James E. Rothman | |
---|---|
Narození | 3. listopadu 1950 (74 let) Haverhill |
Vzdělání | Yaleova univerzita Harvardova univerzita |
Alma mater | Branford College (do 1971) Harvardova lékařská škola (do 1976) Pomfret School |
Povolání | biolog, biochemik, lékař a vysokoškolský učitel |
Zaměstnavatelé | Yaleova univerzita Columbia University Memorial Sloan-Kettering Cancer Center Princetonská univerzita Stanfordova univerzita[1] |
Ocenění | Heinrich Wieland Prize (1990) Rosenstielová cena (1993) honorary doctor of the University of Regensburg (1995) Mezinárodní cena krále Fajsala za vědu (1996) Mezinárodní cena Gairdnerovy nadace (1996) … více na Wikidatech |
Choť | prof. Joy Hirschová, Yale University |
Web | medicine |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
James E. Rothman (* 3. listopadu 1950 Haverhill, Massachusetts) je americký buněčný biolog, který studuje procesy synaptického přenosu. Na Lékařské fakultě Yaleovy univerzity působí jako řádný profesor biomedicíny, vedoucí Ústavu buněčné biologie a ředitel Institutu nanobiologie Yale West Campus.[2]
V roce 2002 obdržel s Randym Schekmanem Laskerovu cenu. Opět se Schekmanem a také s Thomasem Südhofem se v roce 2013 stal laureátem Nobelovy ceny za fyziologii nebo lékařství, když byl oceněn jejich přínos na poli poznání mechanizmu regulace vezikulárního transportu.[3][4][5]
Bakalářský stupeň vysokoškolského vzdělání získal na Yaleově univerzitě, kde v roce 1971 absolvoval fyziku (Bachelor of Science). Magisterský obor biochemie vystudoval na Harvardově univerzitě, kde roku 1976 získal také „malý doktorát“. Následně pokračoval na stejné vysoké škole v postgraduálním studiu, jež dokončil roku 1978 v oboru biologická chemie (Ph.D.).[6] Postdoktorální pobyt strávil na Massachusettském technologickém institutu, kde se věnoval glykosylaci membránových proteinů.[1][6]
V roce 1978 nastoupil na Ústav biochemie Stanfordovy univerzity (odborný asistent 1978, docent 1981, profesor 1984). V letech 1988–1991 působil jako profesor molekulární biologie na Princetonské univerzitě, než se uchýlil do New Yorku, kde v Memorial Sloan-Kettering Cancer Center založil Ústav buněčné biochemie a biofyziky. V roce 2003 přešel z Centra Sloan-Kettering pro výzkum rakoviny na newyorskou Columbia University řadící se do „Břečťanové ligy“, kde se stal profesorem fyziologie a buněčné biofyziky. Na Kolumbijské univerzitě vedl Centrum chemické biologie a také pracoval na její College of Physicians and Surgeons (Lékařské a chirurgické koleji). V roce 2008 přijal místo profesora biomedicíny na Lékařské fakultě Yaleovy univerzity v New Havenu (Yale School of Medicine).
Řadí se ke členům Národní akademie věd Spojených států amerických a zasedá také v nevládní organizaci Institute of Medicine, která spadá pod Národní akademii věd.[6]
V roce 1995 se stal vědeckým poradcem britské farmaceutické společnosti Amersham plc. Poté, co roku 2003 Amersham odkoupila firma GE Healthcare, byl jmenován hlavním vědeckým poradcem této společnosti.
Rothmanova vědecká činnost se zaměřuje na studium procesů intracelulárního transportu váčků obsahujících různé působky – hormony, růstové faktory a další molekuly. Snaží se zodpovědět otázky načasování. Proč byly na konkrétním místě a v určitý čas uvolněny působky z váčků. Bezporuchový transport je důležitým předpokladem zajištění fyziologických procesů v buňkách, včetně jejich samotného dělení a eufunkční mezibuněčné komunikace. Poruchy transportu tak mohou vést k řadě patofyziologických procesů, které způsobují různá onemocnění.
Narodil se v židovské rodině. Otec Roman Rothman (1915–2005) byl pediatr.[7][8][9]
Manželka Joy Hirschová je profesorkou psychiatrie a neurobiologie na Lékařské fakultě Yaleovy univerzity.[10]
V tomto článku byly použity překlady textů z článků James Rothman na anglické Wikipedii a James Rothman na německé Wikipedii.