Edvard Moser | |
---|---|
Edvard Moser, 2014 | |
Narození | 27. dubna 1962 (62 let) Ålesund, Norsko |
Bydliště | Trondheim |
Alma mater | Edinburská univerzita Univerzita v Oslu |
Povolání | profesor, neurovědec, psycholog a výzkumník |
Zaměstnavatelé | Univerzita v Oslu Norská univerzita vědy a technologie Kavli Institute for Systems Neuroscience / Centre For Neural Computation |
Ocenění | Cena Louisy Grossové Horwitzové (2013) Nobelova cena (2014) Årets trønder (2014) |
Choť | May-Britt Moserová (1985–2016) |
Příbuzní | Ingunn Moser (sourozenec) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Edvard Ingjald Moser (* 27. dubna 1962 Ålesund) je norský neurovědec a psycholog, spoluředitel Kavliho institutu pro systémovou neurovědu a Centra pro neurální komputaci na Norské univerzitě vědy a technologie (NTNU) v Trondheimu. K roku 2014 také působil jako hostující výzkumný pracovník v Institutu Maxe Plancka pro neurobiologii u Mnichova.[1]
Spolu s manželkou May-Britt Moserovou se stal průkopníkem ve výzkumu mozkových mechanismů zodpovědných za určování polohy a orientaci v prostoru. V roce 1996 byli oba na NTNU jmenováni docenty v oborech psychologie a neurověda, méně než jeden rok od obhájení disertační práce a zisku titulu Ph.D.
Roku 2002 založili Centrum pro biologii paměti, které se o pět později stalo součástí nově vzniklého Kavliho institutu. Roku 2014 manželé Moserovi obdrželi Nobelovu cenu za fyziologii nebo lékařství za objev mřížkových neuronů (grid cells). Rozdělili si tak poloviční podíl, když druhá půlka připadla americkému neurovědci Johnu O'Keefovi. Všichni laureáti významně přispěli k pochopení systémů, které jsou v mozku zodpovědné za určování polohy.[2]
V roce 2014 se stal zahraničním spolupracovníkem americké Národní akademie věd.
Narodil se roku 1962 v Ålesundu. Rodiče přišli do Norska v 50. letech z Německa. Matka pocházela z Essenu a otec z Kronbergu im Taunus. Rodina nejdříve žila v Haramsøye, kde otec pracoval jako stavitel varhan. Následně se přestěhovala do Hareidu a poté do Ålesundu.[3][4][5]
V roce 1990 absolvoval psychologii na osloské univerzitě. Na stejné vysoké škole pokračoval v postgraduálním studiu neurofyziologie, které zakončil v prosinci 1995 obhajobou práce Potenciální změny oblastí v gyrus dentatus během prostorového učení u potkana (Ph.D.)[6] Studoval také matematiku a statistiku.[7] Na začátku vědecké dráhy pracoval pod vedením profesora Pera Andersena.
Mezi lety 1994–1996 strávil postdoktorální pobyt s Richardem Morrisem v Centru neurověd edinburské univerzity. Následně se stal hostujícím postdoktorálním asistentem v laboratoři Johna O'Keefea na londýnské University College.
V roce 1996 se vrátil do Norska, kde byl na Norské univerzitě vědy a technologie (NTNU) v Trondheimu jmenován docentem pro obor biologická psychologie. Roku 1998 se stal řádným profesorem v neurovědách na téže univerzitě. V roce 2002 byl zakládajícím spoluředitelem Centra pro biologii paměti při NTNU a o pět let později vznikl Kavliho institut pro systémovou neurovědu. V roce 2014 s manželkou May-Britt Moserovou obdržel Nobelovu cenu za fyziologii nebo lékařství, když objevili mřížkové neurony[8] (česky také mřížové neurony či buňky trojúhelníkovitých mřížových vzorů, angl. grid cells), v mozku odpovědné za určování polohy, a mající vztah k orientaci v prostoru. Rozdělili si tak poloviční podíl, když druhá půlka připadla americkému neurovědci a spolulaureátovi Johnu O'Keefovi.[9]
Řadí se ke členům Královské norské společnosti věd a písemnictví,[10] Norské akademie věd a písemnictví[11] a Norské akademie technologických věd.[12]
Všechny ceny obdržel společně s May-Britt Moserovou.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Edvard Moser na anglické Wikipedii.