Walter Houser Brattain
| Walter Houser Brattain | |
|---|---|
 Walter Houser Brattain | |
| Narození | 10. února 1902 Amoy, Čína |
| Úmrtí | 13. října 1987 Seattle, Washington, USA |
| Příčina úmrtí | Alzheimerova choroba |
| Alma mater | Whitman College Queen Anne High School Tonasket High School Minnesotská univerzita Oregonská univerzita Fakulta umění a věd Oregonské univerzity |
| Povolání | fyzik a vynálezce |
| Zaměstnavatel | Whitman College |
| Ocenění | medaile Stuarta Ballantina (1952) John Scott Medal (1954) Nobelova cena za fyziku (1956) Richtmyer Memorial Lecture Award (1956) Národní síň slávy vynálezců (1974) |
| Choť | Keren Gilmore Brattain Emma Jane Miller |
| Rodiče | Ross Brattain[1] |
| Příbuzní | Robert Brattain (sourozenec) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Walter Houser Brattain (10. února 1902, Amoy – 13. října 1987, Seattle) byl americký fyzik, který spolu s Johnem Bardeenem a Williamem Shockleym objevil tranzistor. Za tento objev získali v roce 1956 Nobelovu cenu za fyziku.
Mládí
[editovat | editovat zdroj]Ačkoli se narodil v Amoy, v Číně, rané dětství strávil ve Springfieldu, Oregonu a Washingtonu. Vyrůstal ve státu Washington na farmě svých rodičů, Rosse R. Brattaina a Ottilie Houser. Svůj bakalářský titul získal z fyziky a matematiky na Whitman College in Walla Walla ve Washingtonu v roce 1924. V roce 1926 získal na University of Minnesota magisterský titul a v roce 1929 na stejné univerzitě titul Ph.D. ve fyzice. Vedoucím doktorandské práce byl John T. Tate a tématem byl dopad elektronů na rtuťové výpary. V letech 1928 až 1929 pracoval v Národním úřadu pro míry a váhy (National Bureau of Standards) ve Washingtonu, D.C., a v roce 1929 přešel do Bellových laboratoří v New Jersey. Brattainův výzkum v Bellových laboratořích před druhou světovou válkou se nejdříve týkal fyziky povrchu wolframu a později povrchu oxidů mědi a povrchu křemíku. Během druhé světové války se věnoval rozvoji metod odhalení ponorek pro Columbia University. Po válce se vrátil do Bellových laboratoří a připojil se ke skupině vedené Williamem Shockleym. Ten od začátku roku 1946 vedl hlavní výzkum polovodičů pro praktické vytvoření zesilovače.
Jejich výzkum vedl v roce 1947 k objevu hrotového tranzistoru. Za tento objev obdrželi v roce 1956 Brattain, John Bardeen a William Shockley Nobelovu cenu za fyziku.
Walter Brattain zemřel 13. října 1987 v Seattlu.
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku John Bardeen na anglické Wikipedii.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Walter Houser Brattain na Wikimedia Commons - Biography from the Nobel Foundation
