Gerhard Ertl | |
---|---|
Gerhard Ertl (2007) | |
Narození | 10. října 1936 (88 let) Stuttgart |
Alma mater | Univerzita ve Stuttgartu (1955–1957) Pařížská univerzita (1957–1958) Mnichovská univerzita (1958–1959) Univerzita ve Stuttgartu (do 1961) Technická univerzita Mnichov (do 1965) Johannes-Kepler-Gymnasium Max Planck Institute for Intelligent Systems Univerzita Hannover |
Pracoviště | Mnichovská univerzita Humboldtova univerzita Univerzita Hannover Svobodná univerzita Berlín |
Obor | chemie |
Ocenění | Carl Friedrich Gauss Medal (1985) Stoletá cena (1985) Liebigova medaile (1987) Alwin Mittasch Prize (1990) Bourke Award (1991) … více na Wikidatech |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Gerhard Ertl (* 10. října 1936, Stuttgart) je německý fyzik a emeritní profesor na univerzitě v Berlíně. V roce 2007 obdržel Nobelovu cenu za chemii za studium chemických procesů na povrchu pevných látek. Byl oceněn již v roce 1998, kdy obdržel Wolfovu cenu za chemii.
Je absolventem Stuttgartské univerzity, kde jeho diplomovou práci na téma disociace vedl Heinz Gerischer, doktorát získal na mnichovské technice. V letech 1986 až 2004 pracoval v Institutu Fritze Habera při Společnosti Maxe Plancka. Podařilo se mu zdokonalit Haberův–Boschův proces pomocí vakuové techniky.[1] Byl jedním z autorů publikace Handbook of Heterogeneous Catalysis. Je členem Leopoldiny, Academia Europaea a Papežské akademie věd, v letech 1995 až 2001 zastával funkci viceprezidenta Německé výzkumné nadace (DFG).[2] V roce 1992 mu byl udělen Záslužný řád Spolkové republiky Německo a v roce 2014 Bavorský Maxmiliánův řád pro vědu a umění. Je signatářem Mainauské deklarace ze 3. července 2015, v níž 76 laureátů Nobelovy ceny vyzvalo k přijetí účinnějších opatření proti globálnímu oteplování. V březnu 2022 odsoudil ruskou invazi na Ukrajinu.[3]