Karl Ziegler
| Karl Waldemar Ziegler | |
|---|---|
 | |
| Narození | 26. listopadu 1898 Helsa poblíž Kasselu, Německo |
| Úmrtí | 12. srpna 1973 (ve věku 74 let) Mülheim an der Ruhr, Německo |
| Národnost | Německo |
| Alma mater | Univerzita v Marburgu |
| Pracoviště | RWTH Aachen Institut Maxe Plancka pro výzkum uhlí |
| Obor | organická chemie |
| Ocenění | Nobelova cena za chemii (1963) |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Karl Waldemar Ziegler (26. listopadu 1898 Helsa – 12. srpna 1973 Mülheim an der Ruhr) byl německý chemik, který v roce 1963 spolu s Giuliem Nattou získal Nobelovu cenu za chemii za výzkum polymerů. Zabýval se také výzkumem volných radikálů a organokovových sloučenin a byl spoluvynálezcem katalyzátoru Ziegler-Natta.
Biografie
[editovat | editovat zdroj]Vystudoval Univerzitu v Marburgu, kde mu bylo umožněno přeskočit první dva semestry kvůli jeho předem získaným znalostem. Studia ale přerušil, protože během roku 1918 bojoval na západní frontě v první světové válce.[1] V roce 1920 získal titul Ph.D.[2] Poté krátce přednášel na Univerzitě v Marburgu a Univerzitě ve Frankfurtu. V roce 1926 se stal profesorem na Univerzitě Heidelberg, kde strávil deset let výzkumem nových postupů v organické chemii.[3] Na trivalentních uhlících zkoumal stabilitu radikálů, což ho přivedlo ke studiu organometalických sloučenin.
V roce 1936 se stal profesorem a ředitelem chemického institutu na Univerzitě Halle-Wittenberg. Mezi lety 1943 a 1969 byl ředitelem Institutu Maxe Plancka pro výzkum uhlí.[4] V roce 1949 založil Německou chemickou společnost.
V roce 1922 si vzal Marii Kurtzovou.[5] Měli spolu dvě děti, Erharta a Mariannu.[2]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Karl Ziegler na anglické Wikipedii.
- ↑ HAENEL, Matthias. Historical Sites of Chemistry: Karl Ziegler [online]. Max-Planck-Institute for Coal Research, 8 May 2008 [cit. 2010-04-09]. Dostupné online. (German)
- ↑ a b SHERBY, Louise. The Who's Who of Nobel Prize Winners 1901-2000. Fourth. vyd. Westport, CT: Oryx Press, 2002. ISBN 1573564141.
- ↑ Karl Ziegler [online]. [cit. 2010-04-09]. Dostupné online.
- ↑ Guenther Wilke. Fifty Years of Ziegler Catalysts: Consequences and Development of an Invention. Angewandte Chemie. 2003, s. 5000–5008. DOI 10.1002anie/200330056. PMID 14595621.
- ↑ BAWN, C.E.H. Karl Ziegler. Biographical Memoirs of Fellows of the Royal Society. The Royal Society, Nov. 1975, s. 569. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Karl Ziegler na Wikimedia Commons - (anglicky) Biografie na Nobelprize.org
