Alois Jirásek

Alois Jirásek
Portrét Aloise Jiráska od Jana Vilímka
Narození	23. srpna 1851 Rodný dům Aloise Jiráska
Úmrtí	12. března 1930 (ve věku 78 let) Praha, Československo
Pohřben/a	Hronov
Tituly a úřady
Poslanec Revolučního národního shromáždění
Období	14. listopadu 1918 – 18. dubna 1920
Senátor Národního shromáždění
Období	25. dubna 1920 – 15. listopadu 1925
Strana	ČsND
Umělecká činnost
Žánr	realismus, historický román
Hnutí	Manifest českých spisovatelů
Významná díla	Staré pověsti české, Mezi proudy, Proti všem, Bratrstvo, Temno, Psohlavci, F. L. Věk, Filosofská historie, Lucerna
Bydliště	Rodný dům Aloise Jiráska
Alma mater	Univerzita Karlova
Vzdělání	historik
Povolání	profesor na gymnáziu v Litomyšli a v Praze, prozaik, dramatik, politik
Vyznání	římskokatolické, od roku 1921 bez vyznání
Manžel/ka	Marie Podhajská (1859–1927)
Děti	Božena Jelínková-Jirásková (celkem 7 dětí)
Příbuzní	Hanuš Jelínek (zeť) Jiří Prager (pravnuk) Jan Antonín Duchoslav (pravnuk) Anna Jirásková (snacha)
Ocenění	Čestné občanství města Boskovice (1918) Čestné občanství Moravských Budějovic (1918) Čestné občanství města Třebíče (1918) Che (1918) Čestné občanství města Louny … více na Wikidatech
Podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alois Jirásek (23. srpna 1851 Hronov^[1] – 12. března 1930 Praha^[2]) byl český prozaik, dramatik, středoškolský učitel, a politik, autor řady historických románů a představitel realismu. Celý život pracoval jako učitel dějepisu na gymnáziu, nejprve v Litomyšli a poté v Praze. Přátelil se s mnoha významnými osobnostmi českého národa – například s M. Alšem, J. V. Sládkem, K. V. Raisem, J. S. Macharem či Z. Nejedlým. Navštěvoval umělecký kroužek v Kavárně Union na Národní třídě čp. 524/I, kde se scházeli Mikoláš Aleš, Josef Václav Myslbek, František Ženíšek, Antonín Wiehl a další.^[3] Působil jako redaktor časopisu Zvon. Byl zastáncem samostatnosti českého a slovenského národa a jako jeden z prvních podepsal Manifest českých spisovatelů.

Život

Mládí a Litomyšl

Alois Jirásek se narodil ve východočeském Hronově u Náchoda. Pocházel ze starého selského rodu. Jeho otcem byl Josef Jirásek (1822–1901), původně tkadlec a poté pekař, matkou Vincencie Jirásková, rozená Prouzová (1821–1887). Před Aloisem Jiráskem se jeho rodičům narodily děti: Helena, Josef, Emílie; po něm Rudolf, Žofie, Božena, Adolf a Antonín. Navštěvoval německé benediktinské gymnázium v Broumově (1863–1867), české gymnázium v Hradci Králové (1867–1871) a na pražské univerzitě vystudoval historii (1871–1874). Čtrnáct let žil v Litomyšli a působil tam jako gymnaziální profesor českého jazyka, dějepisu a zeměpisu. (O životě studentů v Litomyšli okolo roku 1848 pojednává jeho novela Filosofská historie. V Litomyšli se dále odehrávají povídky U rytířů a Na staré poště.)

Nepožadoval suché memorování dat, ale kladl důraz na kulturně historické souvislosti. Hned svým prvním vystoupením si získal respekt. Někdy třídy dokonce protestovaly, když zvěděly, že Jirásek u nich nebude učit. Uměl však zaujmout i tvrdé stanovisko, jako tomu bylo v případě vyloučení žáka městské reálky, který se v roce 1880 zúčastnil politické demonstrace v Litomyšli.

Milan Skřivánek: Z dějin litomyšlského gymnázia do roku 1945^[4]

Publikovat začal již v době svých pražských studií, v Litomyšli vznikly jeho první významné práce (vedle Filosofské historie i Psohlavci). Dne 12. srpna 1879 se Alois Jirásek oženil s Marií Podhajskou (1859–1927),^[5][6] dcerou zámožného soukromníka.^{[pozn. 1]} Měli 7 dětí, šest dcer a jednoho syna. Manželům Jiráskovým se narodily tyto děti: Božena (1880–1951, provdaná Jelínková), Marie (1881–1885), Ludmila (1885–1973), Miloslava (1886–1971, provdaná Pragerová), Zdeňka (1889–1975, provdaná Tříšková); poslední byla dvojčata Magdalena (1890–1954, provdaná Duchoslavová) a Jaromír (1890–1933).^[8]

Pobyt v Praze

V roce 1888 Jirásek přesídlil do Prahy. Dva první byty v Praze mu příliš nevyhovovaly a teprve za pět let získal prostorný byt v Resslově ulici č. 1,^[9] na nároží dnešního Jiráskova náměstí, kde je osazena jeho pamětní deska. ^{[pozn. 2][10]} V tomto bytě pak žil od roku 1903 až do své smrti v roce 1930. V Praze pokračoval v pedagogické práci (vyučoval na gymnáziu v Žitné ulici) i v literární činnosti. Pobyt v Praze mu dal možnost styku s uměleckým i vědeckým světem. Obnovil osobní styky s Mikolášem Alšem, s nímž sdílel obdobné umělecké představy a plány, a se spisovateli lumírovského kruhu (J. V. Sládkem, Jaroslavem Vrchlickým a Josefem Thomayerem), navázal přátelství se Zikmundem Wintrem a K. V. Raisem, trvalé kontakty měl také s mladší generací (J. S. Macharem, Jaroslavem Kvapilem a Zdeňkem Nejedlým). V Praze vznikají všechna jeho dramata i nejrozsáhlejší románová díla. Dne 3. 7. 1890 byl zvolen řádným členem České akademie věd a umění a roku 1901 byl jmenován mimořádným členem Královské české společnosti nauk.^{[11][pozn. 3]}

Od roku 1909 byl v penzi a věnoval se výhradně literatuře. Z Prahy často zajížděl do rodného Hronova, ale též podnikal studijní cesty do míst, kam umisťoval děj svých děl. V roce 1876 poprvé navštívil Chodsko, které pak navštívil ještě několikrát. Dále se podíval do Drážďan (1885), jižních Čech (1887), Kostnice a Itálie (1890), na Slovensko (1897), do Bledu (1900) a do Uher (1897).

V roce 1913 se stal jedním ze signatářů výzvy "Jménem Slovanské humanity!", která upozorňovala na vykonstruovaný proces proti kyjevskému židovi Mendelu Bejlisovi. Výzvu k zastavení smyšleného obvinění z rituální vraždy se silně antisemitským podtextem vydal spolu s T.G. Masarykem, S.K. Neumannem, A. Rašínem, L. Heyrovským a dalšími.^[13]

Manifest českých spisovatelů a vyhlášení samostatnosti

Ve shodě s charakterem svého celoživotního díla jako jeden z prvních podepsal v květnu 1917 Manifest českých spisovatelů, významné prohlášení podporující politické úsilí o státní samostatnost českého národa. S Izidorem Zahradníkem (pozdějším ministrem železnic) se účastnil čtení deklarace vyhlášení československé samostatnosti dne 28. října 1918 v 11 hod. pod sochou sv. Václava. V sobotu 21. prosince 1918 vítal po jedné hodině odpolední projevem prezidenta Masaryka na Wilsonově nádraží v Praze při jeho triumfálním návratu do vlasti. V období první republiky se s prezidentem Masarykem setkával často .^[14]

V politice setrval až do své nemoci, která mu také znemožnila psát. Dne 23. září 1921 vystoupil Jirásek z římskokatolické církve;^{[pozn. 4]} zůstal sice nadále věřícím křesťanem, ale do žádné církve již nevstoupil, zůstal bez vyznání.^[16]

Úmrtí a pohřeb

Alois Jirásek zemřel v Praze 12. 3. 1930, ale pohřben byl v rodném Hronově. V sobotu 15. března, v předvečer pohřbu, se před Národním muzeem na Václavském náměstí u sochy sv. Václava konala panychida, při které promluvili Karel Kramář a František Soukup. Národní pohřeb začal 16. března v panteonu Národního muzea. Alois Jirásek byl od roku 1921 bez vyznání a katolická církev zakázala k uctění jeho památky zvonit zvony pražských kostelů. Bylo rozhodnuto konat pohřební obřady bez účasti kněze.^[17] Pohřbu se účastnili: prezident T. G. Masaryk,^[18] vláda (několik katolických ministrů se odmítlo zúčastnit), generalita, rektoři vysokých škol, diplomaté spřátelených států. Čestnou stráž stáli vojáci 30. Jiráskova pěšího pluku a sokolové. Nad rakví promluvili ministr školství Ivan Dérer, Jaroslav Kvapil a Rudolf Medek. Po kremaci kolona aut vezla urnu do Hronova přes řadu českých měst, kde se též konala smuteční shromáždění.^[19] Poslední fáze pohřbu se uskutečnila 19. 3. 1930 v Hronově za účasti rodiny, četných spolků, korporací i vojska. Namísto zvonů zněly nad Hronovem sborové skladby J. B. Foerstera na slova J. V. Sládka: Z osudu rukou a Polní cestou.^[20]

Jirásek patří k našim nejvýznamnějším spisovatelům. Dovedl mistrovsky využít příznačných historických detailů k podrobnému prokreslení doby. Jeho postavy jsou zároveň nositeli i tvůrci historie. Výrazným znakem Jiráskova mistrovství je soulad mezi individuálním a obecným významem jeho postav. Jiráskovi vždy šlo především o obraz společenského dění, proto jedinec je u něho volen tak, aby zároveň reprezentoval svou dobu, její tendence a myšlenky.

Mne zvláště těší, že v četných projevech lásky k Vaší osobě zároveň jest vyjádřena láska našeho lidu k dobré české knize. Učil jste lid čísti, přemýšleti a uvažovati, to znamená připravovati cestu k svobodě...

Tomáš Garrigue Masaryk v dopise Jiráskovi^[21]

Socha Aloise Jiráska v hronovském parku

Ocenění a posmrtné pocty

• V letech 1918, 1919, 1921 a 1930 byl navržen na Nobelovu cenu za literaturu.^[22]
• Byl nositelem Československé revoluční medaile,^[23] v srpnu 1921 mu byl udělen bulharský Řád sv. Alexandra (Орден Свети Александър) a v roce 1926 jugoslávský Řád sv. Sávy.^[24]

• Univerzita Karlova udělila Aloisi Jiráskovi dne 2. 4. 1919 čestný doktorát filozofie.^[25]
• Gymnázium v Resslově ulici neslo od roku 1921 na jeho počest název Jiráskovo gymnázium.^{[pozn. 5]}
• V nově vzniklé Československé republice se stal poslancem Revolučního národního shromáždění Republiky československé. V parlamentních volbách v roce 1920 získal senátorské křeslo v Národním shromáždění. Senátorem byl do roku 1925.^[26] V parlamentu zasedal za výrazně pravicovou Československou národní demokracii.^[27][28] Jeho vstup do Československé národní demokracie byl logický, protože tato strana byla pokračovatelkou strany mladočeské, jejímž přívržencem byl Jirásek před válkou.^[29][30]
• Pomníky Aloise Jiráska jsou v Praze, Hronově, Litomyšli, Novém Bydžově, Šárovcově Lhotě; pomník Aloisi Jiráskovi v Příbrami tvoří sousoší Lenky a Vavřeny z Filozofské historie; spisovatelovy busty jsou instalovány na více místech v Česku
• Jiráskova ulice či náměstí jsou v mnoha městech v Česku, v Praze a Písku je Jiráskův most; po Aloisi Jiráskovi jsou pojmenována divadla v Hronově, Úpici a Novém Bydžově

Dílo

Literární dráhu Jirásek zahájil veršovanou tvorbou v národním a vlasteneckém duchu. Svoje prózy pak zaměřoval na realitu soudobého venkova. Začínal v 70. letech 19. století, přímo za časů ruchovců, literárně činný byl však ještě ve 20. letech 20. století.

Jeho prvním větším literárním pokusem byla rozsáhlejší historická povídka Skaláci (1875). Posledním dílem se stal nedokončený román Husitský král. Dostupné online. Více než 50 let psal povídky, např. Povídka z hor 1878, Z bouřlivých dob 1879, Rozmanitá próza. Jeho prvotinou byla povídka Poklad (1873).

Rozpětí Jiráskova historického záběru je obdivuhodně široké. Zahrnuje období bájné, předdějinné (Staré pověsti české 1894, které byly opakovaně vydávány nejen pro dospělé, ale i jako četba pro děti a mládež). Podobně šťastný osud měly méně rozsáhlé balady, idyly a romance, vyhledávané nakladateli, ilustrátory a potom i filmovými tvůrci (Filosofská historie 1888, Maryla 1885, Zahořanský hon 1889, Balada z rokoka 1905).

První cyklus doby pobělohorské zahrnuje jednosvazkové příběhy komponované v duchu novel (Skaláci 1875, Skály 1886, Poklad 1881, Na dvoře vévodském 1877). Napsal dobrodružný román V cizích službách (1885) a povahopisný obraz Psohlavci (1884). Hlavní postavy reprezentují časové myšlenky, postavy vedlejší utvářejí místní prostředí v jeho všednodennosti.

Druhý cyklus obrazů z českých dějin má ráz románových epopejí a kronik. Obsáhly proměny Čech od počátků husitství až po jeho konec (v rozsáhlých románech Mezi proudy I–III 1887–1890, Proti všem 1893, Bratrstvo I–III 1900–1909), tlak rekatolizace (Temno 1913) a vzestup Čech od sklonku 18. století po rok 1848 (F. L. Věk I–V 1888–1906, U nás I–IV 1896–1903). Husitský král I–II (1920–1930) o panování Jiřího z Poděbrad zůstal nedokončen.

Úspěšné divadelní hry z tehdejší vesnice přispívaly k prosazování realismu na jevišti (Vojnarka 1890, Otec 1894). Rovněž úspěšné byly hry historické (Emigrant 1898 a tzv. trilogie tří Janů: Jan Žižka 1903, Jan Roháč 1914 a Jan Hus 1911). Trvalou součástí repertoáru domácích divadel se stala pohádkově laděná hra Lucerna, 1905.

Jirásek se účastnil redigování časopisu Zvon.

Próza

Nejstarší období

• Staré pověsti české (1894) – soubor pověstí od praotce Čecha, přes dobu knížat, husitství až do období po bitvě na Bílé hoře.

Husitství

• Mezi proudy (1887–1890) – počátky husitského hnutí, spory krále Václava IV. se šlechtou a duchovenstvem; vystupují zde historické postavy – Hus, Žižka, Václav IV., arcibiskup Jan z Jenštejna
• Proti všem (1893) – vrchol husitského hnutí, stavbu Tábora, Zikmundovo tažení do Čech, bitvu na Vítkově. Dostupné online.
• Bratrstvo (1900–1909) – třídílný román o úpadku husitství po bitvě u Lipan a odchod husitských vojsk na Slovensko pod vedením Jana Jiskry z Brandýsa
• Husitský král (1920–1930) – román, jehož hlavní postavou je Jiří z Poděbrad, autor ho ukazuje jako silného panovníka; Jirásek román pro nemoc nedokončil, vyšly jen první dva díly,^[31] děj je doveden do roku 1464. Dostupné online.
• Z Čech až na konec světa (1888) – diplomatická mise Jiřího z Poděbrad podle cestopisu Václava Šaška z Bířkova. Dostupné online.
• Slavný den (1879) – román se odehrává v letech 1419–1420 a zahrnuje období od bouří pražské chudiny po smrti krále Václava IV. až do bitvy na Vítkově, v níž hyne hlavní hrdinka tohoto romantického příběhu^[32]
• Konec a počátek (1879) – román se odehrává v letech 1452–1453 na hradě Litice, kde je vězněn Václav Koranda starší, a líčí zánik táborství a vznik Jednoty bratrské^[33]
• Zemanka (1885) – elegická povídka z doby po bitvě u Lipan s osudovou láskou paní Elišky k Laurinovi z adamitské sekty^[34] Dostupné online.
• V cizích službách (1883) – román, jenž se odehrává na počátku 16. století za panování Vladislava Jagellonského a zobrazuje tragický osud potomků táboritů, kteří jako žoldnéři prolévají krev za cizí zájmy^[35] Dostupné online.
• Maryla (1885) – povídka, milostný příběh z doby poděbradské. Dostupné online.

Doba pobělohorská

• Temno (1913–1915) – zobrazena doba největšího útlaku českého národa. Duchovní život ovládala katolická církev – jezuitský řád; nekatolíci se tajně scházejí při čtení bible a jiných zakázaných knih, za což jsou pronásledováni jezuity. Hlavní dějová linie sleduje osudy příslušníků rodiny myslivce Tomáše Machovce, postižené a rozbité vizitací jezuitských páterů. Za první světové války se Temno stalo nejoblíbenější českou knihou, neboť připomínalo pomíjivost moci, založené na násilí
• Psohlavci (1884) – román ze 17. století; Chodové pod vedením Jana Koziny usilují o obnovení chodských výsad, odboj je potlačen a Jan Sladký Kozina popraven, vyzve „Lomikara“ na Boží soud. Dostupné online.
• Skaláci (1876) – o selské vzpouře roku 1775 na Náchodsku. Dostupné online.
• Skály (1886) – z prvního desetiletí třicetileté války. Líčí osudy evangelické rodiny z Ronova, vystěhované do oblasti Adršpachu, prolíná se tu i příběh dr. Voborského, potomka roku 1621 popraveného V. Kochana z Prachové; dále útisk poddaného lidu, který vyvrcholí neúspěšným povstáním. To je vedeno čáslavským knězem Matyášem (Matoušem) Ulickým, exkomunikovaným z církve a v Čáslavi popraveným na šibenici. Dostupné online.
• Na dvoře vévodském (1877) – román, jenž líčí osvícenskou atmosféru na náchodském zámku v poslední čtvrtině 18. století a snahy vlastenců o zrušení roboty. Dostupné online.
• Ráj světa (1880) – román, jehož děj je zasazen do Vídně a časově i některými postavami navazuje na román Na dvoře vévodském; jde o podrobnou malbu rozkošnického života na Vídeňském kongresu. Dostupné online.

Obrození

• F. L. Věk (1888–1906) – pětidílný román, hlavní hrdina František Ladislav Věk – kupec z Dobrušky, vlastenec; cílem bylo ukázat, jak probíhal proces národního obrození v Praze (proud intelektuální) a v Dobrušce (proud lidový); historické postavy: Václav Thám, Václav Matěj Kramerius a další; postava F. L. Věka vznikla podle skutečné osobnosti kupce Františka Vladislava Heka.^[36]
• U nás (1896–1903) – čtyřdílná kronika (Úhor, Novina, Osetek, Zeměžluč) odehrávající se na Náchodsku a Hronovsku (Padolí), hlavní hrdina kněz – buditel.
• Filosofská historie (1878) – o životě studentů v Litomyšli a o bojích v Praze 1848. Dostupné online.

Pomník A. Jiráska na Jiráskově náměstí v Praze

Divadelní hry

Historická dramata

Tzv. trilogie tří Janů:

• Jan Hus (1911)
• Jan Žižka (1903)
• Jan Roháč (1914). Dostupné online.

Další historické hry:

• Kolébka (1891) – veselohra, odehrává se v době Václava IV.
• Emigrant (1898) – drama se odehrává o Vánocích v roce 1741 v Polici nad Metují, když do Čech vpadla vojska pruského krále Fridricha II.^[37]
• M. D. Rettigová (1901) – veselohra věnovaná památce vlastenecké autorky a kuchařky
• Gero (1904) – tragédie, hledá příčiny záhuby polabských Slovanů

Ostatní divadelní hry

• Lucerna (1905) – pohádkové drama spojující svět reálných a pohádkových postav. ^[38]
• Vojnarka (1890) – tragédie staré lásky, která zůstala nenaplněna
• Otec (1894) – venkovské drama o lidské závisti a chamtivosti
• Samota (1908) – hra o třech jednáních, příběh nudící se paničky, která tráví letní čas na horské samotě a prožívá milostné dobrodružství; zfilmováno v roce 1965 (TV film, režie Jaroslav Novotný)
• Zkouška (1894)^[39] – jednoaktovka z maloměstského prostředí Litomyšle
• Pan Johanes (1909) – pohádka o čtyřech jednáních; proti cizí moci pana Johanesa (Rýbrcoula) se brání česká princezna Kačenka, což bylo v době kolem první světové války chápáno jako alegorie boje za státní samostatnost; dle hry zkomponoval stejnojmennou operu Ivo Jirásek, libreto napsal Jiří Šrámek (1951–1952)

Vydávání Jiráskových děl

Jiráskova tvorba se těšila koncem 19. století i ve 20. století značné oblibě a většina jeho prací byla vydávána opakovaně. K soubornému vydání Sebraných spisů Aloise Jiráska přikročilo nakladatelství Jan Otto v letech 1890–1930 (45 svazků); v letech 1927–1933 vyšlo v témže nakladatelství 2. vydání (47 svazků).^[40] Ani toto druhé vydání však nezahrnuje celou Jiráskovu tvorbu, neobsahuje např. raný Jiráskův román Slavný den.^[41] Třetí vydání Jiráskových spisů vycházelo v letech 1936–1947.^{[pozn. 6]}

V období tzv. „druhé republiky“ (1938–1939) byl Alois Jirásek označen „za nejnebezpečnějšího šiřitele lživých interpretací našich dějin“ a vláda dala diskrétní pokyn, aby jeho díla zmizela z knihkupeckých výkladů.^[43] K oficiálnímu zákazu jeho spisů však nedošlo a některá díla byla vydána i za okupace.

V letech 1949–1958 vycházel z podnětu Klementa Gottwalda obsáhlý výbor z Jiráskových spisů (edice „Aloise Jiráska odkaz národu“, celkem 32 svazků s doslovy Zdeňka Nejedlého); Jiráskovy práce byly propagovány a často vydávány. Profesor Václav Černý o tom později napsal: „Za jediný kladný počin, vzešlý z jeho [Nejedlého] hlavy, můžeme pokládat pouze lidovou edici Aloise Jiráska, vyhlášenou Gottwaldem v listopadu 1948 jako propagaci »klasického dědictví české kultury«. A ne že by ti dva [Gottwald a Nejedlý] smyslu Jiráskova díla a umění, přímo rostlého z přástkové podstaty lidového báječství, vskutku rozuměli: viděli nikoliv umění největšího epického vypravěče naší prózy, nýbrž jen jeho politickou tendenci, v níž se ostatně mýlili. Ale alespoň byl nejširším čtenářským vrstvám našeho národa podán kus chleba umělecky i lidsky opravdu živného.“^[44]

Jiráskova díla vycházela i v nakladatelstvích speciálně zaměřených na mládež (Státní nakladatelství dětské knihy) a ve Státním pedagogickém nakladatelství; tato vydání byla často opatřena vysvětlivkami a komentářem pro potřeby mimočítankové četby. Řada Jiráskových prací byla přeložena do cizích jazyků: slovenštiny, polštiny, maďarštiny, ruštiny i němčiny. Ve 21. století jsou Jiráskovy spisy vydávány také ve formě e-knih; např. na stránkách Městské knihovny v Praze jsou k dispozici e-knihy: F. L. Věk I.–V., U nás I.–IV., Z Čech až na konec světa, Filosofská historie, Lucerna, Psohlavci, Staré pověsti české.

Kromě prózy a dramat byly vydány i Jiráskovy básně, vzpomínky a část korespondence:

• JIRÁSEK, Alois. Básně Aloise Jiráska. Vydání druhé. Hradec Králové: Nartex, [2006], ©2006. 93 stran. ISBN 80-254-8713-X.
• JIRÁSEK, Alois. Z mých pamětí: Poslední kapitoly k Nové kronice U nás. 7. vyd., (v MF 1. vyd.). Praha: Mladá fronta, 1980. 478, [2] s.
• JIRÁSEK, Alois. Dopisy: [Z let] 1871–1927. 1. vyd. Praha: Orbis, 1965. 209, [2] s.
• ALEŠ, Mikoláš, JIRÁSEK, Alois. Aleš a Jirásek, listy dvou přátel: [s reprodukcemi kreseb Mikoláše Alše a Aloise Jiráska]. 4. vyd. Praha: Orbis, 1953. 242 s., [22] l. obr. příl.

Celková charakteristika díla

Ve svých žánrově rozmanitých dílech podává podstatný průřez téměř celými českými dějinami, ovšem s důrazem na úseky, které Jirásek chápal jako podstatné pro poznání minulosti důležité k porozumění současnosti. Tyto široké obrazy se zajímají o rozrůzněnost hromadných hnutí i o morální příčiny jejich rozpadu. Jirásek psal historickou prózu, a proto nelze jeho podání historie chápat jako historicky zcela věrné.

Vedle líčení převratných historických scén věnuje pozornost také častému líčení krajiny, osobních pocitů a prožitků hrdiny či přímo o zachycení domácí, především venkovské idyly. Významný byl jeho zájem o etnografii.

Jirásek byl i dramatik. Napsal 12 her, jejichž premiéry byly většinou uváděny v Národním divadle. Některé z jeho her jsou v repertoáru českých divadel dodnes. V hlavních rolích Jiráskových dramat rád vystupoval Eduard Vojan.

Jiráskovy historické romány a povídky byly vesměs vnímány na pozadí soudobého boje o svobodu a spravedlnost, národní i státní samostatnost, Jirásek se stal nejpopulárnějším českým autorem historické beletrie.

Málokterý český spisovatel se setkal s tak nekritickým obdivem a zároveň i s tak pohrdlivým odsouzením jako Alois Jirásek. Nejvíce mu bývá vyčítána rozvláčnost a idealizování historie. Jeho dílo bylo podloženo studiem pramenů, ale autor si z nich vybíral především ta fakta, která zapadala do jeho vlastenecky výchovných záměrů. Obzvláště v těžkých dobách obou světových válek měly Jiráskovy romány velký význam pro povzbuzení českého národa.

Filmová a televizní zpracování

Jiráskova díla

• 1925 Lucerna. Na motivy stejnojmenné hry A. Jiráska. Němý film. 78 min., režie Karel Lamač.
• 1931 Psohlavci. Na motivy románu A. Jiráska. 105 min., režie Svatopluk Innemann.
• 1936 Vojnarka. Na motivy hry A. Jiráska. 102 min., režie Vladimír Borský.
• 1937 Filosofská historie. Na motivy novely A. Jiráska. 88 minut, režie Otakar Vávra.
• 1938 Lucerna. Na motivy hry A. Jiráska. 84 min., režie Karel Lamač.
• 1947 Jan Roháč z Dubé. Na motivy hry A. Jiráska. 84 min., režie Vladimír Borský.
• 1950 Temno. Na motivy románu A. Jiráska. 115 min., režie Karel Steklý.
• 1952 Staré pověsti české. Na motivy knihy A. Jiráska. Animovaný loutkový film. 91 min., režie Jiří Trnka.
• 1954 Jan Hus. Na motivy hry A. Jiráska. 115 min., režie Otakar Vávra.
• 1955 Jan Žižka. Na motivy hry A. Jiráska. 102 min., režie Otakar Vávra.
• 1955 Psohlavci. Na motivy románu A. Jiráska. 91 min., režie Martin Frič.
• 1956 Ztracenci. Na motivy povídky A. Jiráska. 83 min., režie Miloš Makovec.
• 1956 Proti všem. Na motivy románu A. Jiráska. 109 min., režie Otakar Vávra.
• 1961 Magdalena Dobromila Rettigová. Na motivy hry A. Jiráska. TV film. 101 min., režie František Filip.
• 1965 Samota. Na motivy hry A. Jiráska. TV film. 76 min., režie Jaroslav Novotný.
• 1967 Lucerna. Na motivy hry A. Jiráska. TV film. 112 min., režie František Filip.
• 1968 Vojnarka. Na motivy hry A. Jiráska. TV film. 72 min., režie Jaroslav Novotný.
• 1968 Záhořanský hon. Na motivy povídky A. Jiráska. TV film. 87 min., režie Bohumil Sobotka.
• 1971 F. L. Věk. Na motivy románu A. Jiráska. TV seriál. 13 × 53 min., režie František Filip.
• 1979 Na dvoře vévodském. Na motivy románu A. Jiráska. TV film. 74 min., režie Evžen Němec.
• 1984 Poklad hraběte Chamaré. Na motivy Jiráskovy novely Poklad. 78 min., režie Zdeněk Troška.
• 1985 Psohlavci. Televizní inscenace opery Karla Kovařovice; libreto napsal podle Jiráskova románu Karel Šípek; 93 min., režie Milan Macků.
• 1986 Preceptor. Na motivy povídky A. Jiráska Na Ostrově z roku 1888. TV film. 73 min., režie Jiří Bělka.
• 2012 Staré pověsti české. Na motivy knihy A. Jiráska. Animovaný TV seriál. 26 × 10 min., režie Vladimír Mráz.

Život A. Jiráska

• 1952 Mladá léta. Podle scénáře Vladimíra Neffa. 110 min., režie Václav Krška.

Fotogalerie

• 
  Rodný dům v Hronově
• 
  Matriční záznam o sňatku
• 
  Pamětní deska v Praze na Jiráskově náměstí (před domem stojí pomník – viz výše)
• 
  Reliéf Aloise Jiráska v Olomouci
• 
  Hrob Aloise Jiráska v Hronově

Citát

Neznám čarovnější a češtější hru, než je „Lucerna“. Každá věta v ní je jako lípa, keř nebo kvítek vyrostlý z české země, až po tu mateřídoušku. Je v ní tolik poezie, lidové moudrosti i humoru, tolik národní hrdosti, že se stala milovanou hrou našeho lidu. Jirásek byl skromný, vděčný autor. Málomluvný, podmračený až přísný člověk, ale stačilo, aby promluvil, a každé jeho slovo hřálo. Byl už velmi nemocen, ale málokdy chyběl na nějaké zkoušce, tak miloval divadlo.

Zdeněk Štěpánek^[45]

Odkazy

Poznámky

1. Ačkoliv otec Marie Podhajské se sňatkem své dcery s nepříliš majetným ženichem nesouhlasil a i po svatbě se po řadu let odmítal se zetěm stýkat, přece dal své dceři věnem dvacet tisíc zlatých a pole u Litomyšle, která pak Jirásek pronajímal.^[7]
2. Před domem v Resslově ulici č. 1 v parčíku na Jiráskově náměstí stojí od června 1960 pomník Aloise Jiráska, který vytvořil akademický sochař Karel Pokorný.
3. Jiráskovy zásluhy byly oceňovány i rakouskými úřady. Dne 20. 7. 1896 mu poslala Zemská školní rada přípis o udělení titulu školního rady a 4. 7. 1909 přípis o povýšení na vládního radu. Dne 30. 11. 1898 mu byl udělen Řád Františka Josefa.^[12]
4. „Je pravděpodobné, že Jirásek se s katolickou církví myšlenkově rozešel již v sedmdesátých letech 19. století, tj. zhruba padesát let před rokem 1921, kdy s celou rodinou vystoupil v tzv. přestupovém hnutí i formálně z římskokatolické církve."^[15]
5. Alois Jirásek vyučoval v letech 1888–1909 na gymnáziu v Žitné ulici. Toto gymnázium získalo v roce 1916 novou budovu v Resslově ulici a od roku 1921 neslo název Jiráskovo gymnázium. Po zrušení gymnázia je v budově umístěna základní škola. Spisovatelovo jméno nese Jiráskovo gymnázium v Náchodě.
6. Třetí vydání Sebraných spisů Aloise Jiráska vycházelo ve Státním nakladatelství a Školním nakladatelství v letech 1936–1947. Kopírovalo druhé vydání Jiráskových spisů (47 svazků), ale k této základní řadě bylo navíc připojeno 5 svazků dodatkové řady, do níž byly zařazeny práce, které do druhého vydání zahrnuty nebyly, např. román Slavný den a další. Celkem tedy mělo třetí vydání mít 52 svazků a tomu odpovídalo i jejich číslování; nebylo však dokončeno. Osm svazků (č. 5, 7, 21, 23, 24, 34, 35, 36) nebylo vydáno, ostatní svazky vyšly, a to včetně dodatkové řady (č. 48–52). Fakticky tedy bylo vydáno nikoliv 52, ale jen 44 svazků.^[42]

Reference

1. Geburtsbuch – Jirasek Aloysius 1851-08-23. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
2. Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých hlavního magistrátu, sign. MAG Z7, s. 277
3. WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 2. Zvláštní otisk ze sborníku Umění. 
4. SKŘIVÁNEK, Milan. Z dějin litomyšlského gymnázia do roku 1945. In: KOVÁŘ, Josef. Tři sta padesát let litomyšlského gymnázia. [s.l.]: Gymnázium Litomyšl, 1990.
5. VORLÍČKOVÁ, Marie. Tou cestou jsem šel: nástin životopisu Aloise Jiráska. 2. díl: V Litomyšli. In: MAŇÁKOVÁ, Marcela, ed. a MIKULÁŠEK, Alexej, ed. Sborník Společnosti Aloise Jiráska. 2. Praha: Společnost Aloise Jiráska, 1996. 143 s.ISBN 80-902107-2-4. [Práce M. Vorlíčkové je otištěna na s. 3–95; viz s. 53.]
6. VORLÍČKOVÁ, Marie. Tou cestou jsem šel: nástin životopisu Aloise Jiráska. 3. díl: V Praze. In: MAŇÁKOVÁ, Marcela, ed. a MIKULÁŠEK, Alexej, ed. Sborník Společnosti Aloise Jiráska. 3. Praha: Společnost Aloise Jiráska, 1998. 245 s. ISBN 80-86117-12-X. [Práce M. Vorlíčkové je otištěna na s. 3–210; viz s. 165.]
7. VORLÍČKOVÁ, Marie. Tou cestou jsem šel: nástin životopisu Aloise Jiráska. 2. díl : V Litomyšli. In: MAŇÁKOVÁ, Marcela, ed. a MIKULÁŠEK, Alexej, ed. Sborník Společnosti Aloise Jiráska. 2. Praha: Společnost Aloise Jiráska, 1996. 143 s. [Práce M. Vorlíčkové je otištěna na str. 3–95; viz str. 53–54, 56 a 70.]
8. VORLÍČKOVÁ, Marie. Tou cestou jsem šel: nástin životopisu Aloise Jiráska. 3. díl : V Praze. In: MAŇÁKOVÁ, Marcela, ed. a MIKULÁŠEK, Alexej, ed. Sborník Společnosti Aloise Jiráska. 3. Praha: Společnost Aloise Jiráska, 1998. 245 s. [Práce M. Vorlíčkové je otištěna na str. 3–210; viz str. 198–202.]
9. VORLÍČKOVÁ, Marie. Tou cestou jsem šel: nástin životopisu Aloise Jiráska. 3. díl: V Praze. In: MAŇÁKOVÁ, Marcela, ed. a MIKULÁŠEK, Alexej, ed. Sborník Společnosti Aloise Jiráska. 3. Praha: Společnost Aloise Jiráska, 1998. 245 s. ISBN 80-86117-12-X. [Práce M. Vorlíčkové je otištěna na s. 3–210; viz s. 11–13.]
10. VORLÍČKOVÁ, Marie. Tou cestou jsem šel: nástin životopisu Aloise Jiráska. 3. díl : V Praze. In: MAŇÁKOVÁ, Marcela, ed. a MIKULÁŠEK, Alexej, ed. Sborník Společnosti Aloise Jiráska. 3. Praha: Společnost Aloise Jiráska, 1998. 245 s. [Práce M. Vorlíčkové je otištěna na str. 3–210; viz str. 189.]
11. NOVOTNÝ, Miloslav, ed. Roky Aloisa Jiráska v datech, obrazech, zápisech a poznámkách: 1851–1930–1953. Praha: Melantrich, 1953. 459 s. [Viz s. 236 a 283.]
12. VORLÍČKOVÁ, Marie. Tou cestou jsem šel: nástin životopisu Aloise Jiráska. 3. díl : V Praze. In: MAŇÁKOVÁ, Marcela, ed. a MIKULÁŠEK, Alexej, ed. Sborník Společnosti Aloise Jiráska. 3. Praha: Společnost Aloise Jiráska, 1998. 245 s. [Práce M. Vorlíčkové je otištěna na str. 3–210; viz str. 16.]
13. Revue 7/2022 "Bejlisova aféra čili Hilsneriáda po rusku" [online]. 2022-07-06 [cit. 2023-11-02]. Dostupné online. 
14. PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie, váz. kniha, 219 s., vydalo nakladatelství Paris Karviná ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2019, ISBN 978-80-87173-47-3, s. 28–30, 48–51, 73–100, 108–121, 123–134, 136–144, 151, 164–167
15. ZELENKA, Miloš a MIKULOVÁ, Helena. Židovské motivy v díle Aloise Jiráska. In: MAŇÁKOVÁ, Marcela, ed. a MIKULÁŠEK, Alexej, ed. Sborník Společnosti Aloise Jiráska. 2. Praha: Společnost Aloise Jiráska, 1996. 143 s. [Práce je otištěna na str. 133–141; citovaný text je na str. 136.]
16. VORLÍČKOVÁ, Marie. Tou cestou jsem šel: nástin životopisu Aloise Jiráska. 3. díl: V Praze. In: MAŇÁKOVÁ, Marcela, ed. a MIKULÁŠEK, Alexej, ed. Sborník Společnosti Aloise Jiráska. 3. Praha: Společnost Aloise Jiráska, 1998. 245 s. ISBN 80-86117-12-X. [Práce M. Vorlíčkové je otištěna na s. 3–210; viz s. 161.]
17. VORLÍČKOVÁ, Marie. Tou cestou jsem šel: nástin životopisu Aloise Jiráska. 3. díl: V Praze. In: MAŇÁKOVÁ, Marcela, ed. a MIKULÁŠEK, Alexej, ed. Sborník Společnosti Aloise Jiráska. 3. Praha: Společnost Aloise Jiráska, 1998. 245 s. ISBN 80-86117-12-X. [Práce M. Vorlíčkové je otištěna na s. 3–210; viz s. 172.]
18. Digitální knihovna. www.digitalniknihovna.cz [online]. Moravská zemská knihovna [cit. 2021-03-06]. Dostupné online. 
19. Průběh pohřbu je podrobně popsán v publikaci → Jiráskův pohřeb a návrat do rodného Padolí. Hronov: Družstvo pro postavení Jiráskova divadla, 1930. 78 s.
20. JANÁČKOVÁ, Jaroslava. Alois Jirásek: [monografie s ukázkami z díla]. 1. vyd. Praha: Melantrich, 1987. 581 s. [Viz s. 458.]
21. T. G. Masaryk v dopise k Jiráskovým sedmdesátým narozeninám. Citováno dle → MAŇÁKOVÁ, Marcela, ed. a MIKULÁŠEK, Alexej, ed. Sborník Společnosti Aloise Jiráska. III. Praha: Společnost Aloise Jiráska, 1998. 245 s. [Citovaný text je na str. 156.]
22. Josef B. Michl, Laureatus Laureata, ARCA JiMfa, Třebíč, 1995, s. 372–382
23. NOVOTNÝ, Miloslav, ed. Roky Aloisa Jiráska v datech, obrazech, zápisech a poznámkách: 1851–1930–1953. Praha: Melantrich, 1953. 459 s. [Viz str. 390.]
24. VORLÍČKOVÁ, Marie. Tou cestou jsem šel: nástin životopisu Aloise Jiráska. 3. díl: V Praze. In: MAŇÁKOVÁ, Marcela, ed. a MIKULÁŠEK, Alexej, ed. Sborník Společnosti Aloise Jiráska. 3. Praha: Společnost Aloise Jiráska, 1998. 245 s. ISBN 80-86117-12-X. [Práce M. Vorlíčkové je otištěna na s. 3–210; viz s. 157.]
25. NOVOTNÝ, Miloslav (ed.). Roky Aloisa Jiráska v datech, obrazech, zápisech a poznámkách: 1851–1930–1953. Praha: Melantrich, 1953. 459 s. [Viz s. 360.]
26. Jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-27]. Dostupné online. 
27. Politické strany 1918–1938. Scribd [online]. [cit. 2021-03-06]. Dostupné online. (anglicky) 
28. Příklad dobového zápisu schůze senátu, kde se mluví o senátorovi Aloisu Jiráskovi. www.senat.cz [online]. [cit. 2010-03-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-05-09. 
29. VORLÍČKOVÁ, Marie. Tou cestou jsem šel: nástin životopisu Aloise Jiráska. 2. díl: V Litomyšli. In: MAŇÁKOVÁ, Marcela, ed. a MIKULÁŠEK, Alexej, ed. Sborník Společnosti Aloise Jiráska. 2. Praha: Společnost Aloise Jiráska, 1996. 143 s. ISBN 80-902107-2-4. [Práce M. Vorlíčkové je otištěna na s. 3–95; viz s. 25.]
30. VORLÍČKOVÁ, Marie. Tou cestou jsem šel: nástin životopisu Aloise Jiráska. 3. díl: V Praze. In: MAŇÁKOVÁ, Marcela, ed. a MIKULÁŠEK, Alexej, ed. Sborník Společnosti Aloise Jiráska. 3. Praha: Společnost Aloise Jiráska, 1998. 245 s. ISBN 80-86117-12-X. [Práce M. Vorlíčkové je otištěna na s. 3–210; viz s. 154.]
31. JIRÁSEK, Alois. Husitský král: Výjevy z velkého dramatu. 1. [díl]. Praha: SNKLU, 1961. 462 s. a JIRÁSEK, Alois. Husitský král: Výjevy z velkého dramatu. 2. [díl]. Praha: SNKLU, 1961. 348 s.
32. Poslední vydání → JIRÁSEK, Alois. Slavný den: dva historické obrazy. Praha: Evropský literární klub, 1939. 323 s.
33. Poslední vydání → JIRÁSEK, Alois. Konec a počátek: historický obraz. 4. vyd. V Praze: Školní nakladatelství pro Čechy a Moravu, 1940–1941. 239 s.
34. Poprvé otištěno v časopise Zlatá Praha (1885), často vydáváno spolu s novelou Maryla, např.: JIRÁSEK, Alois. Maryla; Zemanka. 2. vyd. v SNKLU. Praha: SNKLU, 1962. 246 s.
35. Časopisecky publikováno v Osvětě (1883), knižně v r. 1886. Vydáno mnohokrát, několikrát vyšlo i v jazykové úpravě pro čtenáře od 9 let: JIRÁSEK, Alois. V cizích službách: Kus české anabaze. 3. vyd. v SNDK. Praha: SNDK, 1968. 287, [3] s.
36. F.L. Věk: obraz z dob našeho národního probuzení. J. Otto. Dostupné také z: http://www.digitalniknihovna.cz/mzk/uuid/uuid:cb074a80-72b1-11e7-94b3-005056825209
37. Podrobněji o tomto dramatu → ČERNÝ, František. Jiráskovo drama Emigrant. In: FETTERS, Aleš, ed. Alois Jirásek dnes: sborník přednášek z literárně vědního semináře konaného 24.–26. května 1996 v Hronově. Hronov: Občanské sdružení Kruh, 2000. 63 s. ISBN 80-238-6629-X. [Studie je otištěna na s. 35–39.]
38. Lucerna divadelní hra o čtyřech jednáních J. Otto. Dostupné online.
39. Poprvé publikováno v časopise Lumír, ročník 23 (1894–1895), a to v čísle 6, které vyšlo 20. 11. 1894.
40. Dějiny české literatury. 3., Literatura druhé poloviny devatenáctého století – Redaktor svazku Miloš Pohorský. 1. vyd. Praha: Československá akademie věd, 1961. 631 s. [Viz s. 463.]
41. Soupis Jiráskovy tvorby osahuje práce: KUNC, Jaroslav, ed. Soupis díla Aloise Jiráska a literatury o něm. Praha: Národní knihovna, 1952. 80 s. Relativně úplný seznam Jiráskových prací (včetně stručného obsahu jednotlivých děl) lze nalézt na webu aloisjirasek.cz – dostupné online
42. FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 2/I. H–J. Praha : Academia, 1993. 589 s. ISBN 80-200-0468-8. [Viz str. 546.]
43. ČERNÝ, Václav. Paměti. [II], 1938–1945, Křik Koruny české: náš kulturní odboj za války. Vyd. 3. V Brně: Atlantis, 1992. 438 s. ISBN 80-7108-059-4. [Viz s. 75–76, kde autor mj. uvádí, že někteří lidé („páteři Miklíci") žádali výslovně planoucí hranice pro spisy Al. Jiráska a Karla Čapka.]
44. ČERNÝ, Václav. Paměti 1945–1972. Vyd. 2., rozš. Brno: Atlantis, 1992. 671 s. ISBN 80-7108-036-5. [Viz s. 228.]
45. Zdeněk Štěpánek: Herec, Mladá fronta, Praha, 1964, str. 102

Literatura

• BORECKÝ, Jaromír. Alois Jirásek. Praha: Česká akademie věd a umění, 1933. 666 s.
• Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století. Praha: Československý spisovatel, 1982. 371 s. cnb000002497. S. 116–122.  Dostupné online
• Dějiny české literatury. 3., Literatura druhé poloviny devatenáctého století – redaktor svazku Miloš Pohorský. 1. vyd. Praha: Československá akademie věd, 1961. 631 s.  [Kapitolu „Alois Jirásek" na str. 431–464 napsal Zdeněk Pešat → dostupné též online.]
• Čeští spisovatelé literatury pro děti a mládež – redakce Otakar Chaloupka. Praha: Albatros, 1985. S. 154–159. 
• FORST, Vladimír. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. 2/I. H–J. Praha: Academia, 1993. 589 s. ISBN 80-200-0468-8. S. 543–549. 
• JANÁČKOVÁ, Jaroslava. Alois Jirásek: [monografie s ukázkami z díla]. 1. vyd. Praha: Melantrich, 1987. 581 s., [40] s. obr. příl.
• Jiráskovu Hronovu k sedmdesátinám: hold Aloisu Jiráskovi a amatérskému divadlu. Hronov: Občanské sdružení Kruh, 2000. 114 s. ISBN 80-238-6628-1. 
• KUNC, Jaroslav, ed. Soupis díla Aloise Jiráska a literatury o něm. Praha: Národní knihovna, 1952. 80 s.
• KVĚT, Jan. Dílo Aloise Jiráska v české ilustraci. 1. vyd. Praha: Orbis, 1953. 93 s., 160 obr. příl.
• Osobnosti – Česko: Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 291. 
• NOVÁK, Arne. Zvony domova a Myšlenky a spisovatelé. Praha: Novina, 1940. Dostupné online. – Kapitola Jiráskovo "Temno", s. 109–132. 
• TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století: I. díl: A–J. Praha; Litomyšl: Paseka; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 616. 

Související články

• Seznam českých spisovatelů
• Česká literatura v letech 1815–1918
• Jiráskův kraj
• Jiráskův most
• Jiráskovo divadlo (Česká Lípa)
• Jiráskův Hronov
• Pomník Aloise Jiráska (Praha)
• Anna Jirásková
• Rodný dům Aloise Jiráska

Díla online

Většina Jiráskových děl je online dostupná v digitální knihovně Kramerius. Konkrétní odkazy jsou uvedeny v článcích o jednotlivých dílech (F. L. Věk, Mezi proudy, Proti všem, Bratrstvo, Temno, Maryla a dalších). Řada Jiráskových děl je ve formě e-knihy volně dostupná i na webových stránkách Městské knihovny v Praze.

• JIRÁSEK, Alois. Jan Hus: historická hra o pěti jednáních. Praha: Otto, 1911. Dostupné online. Knižní vydání Jiráskovy hry se odehrává v Jirchářích a v bytě Mistra Jana Husa roku 1410. 
• JIRÁSEK, Alois. Otec: drama o třech jednáních. Praha: Otto, 1895. Dostupné online. Drama se odehrává ve východních Čechách na konci 19. stol. a bylo poprvé uvedeno v ND 27. listopadu 1894. 
• JIRÁSEK, Alois. Vojnarka: drama o čtyřech jednáních. Praha: Otto, 1903. Dostupné online. 
• JIRÁSEK, Alois. Psohlavci. Praha: J. Otto, 1916. Dostupné online. Román ze 17. století; Chodové pod vedením Jana Koziny usilují o obnovení chodských výsad, odboj je potlačen a Jan Sladký Kozina popraven, vyzve „Lomikara“ na Boží Soud. 
• JIRÁSEK, Alois. Staré pověsti české. Ilustrace Věnceslav Černý. Praha: Jos. R. Vilímek, 1921. 375 s. Dostupné online. 
• JIRÁSEK, Alois. Rozmanitá prosa. I. 4. vyd. Praha: Otto, 1917. 252 s. Sebrané spisy; 22. Dostupné online

Externí odkazy

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Alois Jirásek
• Digitalizovaná díla Aloise Jiráska v České digitální knihovně
• Alois Jirásek v Lexikonu české literatury v Digitální knihovně Akademie věd ČR
• Díla Aloise Jiráska volně ke stažení v elektronické podobě z katalogu Městské knihovny v Praze
• Veřejně dostupná díla Aloise Jiráska v Digitální knihovně Moravské zemské knihovny
• Alois Jirásek v souborném katalogu Akademie věd ČR
• Život a dílo – stránky věnované pouze Aloisi Jiráskovi, jeho životu a dílu
• Životopis Archivováno 3. 3. 2007 na Wayback Machine.
• Rozhlasové adaptace vybraných děl k bezplatnému stáhnutí ve formátu mp3 na webových stránkách Českého rozhlasu 3-Vltava Archivováno 2. 9. 2008 na Wayback Machine.
• Pohřeb Aloise Jiráska v pořadu Hledání ztraceného času (ČT, 2000), nemožnost on-line přehrání
• Alois Jirásek – video z cyklu České televize Historický magazín
• Alois Jirásek v databázi Archivu Národního divadla
• Alois Jirásek v archivu Národního divadla Brno
• Alois Jirásek v Česko-Slovenské filmové databázi
• Alois Jirásek ve Filmové databázi
• Alois Jirásek na Kinoboxu
• Alois Jirásek v Internet Movie Database (anglicky)
• Poslední triumfální cesta. Pohřeb Aloise Jiráska v březnu 1930 – článek podrobně popisující Jiráskův pohřeb v březnu 1930

Autoritní data

AbARTP: 15634 Biblio: 56aa28c1-08f1-4cae-8e2f-b240fbd4a61a NKC: jk01051816 BIBSYS: 90605876 BNC: 000457178 BNF: cb120236247 (data) CiNii: DA08929506 GND: 118557548 ISNI: 0000 0001 1052 8480 LCCN: n81013308 LNB: 000169448 MBA: 93b9ccda-30f7-4aca-9840-fb5345cea0e2 NDL: 01235777 NLA: 35668372 NLI: 987007263582105171 NLK: KAC201110440 NLP: a0000001696832 NSK: 000035173 NTA: 070590176 PLWABN: 9810689473105606 SELIBR: 191657 SNK: 167976 SUDOC: 028391446 Trove: 1034617 VcBA: 495/188278 VIAF: 34469656 WorldCat Entities: E39PBJd8dwQWdTtWKrdMyv4yVC

Portály: Česko | Historie | Lidé | Literatura | Politika