Heinrich Otto Wieland | |
---|---|
![]() | |
Narození | 4. června 1877![]() |
Úmrtí | 5. srpna 1957 (ve věku 80 let)![]() |
Národnost | Německo |
Alma mater | Mnichovská univerzita |
Pracoviště | Technická univerzita Mnichov 1913-21, Freiburská univerzita 1921-25, Mnichovská univerzita 1925- |
Obor | chemie |
Známý díky | výzkum žlučových kyselin |
Ocenění | Nobelova cena za chemii (1927) |
Děti | Eva Wieland Otto Wieland Theodor Wieland |
Rodiče | Theodor Wieland |
Příbuzní | Hermann Wieland (bratr) |
Podpis | ![]() |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Heinrich Otto Wieland (4. června 1877 Pforzheim – 5. srpna 1957 Starnberg) byl německý chemik, který v roce 1927 získal Nobelovu cenu za chemii za „objev žlučových kyselin a příbuzných látek“.[1][2] V roce 1901 získal doktorát na Mnichovské univerzitě. Mezi lety 1913 a 1921 byl profesorem na Technické univerzitě Mnichov a poté se přesunul na Freiburskou univerzitu. Tam začal zkoumat žlučové kyseliny. V roce 1925 se stal profesorem chemie na Mnichovské univerzitě.[3][4]
V roce 1941 izoloval alfa-amanitin, což je jeden z toxinů v muchomůrce zelené.
Od roku 1964 uděluje nadace Boehringer Ingelheim každoročně Cenu Heinricha Wielanda za výzkum lipidů.
Wielandův zeť a žák, manžel jeho dcery Evy, biochemik Feodor Lynen získal společně s Konradem Blochem v roce 1964 Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství za objev mechanismu a regulace látkové přeměny cholesterolu a mastných kyselin.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Heinrich Otto Wieland na anglické Wikipedii.