Ferenc Krausz | |
---|---|
Narození | 17. května 1962 (62 let) Mór, Maďarsko |
Alma mater | Univerzita Loránda Eötvöse (BSc) Technická univerzita Vídeň (MSc, Ph.D., Dr. habil.) |
Pracoviště | Institut Maxe Plancka pro kvantovou optiku Mnichovská univerzita |
Obor | attosekundová fyzika |
Ocenění | Wolfova cena za fyziku (2022) Cena nadace BBVA (2022) Nobelova cena za fyziku (2023) |
Web | https://www.mpg.de/348075/quantum-optics-krausz |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Ferenc Krausz (* 17. května 1962, Mór[1]) je maďarsko-rakouský fyzik působící v oboru attosekundové fyziky. Je ředitelem Institutu Maxe Plancka pro kvantovou optiku a profesorem experimentální fyziky na Mnichovské univerzitě v Německu. Jeho výzkumný tým vytvořil a změřil první attosekundový světelný puls a použil jej k zachycení pohybu elektronů uvnitř atomů, což znamenalo zrod nového vědního oboru, attofyziky.[2] V roce 2023 získal společně s Pierrem Agostinim a Annou L'Huillierovou Nobelovu cenu za fyziku.
V letech 1981 až 1985 studoval teoretickou fyziku na Univerzitě Loránda Eötvöse a elektrotechniku na Budapešťské technické a ekonomické univerzitě v Maďarsku. V letech 1987 až 1991 absolvoval doktorát na Technické univerzitě Vídeň v Rakousku a v letech 1991 až 1993 se zde také habilitoval. Následně se stal docentem a profesorem elektrotechniky v té samé instituci. V roce 2003 byl jmenován ředitelem Institutu Maxe Plancka pro kvantovou optiku v Garchingu a v roce 2004 se stal předsedou experimentální fyziky na Mnichovské univerzitě. V roce 2006 spoluzaložil Mnichovské centrum pokročilé fotoniky (MAT) a stal se jedním z jeho ředitelů.[3]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ferenc Krausz na anglické Wikipedii.