. [Dále jen Kříženecký]. 
  2. ↑ Kříženecký, s. 18
  3. ↑ a b c d Kříženecký, s. 23
  4. ↑ Kříženecký, s. 24
  5. ↑ Kříženecký, s. 28
  6. ↑ Kříženecký, s. 29
  7. ↑ Kříženecký, s. 27
  8. ↑ a b c d Kříženecký, s. 31
  9. ↑ Kříženecký, s. 35
  10. ↑ a b c Kříženecký, s. 36
  11. ↑ Kříženecký, s. 41
  12. ↑ a b Kříženecký, s. 39
  13. ↑ Kříženecký, s. 40
  14. ↑ a b c d Kříženecký, s. 49
  15. ↑ Kříženecký, s. 46
  16. ↑ Kříženecký, s. 42
  17. ↑ a b Kříženecký, s. 45
  18. ↑ Kříženecký, s. 50
  19. ↑ Kříženecký, s. 51
  20. ↑ Kříženecký, s. 54
  21. ↑ Kříženecký, s. 57
  22. ↑ a b Kříženecký, s. 59
  23. ↑ Kříženecký, s. 61
  24. ↑ a b c d e f g BEZR, Ondřej. Člověk míní, pánbůh mění. Pavel Bobek nečekaně natočil novou desku. iDNES.cz [online]. 2012-04-04 [cit. 2012-12-16]. Dostupné online. 
  25. ↑ http://www.novinky.cz/kultura/195800-pavel-bobek-johnny-cash-si-zapamatoval-me-jmeno.html
  26. ↑ http://kultura.zpravy.idnes.cz/pavel-bobek-vydava-cashovske-album-tvrdi-ze-je-jeho-posledni-ple-/hudba.aspx?c=A100310_133203_hudba_ob
  27. ↑ Volby do Senátu Parlamentu ČR konané dne 15. 11. – 16. 11. 1996 [online]. Praha: Český statistický úřad [cit. 2012-12-16]. Kapitola Výsledky hlasování. Dostupné online. 
  28. ↑ Laureáti ceny. cenyandel.cz [online]. [cit. 2015-09-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-25. 
  29. ↑ http://www.festival.cz/cz/kontakty
  30. ↑ http://www.supraphon.cz/cs/katalog/databaze-titulu/detail-titulu/?idtitulu=2005506
  31. ↑ http://www.artandpopularculture.com/Don%27t_Bogart_Me
  32. ↑ http://www.youtube.com/watch?v=X1jMtPzds08
  33. ↑ Diskografie na oficiálních stránkách

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 1, A–M. Praha: Kdo je kdo, 1991. 636 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 66. 
  • Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 48. 
  • KŘÍŽENECKÝ Jaroslav. Pavel Bobek – Půlstoletí na pódiu, vydalo nakladatelství XYZ v roce 2009, ISBN 978-80-7388-097-2
  • Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 58. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 109. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Olympic
Petr Janda • Milan Broum • Pavel Březina • Martin Vajgl
Jiří Valenta • Milan Peroutka • Miloslav Růžek • Miroslav Berka • Pavel Chrastina • František Ringo Čech • Jan Antonín Pacák • Jaromír Klempíř • Jiří Laurent • Ladislav Klein • Miki Volek • Jiří Korn • Petr Hejduk • Pavel Bobek • Jan Hauser • Jiří Hauser • Ladislav Chvalkovský • Pavel Petráš • Petr Kaplan
Studiová alba
Želva (1968) • Pták Rosomák (1969) • Jedeme jedeme (1971) • Olympic 4 (1973) • Marathón (1978) • Prázdniny na Zemi (1980) • Ulice (1981) • Laboratoř (1984) • Kanagom (1985) • Bigbít (1986) • Když ti svítí zelená (1988) • O, jé (1990) • Dávno (1994) • Brejle (1997) • Karavana (1999) • Dám si tě klonovat (2003) • Sopka (2007) • Back to Love (2011) • Souhvězdí šílenců (2013) • Souhvězdí drsňáků (2014) • Souhvězdí romantiků (2015) • Trilobit (2018) • Kaťata (2020)
Síň slávy Akademie populární hudby
1991 Karel Gott • 1992 Olympic – Petr Janda • 1993 Vladimír Mišík • 1994 Karel Kryl† • 1995 Hana Hegerová • 1996 Jiří Suchý • 1997 Petr Novák† • 1998 Marta Kubišová • 1999 Waldemar Matuška • 2000 Milan Hlavsa† • 2001 Helena Vondráčková • 2002 Michal Tučný† • 2003 Jaromír Nohavica • 2004 Zuzana Navarovᆠ• 2005 Radim Hladík • 2006 Karel Svoboda† • 2007 Karel Černoch† • 2008 Katapult • 2009 Marie Rottrová • 2010 Petr Muk† • 2011 Václav Neckář • 2012 Pavel Bobek • 2013 Petr Hapka • 2014 Hana Zagorová • 2015 Michal Pavlíček • 2016 Věra Špinarovᆠ• 2017 Vladimír Merta • 2018 Michal Prokop • 2019 Jiří Černý • 2020 Robert Křesťan • 2021 Jaroslav Uhlíř • 2022 Zdeněk Svěrák • 2023 Jiří Korn
† – in memoriam