Brewster F2A Buffalo | |
---|---|
Brewster F2A Buffalo | |
Určení | palubní stíhací letoun |
Původ | Spojené státy americké |
Výrobce | Brewster |
První let | 2. prosince 1937 |
Zařazeno | Duben 1939 |
Vyřazeno | 1948 |
Uživatel | US Navy Nizozemsko Finsko Velká Británie |
Výroba | 1938-1941 |
Vyrobeno kusů | 507 ks |
Varianty | VL Humu |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Brewster F2A Buffalo byl americký palubní stíhací letoun vyvinutý koncem 30. let 20. století. Letoun byl prvním stíhacím palubním jednoplošníkem US Navy.
Byl vyprojektován firmou Brewster na základě zadání z 15. listopadu 1935 na vývoj palubního stíhacího letounu, který by nahradil dosavadní typ Grumman F3F.[1] Projekt Brewsteru byl vybrán na úkor stíhacího dvouplošníku Grumman XF4F-1 firmy Grumman, ze kterého kompletním přepracováním vznikl slavný F4F Wildcat.
Prototyp XF2A-1 byl robustní celokovový středoplošník s krytým kokpitem a zatahovacím podvozkem. Poháněl ho hvězdicový vzduchem chlazený devítiválec Wright R-1820-22 Cyclone o výkonu 850 hp (625 kW). U prototypu tvořila výzbroj dvojice synchronizovaných kulometů, z nichž jeden byl ráže 7,62 mm a druhý 12,7 mm.[1]
V červnu 1938 byla objednána první série 54 kusů varianty F2A-1 a později dalších 43 kusů verze F2A-2. U obou verzí byla výzbroj zesílena přidáním dalších dvou nesynchronizovaných 12,7mm kulometů v křídlech.[1] Stroj byl hodnocen příznivě z hlediska pilotáže a letových vlastností. Potíže nastaly, když byla doplňována výzbroj a narůstala hmotnost, což snižovalo výkony typu.
Námořní letectvo nakonec odebralo jen jedenáct kusů F2A-1, které sloužily u jednotky VF-3 na letadlové lodi USS Saratoga. Ostatní letouny byly dodávány do Nizozemska, Belgie a Finska. Kompletně převzalo až následující sérii 108 kusů verze F2A-3 (dalších 20 kusů této verze převzalo Nizozemsko). Dvacet letadel F2A-3 americké námořní pěchoty se podílelo na obraně atolu Midway během bitvy o Midway.[2]
Do Finska bylo přes Švédsko dodáno 44 kusů F2A-1 označených B-239, odeslaných z USA v lednu a únoru 1940. Tato varianta neobsahovala samosvorné nádrže a pancéřovou ochranu kabiny, motor nahradil Wright R-1820-G5 o výkonu 950 hp (710 kW). Ve Finsku byla instalována pancéřová ochrana za sedačkou pilota, metrické letecké přistroje, zaměřovač Väisälä T.h.m.40 a výzbroj změněna na 4×12,7 mm. Redukce hmotnosti odebráním přistávacího háku a záchraného člunu spolu s výkonějším motorem vedly k vyšší rychlosti (478 km/h ve výšce 4,778 m). Dodané stroje ještě nezasáhly do Zimní války ale byly vysoce hodnoceny, když se s úspěchem dokázaly v Pokračovací válce postavit sovětským letadlům. Na každý dodaný stroj zde připadlo v průměru deset sestřelených letounů Rudé armády. Oblíbenost typu vedla až k úvahám o jeho domácí výrobě, finská modifikace letounů VL Humu s ruským motorem Švecov M-63 však nakonec zůstala jen v prototypu. Nejúspěšnějším finským (ale i celkově) stíhačem na brewsteru se stal Ilmari Juutilainen s potvrzeným počtem 34 sestřelů.
Velká Británie v roce 1940 převzala 38 kusů (ze 40 vyrobených, dva byly Němci ukořistěny) pro Belgii určených strojů B-339B (denavalizované F2A-2, v Británii Buffalo Mk I) a provozovala je ve Středomoří. Dalších 170 kusů verze B-339E bylo dodáno na Dálný východ,[1] kde je po vypuknutí války v Japonskem, Royal Air Force, australské a novozélandské letectvo nasadily v bojích v Malajsii, Barmě, Indonésii a obraně Singapuru. Vzhledem k lepším výkonům modernějších japonských stíhacích letounů, zde Buffala utrpěla velké ztráty a brzy byla nahrazována modernějšími typy.
Nizozemsko zakoupilo 72 kusů označených B-339D (dodány od března 1941) a 20 kusů verze B-439 (F2A-3) dodaných v březnu 1942.[2] Letouny byly nasazeny při obraně Nizozemské východní Indie.