Svatopluk Beneš (24. února1918Roudnice nad Labem – 27. dubna2007Praha) byl český divadelní, filmový a televizní herec, který byl znám široké veřejnosti množstvím komických i dramatických rolí. Hrál v Divadle na Vinohradech a v Městských divadlech pražských, od svých 16 let i ve filmu, kde se stal záhy filmovou hvězdou v rolích romantických milovníků. Populární je jeho postava nadporučíka Lukáše z filmové dilogie Dobrý voják Švejk a Poslušně hlásím (1956, 1957). Větší i menší role si zahrál v desítkách televizních inscenací až do devadesátých let.
Svatopluk Beneš se narodil v Roudnici nad Labem jako syn železničáře Petra Beneše (1880–1958), matka se jmenovala Růžena (1886–1958). Měl dvě sestry a bratra. Děti byly přísně vychovávány, doma se nesmělo používat neslušných slov. Na gymnáziu se začal věnovat herectví a z kvarty utekl na konzervatoř do Prahy (absolvoval ji v roce 1937).[1] Otec se to dozvěděl až později a pak odmítl synovi platit podnájem. Proto Beneš do Prahy denně dojížděl a přivydělával si rok stážemi v divadle.
Po roli Šimona v Ohnivém létě (1939) dostal brzy další příležitost k rolím mladých romanticky až nešťastně zamilovaných mladých studentů v adaptaci MrštíkovyPohádky máje (Ríša) a ve filmu Minulost Jany Kosinové (s Vlastou Matulovou, Jiří Sutnar), ve filmu Noční motýl (1941) si zahrál poručíka Kalu, do něhož je bezhlavě zamilovaná Marta Dekasová (Hana Vítová). Později začínají jeho role nabývat komediálnější polohy, např. ve filmu Neviděli jste Bobíka? (1944) nebo v Hostinci „U kamenného stolu“ (1949). Za protektorátu byl krátce ženat s baletkou Evelýnou Koszlerovou - uměleckým jménem Evelyna Kinská, nar. 1924, (hrála jeho partnerku ve filmu Řeka čaruje z r. 1945), ale mladí lidé si brzy přestali rozumět a po válce se rozvedli. Roku 1946 se Beneš oženil s Boženou Truhlářovou (nar. 1923) a toto manželství již bylo celoživotní.
Po válce postupně ustává jeho obsazování do hlavních rolí. Beneš byl typem, který se pro filmy socialistického „realismu“ nehodil, dva roky po válce obsazen prakticky nebyl. Beneš se stal mistrem rolí vedlejších, v nichž mistrně nahrává hrdinům filmů komediálních (Dobrý voják Švejk) i vážných (životopisný film Tajemství krve). Na divadle jsou jeho mladšími partnerkami např. Jaroslava Adamová a Irena Kačírková. Hrál vždy s obrovskou noblesou, „seděly“ mu role anglických lordů, sluhů, gentlemanů. Zároveň byl i nesmírně laskavý, což dokazoval v rolích pro děti (Kačenka a strašidla, 1992). Není divu, že r. 1989 byl vybrán do role T. G. Masaryka ve filmu Člověk proti zkáze.
Svatopluk Beneš byl hercem vitálním a hrál skutečně až do chvíle, kdy ho těžká nemoc z práce vyřadila. V té době lituje toho, že mladí herci přestávají mít k divadlu a filmu takový vztah a je pro ně jen příležitostí ke slušným příjmům a proniknutí do společnosti. V listopadu 1989 vrátil tituly zasloužilý umělec a vyznamenání Za vynikající práci. V letech 1990 až 1995 vystupoval v doprovodných programech na výstavách (Herbert Masaryk, T. G. Masaryk - člověk a umění), které uspořádalo Masarykovo demokratické hnutí. Roku 1997 byl vyznamenán Cenou Thálie za celoživotní dílo. Dne 26. září1998 mu udělila čestné občanství obec Ostrovačice, kde se odehrává děj filmu Pohádka máje.
Mezi jeho záliby patřilo okrasné zahrádkářství, cestování a četba, které se musel pro oční chorobu ve stáří vzdát. Nikdy nebyl členem politické strany, ale blízký mu byl Masarykův humanismus.
Jeho posledním filmem byly Želary, v nichž už téměř neviděl. Filmovou partnerkou byla poslední z hvězd předválečného filmu Zita Kabátová. Poslední čtyři a půl léta byl upoután slepý na lůžko a toužil po ukončení svého trápení. Má dvě děti z druhého manželství, dceru Alexandru Ouřadovou (nar. 1953) a syna Svatopluka Beneše (nar. 1949), který je filmovým dokumentaristou. Svatopluk Beneš je autorem útlé knihy vzpomínek Být hercem.
Filmografie po roce 1970 není většinou popsána rolemi, protože prameny nejsou. Přehled televizních rolí není úplný, je vázán na uvedení v databázi cfn.
BENEŠ, Svatopluk: Být hercem, Melantrich, Praha, 1992
BROŽ, Jaroslav, FRÍDA, Myrtil. Historie československého filmu v obrazech 1930–1945. Praha: Orbis, 1966, str. 172, 175, 193, 197, foto 445, 455, 509, 510, 513, 524
ČERNÝ, František: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, Praha, 1978, str. 175, 240
ČERNÝ, Jindřich: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 50, 80, 168, 260, 296, 412, 448, 450, 465, 488, ISBN978-80-200-1502-0
Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN80-902586-9-7. S. 37.
KUDĚLKA, Viktor: To byl český milovník, Knihkupectví Michala Ženíška, Brno, 1999, str. 175–186, ISBN80-901887-4-5
MÜLLER, Vladimír a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 1907–1957, vyd. Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, str. 144–5, 150, 179
Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN978-80-7360-796-8. S. 45.
TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A-J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN80-7185-245-7. S. 81.