Salvador Luria
| Salvador Luria | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Salvatore Edoardo Luria |
| Narození | 13. srpna 1912 Turín,  Italské království |
| Úmrtí | 6. února 1991 (ve věku 78 let) Lexington, Massachusetts,  USA |
| Příčina úmrtí | kardiovaskulární onemocnění |
| Bydliště | Spojené státy americké (1940–1991) |
| Alma mater | Kolumbijská univerzita Turínská univerzita Univerzita La Sapienza |
| Povolání | mikrobiolog, vysokoškolský učitel, virolog a chemik |
| Zaměstnavatelé | Massachusettský technologický institut Indianská univerzita v Bloomingtonu Illinoiská univerzita v Urbana-Champaign Kolumbijská univerzita |
| Ocenění | Guggenheimovo stipendium (1942, 1953 a 1963) Nobelova cena za fyziologii a lékařství (1969) Cena Louisy Grossové Horwitzové (1969) Národní knižní cena (1974) Národní vyznamenání za vědu (1991) |
| Choť | Zella Luria |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Salvador Edward Luria, rodným jménem Salvatore Luria (13. srpen 1912, Turín – 6. únor 1991, Lexington, Massachusetts) byl italsko-americký mikrobiolog židovského původu. Roku 1969 obdržel Nobelovu cenu za fyziologii nebo lékařství, a to za objev rozmnožování a genetické struktury virů a vlastností bakteriofágů.
Život
[editovat | editovat zdroj]Vyrůstal v sefardské židovské rodině. Zajímavostí je, že na lyceu téměř propadal z přírodních věd, v nichž se nakonec tak proslavil. Vystudoval lékařství na turínské univerzitě, absolvoval roku 1935. K jeho spolužákům patřili i další dva budoucí nositelé Nobelovy ceny Rita Leviová-Montalciniová a Renato Dulbecco.
Po škole se začal výrazněji věnovat genetice, když navázal zejména na výzkum Maxe Delbrücka. Delbrück utekl před nacisty do Spojených států, kde se o Luriových výzkumech v Itálii dozvěděl a pozval ho do USA. Italská fašistická vláda však Luriu do Ameriky nepustila. Nakonec byl puštěn aspoň do Paříže, kde pracoval v laboratoři manželů Curieových.
V Paříži započal svůj výzkum bakteriofágů, virů napadajících bakterie. Ty se ukázaly k výzkumu genů velmi výhodné. Roku 1940 však Němci vpadli do Francie a rychle postupovali na Paříž. Luriovi se podařilo utéct ještě před dobytím Paříže do Marseille, odkud pak odjel do Spojených států.
Fyzik Enrico Fermi mu v Americe zařídil Rockefellerovo stipendium a Luria se konečně připojil k Delbrückovu badatelskému týmu, v němž byl také Alfred Hershey. Právě Delbrück, Hershey a Luria nakonec dostali společně roku 1969 Nobelovou cenu. Jejich výzkum se odlišoval od ostatních tím, že stavěl více na fyzice než biologii, což budilo dlouho v biologických kruzích jistý odpor. Delbrückův tým však vyšel z toho, že biologické systémy jsou sice složitější, ale přesto systémy fyzikální.
Od roku 1943 působil Luria na univerzitě v Indianě, později na univerzitě v Illinois a nakonec na Massachusettském technologickém institutu (MIT) v Bostonu. Na konci 40. let získal americké občanství.[1]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Archivovaná kopie. www.rozhlas.cz [online]. [cit. 2015-11-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-11-26.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Salvador Luria na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Salvador Luria
- Profil na oficiálních stránkách Nobelovy ceny
