Boeing MQ-25 Stingray

Boeing MQ-25 Stingray
Boeing MQ-25 Stingray
Boeing MQ-25 Stingray
Určeníbezpilotní letadlo
PůvodSpojené státy americké
VýrobceBoeing
První let19. září 2019
Výrobave vývoji
Vyrobeno kusů1 (prototyp)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Boeing MQ-25 Stingray je americké palubní tankovací bezpilotní letadlo vyvíjené společností Boeing. Námořnictvo plánuje nákup až 76 tankovacích dronů tohoto typu.[1]

Historie a vývoj

[editovat | editovat zdroj]

Americké námořnictvo zahájilo program na získání palubního bezpilotního tankovacího letounu. Jeho cílem je především pro bojové akce uvolnit bojové letouny F/A-18, které jsou kvůli absenci specializovaného tankovacího letounu do těchto misí nasazovány. Zároveň dojde k prodloužení bojového dosahu palubních letounů F/A-18E/F Super Hornet a F-35C Lightning II. Výsledkem bude zvětšení bojového dosahu leteckého křídla amerických útočných svazů letadlových lodí, což je důležité především při operacích v oblasti Pacifiku.[2] Do soutěže se zapojily společnosti Lockheed Martin, General Atomics a Boeing (Northrop Grumman ze soutěže roku 2018 odstoupila), který jako jediný soutěžící postavil prototyp. Boeing vycházel ze svého konceptu Sea Ghost, který je upravenou verzí dronu RQ-170 Sentinel, přičemž využívá zkušeností a technologií z programu Boeing X-45.[3]

MQ-25 doplňuje palivo stíhačce F-35C Lightning II.

První prototyp byl novinářům poprvé představen v březnu 2018.[2] Dne 31. srpna 2018 Boeing získal počáteční kontrakt na dokončení vývoje a výrobu čtyř kusů MQ-25 (roku 2020 navýšený na sedm kusů[4]). Námořnictvo zvažuje zakoupení až 72 bezpilotních tankerů.[5] První let prototypu byl plánován na rok 2018, přičemž první předsériový letoun měl vzlétnout roku 2021. Dosažení počátečních operačních schopností (IOC) bylo plánováno na rok 2024.[3]

První let prvního prototypu MQ-25 T1 proběhl 19. září 2019 v St. Louis.[6] Dne 4. června 2021 prototyp MQ-25 T1 jako první dron v historii za letu doplnil palivu jinému letounu, konkrétně typu Boeing F/A-18E/F Super Hornet testovací jednotky VX-23 „Salty Dogs“. Předtím prototyp absolvoval 25 zkušebních letů.[1] Dne 18. srpna 2021 týž stroj poprvé doplnil palivo také stroji typu Northrop Grumman E-2D.[7] Zkoušky pokračovaly i s dalšími typy letadel ve výzbroji US Navy.

Vývoj MQ-25 provázejí průtahy. Kvůli problémm s výrobou bylo dosažení počátečních operačních schopností (IOC) posunuto na rok 2026.[8]

Konstrukce

[editovat | editovat zdroj]

Stingray je opatřen přímým křídlem se sklápěcími konci a dvěma svislými ocasními plochami tvarovanými do širokého V.[3] Disponuje objemným nákladovým prostorem. Pod křídly mají být zavěšeny dvě tankovací jednotky Cobham. Pohánět jej bude proudový motor Rolls-Royce AE 3007N. Vstup vzduchu do motoru je umístěn na hřbetě trupu.[5]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b MQ-25A Unmanned Aerial Tanker Refuels Super Hornet in Successful First Test [online]. USNI News, rev. 2021-06-07 [cit. 2021-06-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b Bezpilotní tanker MQ-25 Stingray od firmy Boeing [online]. Armadninoviny.cz, rev. 2018-03-16 [cit. 2019-02-26]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c Námořní tankovací dron MQ-25 Stingray postaví Boeing [online]. Armadninoviny.cz, rev. 2018-08-31 [cit. 2019-02-26]. Dostupné online. 
  4. ↑ U.S. Navy Procuring Three More MQ-25 Unmanned Aerial Refueler from Boeing [online]. Navalnews.com, 2020-04-03 [cit. 2020-04-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ a b Vítězem programu MQ-25A Stingray se stal Boeing. ATM. 2018, roč. 50, čís. 10, s. 54. ISSN 1802-4823. 
  6. ↑ US Navy’s MQ-25 unmanned refueling drone wraps up 1st test flight [online]. Navaltoday.com, rev. 2019-09-20 [cit. 2019-09-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ Stingray refuels E-2D for the first time. AirForces Monthly. Říjen 2021, čís. 403, s. 16. (anglicky) 
  8. ↑ Námořní dron MQ-25 Stingray s protilodními střelami LRASM. Armadninoviny.cz [online]. 2024-04-15 [cit. 2024-06-23]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Americká bezpilotní letadla po roce 1962
Hlavní číselná posloupnost
Q-1/C • Q-2 • Q-3 • Q-4/C • Q-5 • Q-6 • Q-7 • Q-8/C • Q-9 • Q-10 • Q-11 • Q-12 • Q-13 • Q-14 • Q-15 • Q-16 • Q-17 • Q-18 • Q-19 • Q-20 • Q-21 • Q-22 • Q-23 • Q-24 • Q-25 • Q-26 • Q-27
Mimo hlavní posloupnost
XQ-58 • Q-72 • Q-170 • Q-180
Vojenská letadla US Navy a USMC po roce 1945
Stíhací letouny
FH • F2H • F3H • F-4 • FR • FJ (FJ-1 • FJ-2/-3 • FJ-4) • F4D • F6U • F7U • F-8 • F8F • F9F • F-9 • F-10 • F-11 • F-14 • F/A-18 • F/A-18E/F • F-35
Bitevní letouny
AM • AU-1 • A-1 • A-2 • A-3 • A-4 • A-5 • A-6 • A-7
Hlídkové letouny
S-2 • S-3 • P-2 • P-3 • P-5 • P-8
Průzkumné letouny
a letouny pro radioelektronický boj
P4M • P4Y • AF • E-1 • E-2 • EP-3 • E-6 • EA-6 • EA-18 • OE/O-1 • OV-10
Bitevní letouny se svislým startem a přistáním
Transportní letouny
JRM • JR2F • RM • R3Y • R4Q • R4Y • R5D • R6D • R7V-1/-2 • UC • UO • C-1 • C-2 • C-4 • C-12 • C-20 • C-21 • C-26 • C-28 • C-37A/B • C-130/J • C-880 • V-22
Cvičné letouny
T-2 • T-6 • T-28 • T-34 • T-38 • T-39 • T-44 • T-45 • EC-24
Vrtulníky
HNS • HTL/HUL • HOK/HTK/HUK • HOS/HO2S • HO3S • HO4S • HO5S • HUS/HSS-1 • AH-1G • AH-1J/T/W • AH-1Z • UH-1 • UH-1N • UH-1Y • SH-2 • SH-2G • SH-3 • CH-37 • CH-46 • CH-53 • CH-53E • CH-53K • TH-57/67 • SH-60/MH-60/VH-60 • TH-73
Bezpilotní letadla
DSN • KDA • RQ-2 • MQ-4C • RQ-7 • MQ-8/C • RQ-11 • RQ-12 • RQ-14 • RQ-15 • RQ-20 • RQ-21 • CQ-24 • RQ-27
Prototypy
A2D • XFY • F2Y • XF2R • F5D • XF-8U • XF10F • F11F-1F • YF-17 • F-111B • L-39 • XP5Y • P6M • R6V • X-32 • X-35 • XHJH • XMQ-17 • YMQ-18 • MQ-25