Jules A. Hoffmann

Jules Hoffmann
Jules Hoffmann (2011)
Jules Hoffmann (2011)
Narození2. srpna 1941 (83 let)
Echternach
Alma materŠtrasburská univerzita
Marburská univerzita
Lycée de garçons Luxembourg
Povoláníbiolog, imunolog, lékař, vysokoškolský učitel a výzkumník
ZaměstnavatelFrancouzská akademie věd
OceněníGay-Lussac-Humboldt-Prize (1983)
William B. Coley Award (2003)
Cena Roberta Kocha (2004)
Balzanova cena (2007)
Clarivate Citation Laureates (2008)
… více na Wikidatech
RodičeJos Hoffmann
Funkceprezident (Francouzská akademie věd; 2007–2008)
7. křeslo Francouzské akademie (od 2012)
Webwww-ibmc.u-strasbg.fr/ridi/profil.php?equipe_id=10
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jules A. Hoffmann (* 2. srpna 1941, Echternach, Lucembursko) je francouzský biolog lucemburského původu[1], ředitel výzkumu a člen správní rady Národního centra vědeckého výzkumu (National Center of Scientific Research, CNRS) ve Štrasburku. Od roku 1992 je členem Francouzské akademie věd, v níž v letech 2007–2008 zastával funkci prezidenta.

Spolu s Brucem Beutlerem obdržel Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství pro rok 2011 za „objev týkající se aktivace vrozené imunity.“ Třetím nositelem ceny z daného roku, který získal polovinu z celkové finanční odměny, se stal Ralph M. Steinman za „objev dendritických buněk a jejich role v rámci získané imunity.“[2]

Hoffman se svou skupinou přispěli k poznání vrozené imunity především tím, že v roce 1996 jako první popsali Toll geny v rámci imunitního systému octomilky a uvedli jejich klíčovou roli při potlačení vzniku plísňové infekce,[3] aktivací syntézy bakteriostatických peptidů.

Vzdělání

[editovat | editovat zdroj]

Pregraduální obory zoologie, chemie a obecná biologie, stejně jako postgraduální studium biologie (Ph.D., 1969) absolvoval na Štrasburské univerzitě. Postdoktorální pobyt strávil v letech 1973–1974 na západoněmeckém pracovišti Institutu pro biochemii univerzity v Marburgu.

V období 1964–1968 byl postgraduálním vědeckým pracovníkem v laboratoři CNRS, kde se zabýval výzkumem krevních buněk u sarančat, od roku 1969 pak vědcem této instituce. V roce 1974 byl jmenován ředitelem výzkumu Štrasburské univerzity. V letech 1978–2005 působil také jako ředitel výzkumné skupiny CNRS – Imunitní odpověď a vývoj u hmyzu. Mezi lety 1993–2005 byl ředitelem Institutu molekulární a buněčné biologie CNRS ve Štrasburku.

Hlavní doménou vědecké práce je výzkum hmyzí imunity a hormonů. Od octomilek, přešel na složitější organizmus – komára rodu Anopheles.


Ocenění a členství

[editovat | editovat zdroj]

Je členem Německé akademie věd Leopoldina, Francouzské národní akademie věd, Akademie Europaea, Evropské organizace molekulární biologie (European Molecular Biology Organization, EMBO), Národní akademie věd Spojených států amerických a Ruské akademie věd.

Přehled ocenění
  • 2003 – Cena Williama B. Coleyho Výzkumného nstitutu nádorového bujení (Cancer Research Institute William B. Coley Award)
  • 2004 – Cena Roberta Kocha (Robert Koch Prize)
  • 2007 – Balzanova cena za výzkum vrozené imunity (Balzan Prize, další nositel Bruce A. Beutler)
  • 2010 – Cena Lewise S. Rosenstiela (Lewis S. Rosenstiel Award, další nositel Ruslan M. Medžitov)
  • 2010 – Cena lékařské vědy Keio (Keio Medical Science Prize)
  • 2011 – Mezinárodní cena Gairdnerovy nadace (Gairdner Foundation International Award, další nositel Šizuo Akira)
  • 2011 – Shawova cena (Shaw Prize, další nositelé Bruce A. Beutler a Ruslan M. Medžitov)
  • 2011 – Zlatá medaile CNRS
  • 2011 – Nobelova cena za fyziologii a medicínu (2011, spolu s Ralphem M. Steinmanem a Bruce Butlerem)[2]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jules A. Hoffmann na anglické Wikipedii.

  1. http://www2.cnrs.fr/en/1912.htm
  2. a b Nobel Foundation: Nobel Prize in Physiology or Medicine 2011, tisková zpráva, [cit. 3 October 2011], Dostupné on-line.
  3. Lemaitre B, Nicolas E, Michaut L, Reichhart JM, Hoffmann JA. The dorsoventral regulatory gene cassette spätzle/Toll/cactus controls the potent antifungal response in Drosophila adults. Cell. 1996, s. 973–83. Dostupné online. DOI 10.1016/S0092-8674(00)80172-5. PMID 8808632. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]