Prof. Gregg L. Semenza | |
---|---|
Gregg L. Semenza (9. prosince 2019) | |
Rodné jméno | Gregg Leonard Semenza |
Narození | 12. července 1956 (68 let) Flushing |
Alma mater | Perelmanova fakulta medicíny Pensylvánské univerzity Harvardova univerzita Dukeova univerzita |
Povolání | vysokoškolský učitel a lékař |
Zaměstnavatel | Univerzita Johnse Hopkinse |
Ocenění | E. Mead Johnson Award (2000) Mezinárodní cena Gairdnerovy nadace (2010) Scientific Grand Prize of the Lefoulon-Delalande Fondation (2012) Stanley J. Korsmeyer Award (2012) Scientific Grand Prize of the Lefoulon-Delalande Fondation (2014) … více na Wikidatech |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Gregg L. Semenza (* 12. července 1956 New York) je americký profesor pediatrie, biologické chemie a onkologie na Univerzitě Johnse Hopkinse a laureát Nobelovy ceny za fyziologii nebo lékařství v roce 2019. Působí jako ředitel cévního programu na Ústavu pro buněčné inženýrství.[1] V roce 2016 získal Laskerovu cenu.[2] Je známý díky svému objevu HIF-1α, který umožňuje rakovinným buňkám přizpůsobit se prostředí s nedostatkem kyslíku. V roce 2019 obdržel společně s Peterem Ratcliffem a Williamem Kaelinem Nobelovu cenu za fyziologii nebo lékařství za objev způsobu, jak buňky vnímají a přizpůsobují se dostupnosti kyslíku.[3][4]
Gregg Semenza se narodil roku 1956 v newyorském Flushingu.[5] Po absolvování střední školy Sleepy Hollow High School v roce 1974 začal studovat lékařskou genetiku na Harvardově univerzitě.[6] Poté studoval na Pensylvánské univerzitě, kde roku 1984 získal za svojí práci o sekvenci genů spojených s recesivní genetickou poruchou beta-talasémie doktorát.[6][7][8] Následně absolvoval Duke University Hospital v oboru pediatrie[9] a postdoktorandské stipendium na Univerzitě Johnse Hopkinse. Po ukončení studií založil a stal se prvním ředitelem cévního programu na Ústavu pro buněčné inženýrství při Univerzitě Johnse Hopkinse.[6]
Semenza je ženatý s Laurou Kaschovou-Semenzovou, se kterou se seznámil během studií na Univerzitě Johnse Hopkinse a která provozuje jedno z univerzitních zařízení pro genotypizaci.[6]
Semenza zkoumal genovou expresi u transgenních zvířat, aby určil, jak ovlivňuje produkci erythropoetinu (EPO) v jejich těle. Podařilo se mu identifikovat genové sekvence, které exprimují hypoxií-indukovaný faktor (HIF). Jeho práce ukázala, že HIF proteiny se skládají ze dvou částí; HIF- 1β a HIF-1α, která se za běžných okolností rozpadá. Zabránit tomuto procesu, jak Semenza ukázal, dokáže pouze nízká hladina kyslíku v těle. O HIF-1α dále zjistil, že je nezbytný pro výrobní proces EPO, protože testované subjekty, které měly nedostatek HIF-1α, vykazovaly malformované krevní cévy a sníženou hladinu EPO. Dalším Semenzovým objevem bylo, že nadprodukce HIF-1α může vést k rakovině.[10]
Semenzův výzkum se překrývá s výzkumem Williama Kaelina a Petera Ratcliffea ohledně mechanismu detekce kyslíku v buňkách a toho, jak je produkce EPO regulována HIF a dalšími faktory. To vedlo k vývoji léků, které pomáhají léčit anémii, rakovinu a selhání ledvin.[11]
Po udělení Nobelovy ceny se v databázi PubPeer začaly objevovat upozornění na Semenzovy studie, které nesou známky falšování dat.[25] Na základě manipulace a falšování obrázků ve článcích byl nejprve nucen stáhnout čtyři publikace z významného vědeckého časopisu PNAS.[26] Následně čelil vyšetřování vedeném vydavatelstvím časopisu Nature pro integritu své práce u dalších 17 studií.[27][28] Výsledkem bylo, že ke konci roku 2023 měl Semenza retrahováno již 10 článků[29] a v databázi PubPeer přes 50 upozornění na různé pochybnosti v jeho vědeckých publikacích, ve kterých je často korespondenčním autorem[30]. Semenza se tak stává nobelistou v jehož pracích bylo identifikováno jedno z největších množství podvodů.
V pracích Petera Ratcliffa a Williama Kaelina, kteří obdrželi Nobelovu cenu spolu se Semenzou, nebyly známky falšování dat objeveny.[25].
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gregg L. Semenza na anglické Wikipedii.