Je také známý jako autor tzv. Sturgeonova zákona: „90 % science fiction je šunt, ale 90 % všeho je šunt.“ („Ninety percent of science fiction is crud, but then, ninety percent of everything is crud.“).[5]
Narodil se jako Edward Hamilton Waldo. Když se jeho matka po rozvodu znovu vdala, přijal v jedenácti letech příjmení svého nevlastního otce, učitele matematiky Williama Sturgeona a změnil si rovněž křestní jméno na Edward Theodore, aby lépe odpovídalo jeho přezdívce "Ted".[3]
Vystřídal velké množství zaměstnání, sloužil u námořnictva, prodával mrazáky nebo vedl hotel. Byl celkem třikrát ženatý, měl další dva dlouhodobé vztahy a stal se otcem celkem sedmi dětí. Jeho první žena se jmenovala Dorothe Fillingame (svatba se konala v roce 1940, rozvod v roce 1945) a měl s ní dvě dcery, Patricii a Cynthii. Roku 1949 se oženil se zpěvačkou Mary Mairovou, ale roku 1951 bylo manželství anulováno. V tom samém roce se jeho třetí ženou stala Marion McGahanová, se kterou měl syna Robina (1952) a Timothyho (1960) a dcery Tandy (1954) a Noël (1956). Od roku 1969 udržoval dlouhodobý vztah s novinářkou a fotografkou W. Bonnie Goldenovou, se kterou měl syna Adrose (1970), a nakonec žil do konce svého života se spisovatelkou Jayne Engelhart Tannehillovou.[3]
Jeho první povídkaHeavy Insurance vyšla roku 1938, do sci-fi žánru vstoupil roku 1939 povídkou Ether Breather (Ti, co dýchají éter). Zprvu psal hlavně povídky pro pulpové magazíny, další byly publikovány v antologich. Napsal více než dvě stě povídek, z nichž mnohé dnes patří ke klasickému fondu žánru, a také několik románů, z nichž je nejslavnější More Than Human (1953, Víc než člověk). Jeho díla se vyznačují lyrickým a emocionálním stylem, jsou plná metafor a vyzývají k lásce (nejen milostné, ale i k bližnímu) a k toleranci. Po druhé světové válce však jeho něžný humor přecházel do patosu a vytváří portréty postav, které se vymaňují z izolace, do nichž je uvrhla neschopnost zařadit se do normální společnosti. Je rovněž známý zkoumáním tabuizované sexuality a omezující morálky.[2] Je rovněž autorem několika scénářů k televizním seriálům včetně dvou epizod ze seriálu Star Trek[6] a řadu let recenzoval sci-fi pro New Book Review a pro magazín Galaxy.[2]
Ke konci života žil několik let ve Springfieldu v Oregonu a zemřel na plicní fibrózu v nemocnici v blízkém Eugene.[7] Téměř celý život kouřil dýmku, ale jeho nemoc mohl také způsobit azbest, se kterým přišel do styku v době, kdy sloužil u námořnictva.[3]
Ether Breather (1939, Ti, co dýchají éter), autorova první sci-fi povídka.
A God in a Garden (1939, Bůh v zahradě).
Some People Forget (1939).
Butyl and the Breather (1940), pokračování povídky 'Ether Breather.
It (1940, To), česky též jako Ono, povídka o lidech z venkovském prostředí, kteří se snaží bojovat s rozběsněným nelidským monstrem.
Place of Honor (1940).
Microcosmic God (1941, Mikroskopický bůh), česky také jako Bůh mikrokosmu, povídka vypráví o vědci, který si hraje na Boha a opakovaně napadá mikroskopickou rasu, již stvořil, hrozbami namířenými proti jejímu přežití.
The Haunt (1941, Strašidelný dům).
Yesterday Was Monday (1941, Včera bylo pondělí), povídka, ve které hlavní hrdina zjistí, že realita každého dne je divadelní scénou vystavěnou miniaturními! dělníky.
Nightmare Island (1941), jako E. Waldo Hunter.
The Purple Light (1941), jako E. Waldo Hunter.
Shottle Bop (1941),
The Green-Eyed Monster (1943, Žárlivý duch), česky též jako Poslední šance.
Killdozer! (1944), česky také jako Vraždící buldozer, povídka, v níž je stavební četa uvězněna na ostrově, kde její buldozer prostoupila elektrická energie mimozemské formy života.
Kdyby všichni muži byli bratři, dovolil bys některému, aby si vzal tvou sestru? (1967, Kdyby všichni muži byli bratři, dovolil bys některému, aby si vzal tvou sestru?).
The Man Who Learned Loving (1968, muž, který se naučil milovat).
Slow Sculpture (1970, Pomalá skulptura), povídka získala ceny Hugo i Nebulu.
Agnes, Accent and Access (1973, Priscilla, přízvuk a přístup).
The Dreaming Jewels (1950, Snící drahokamy), v románu mladý chlapec zjišťuje, že poruchy v jeho chování ve skutečnosti představují symptomy nadlidských schopností.
More Than Human (1953, Víc než člověk), román vznikl propojením tří autorových povídek (The Fabulous Idiot, Baby is Three a Morality) a vypráví o skupině psychicky dysfunkčních dětí (mutantů), kteří spojí své jednotlivé schopnosti za účelem vytvoření nadlidského společného vědomí, které je schopno čehokoliv. Za román získal Tanner cenu International Fantasy Award.
I, Libertine (1956), jako Frederick R. Ewing, spoluautor Jean Shepherd, zábavná historická romance.
Parcelle brillante (1974), epizoda z francouzského televizního seriálu Histoires insolites podle autorovy povídky Bright Segment, režie Christian de Chalonge.
L'amour qui tue (1982), epizoda z francouzského televizního seriálu De bien étranges affaires podle autorovy povídky The Wages of Synergy, režie Laurent Heynemann.
La soucoupe de solitude (1982), epizoda z francouzského televizního seriálu De bien étranges affaires podle autorovy povídky A Saucer of Loneliness, režie Philippe Monnier.
A Saucer of Loneliness (1986), epizoda z amerického televizného seriálu The Twilight Zone, režie Jim McBride.
A Matter of Minutes (1986), epizoda z amerického televizného seriálu The Twilight Zone podle autorovy povídky Yesterday Was Monday, režie Bill Norton.
Muž, který ztratil moře, revue Světová literatura, ročník 1980, číslo 1.
Priscilla, přízvuk a přístup, revue Světová literatura, ročník 1980, číslo 1.
Hurkl je hravé zvířátko, vyšlo v revui Světová literatura (ročník 1980, číslo 1) a pod názvem Hurkl je veselá potvůrka v magazínu Fantasy & Science Fiction 2008 - Jaro (přeložil Richard Podaný).
Zeď plná stínů, fanbook Lety zakázanou rychlostí II., SFK Slan Slaný 1986.
Killdozer!, fanzin Poutník č. 06, SFK Julese Verna 1986 (přeložil Miroslav Martan), dále antologieNa vrcholu Zlatého věku, Mustang, Plzeň 1996 (přeložil Pavel Medek) a pod názvem Vraždící buldozer v časopise Ikarie 1996, číslo 11 a 12 (přeložil Pavel Medek).
Jako v mládí, antologie Hledání budoucího času, Práce, Praha 1985, přeložil Jiří Markus.
Dotek neobyčejna, magazín Fantasy & Science Fiction 1992/03, přeložil Vladimír Michalík.
Létající talíř osamělosti, antologie Nejmenší vesmír, Polaris, Frenštát pod Radhoštěm 1992, a antologie Mistrovské kusy: Nejlepší SF 20. století, Laser, Plzeň 2003, přeložil Josef Hořejší.
Snící drahokamy, Winston Smith, Praha 1994, přeložila Kateřina Přádová, znovu Laser, Plzeň, 2010.
Víc než člověk, Winston Smith, Praha 1996, přeložila Radka Smejkalová.
Bůh v zahradě a jiné vize, Epocha, Praha 2004, přeložil Pavel Medek, výbor z povídek, obsahuje Bůh v zahradě, Vrtichvost, Biančiny ruce, To, Včera bylo pondělí, Bůh mikrokosmu, Strašidelný dům, Poslední šance, Polední výstřel, Hrom a růže, Obrana neexistuje, Profesorův medvídek.